Vai Lili

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde

S. Pacific, Lau Basin

Prostředí

back-arc spreading center

Činnost

active, confirmed

Hloubka

1 764 m

Nejvyšší teplota

342 °C

Objeven

1989 submersible Nautile

Poloha

-22,215°, -176,608°

Vai Lili je pole podmořských horkých pramenů v Lauské pánvi u Tongy, asi 1 700–1 760 m pod hladinou. Jméno znamená v tonžštině „velmi horký“: když ho v roce 1989 objevila francouzská ponorka Nautile, vytékala tu voda o teplotě kolem 300 °C. Při průzkumu v roce 2002 však vědci zjistili, že pole z velké části zalila čerstvá láva a činné horké komíny zmizely. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Vai Lili leží na hřbetu Valu Fa v jižní části Lauské pánve. Ta vznikla za ostrovním obloukem Tongy, kde se Tichomořská deska noří do hlubin; za obloukem se dno roztahuje a vzniká nová kůra. Takovému místu se říká zaobloukové rozpínání. Pánev se podle geologů otevírá posledních 5–5,5 milionu let a hřbety v ní se postupně prodlužují k jihu. ^[2]

Seismická měření ukázala, že pod střední částí hřbetu Valu Fa leží stálý magmatický krb. Jeho strop je asi 3,2 km pod dnem – hlouběji než u hřbetů ve volném oceánu – a magma v něm je nejspíš bohaté na křemík. Lávy z hřbetu mají víc oxidu křemičitého (až 72 %) než lávy z kteréhokoli jiného zaobloukového hřbetu nebo středooceánského hřbetu. ^[2]

Objev

Pole objevila v roce 1989 francouzská výprava NAUTILAU s ponorkou Nautile. Vědci tu našli černé i bílé kuřáky – komíny, z nichž proudí horká voda zabarvená drobnými částečkami minerálů. Podle katalogu InterRidge šlo o první nález černých kuřáků v zaobloukových pánvích západního Pacifiku. ^{[2, 1]}

Pole bylo zhruba 100 × 400 m velké a leželo v příkopu na ose hřbetu. Horká voda vystupovala podél zlomů a byla kyselá. Kromě kup ze sirníků kovů tu byly komíny z barytu a oxidu křemičitého a chladnější usazeniny oxidů železa a manganu. ^[1]

Co se s ním stalo

Když se sem v listopadu 2002 vrátila německá loď Sonne, vědci zjistili, že většinu pole překryla čerstvá láva bez usazenin na povrchu – na ploše asi 850 × 400 m. Činné komíny z roku 1989 už nenašli, jen mrtvé kolonie živočichů, osamělé zoxidované komíny a slabé prosakování teplé vody. Podle autorů studie z roku 2006 láva při dřívějších průzkumech (od objevu v roce 1989) zaznamenána nebyla, takže jde o novější výlev. ^[2]

Měření oblaků ohřáté vody nad hřbetem v roce 2003 ukázalo, že činnost Vai Lili zeslábla. Nejsilnější signál našli vědci asi 3 km severně od pole. ^{[1, 2]}

Podle údajů citovaných v katalogu InterRidge výprava v roce 2005 zjistila, že prameny úplně nevyhasly. Pod plochými výběžky komínů, vystlanými minerálem markazitem, se hromadila voda o teplotě 121 °C a z malého komínu z oxidů železa vytékala čirá voda o 70 °C. Teplejší prameny nenašli, ale podél malých sopečných hřbítků zmapovali mnoho velkých kup ze sirníků. V roce 2012 pole navštívil dálkově řízený robot Quest 4000. ^[1]

Život

Živočichů tu bylo podle práce z roku 1994 málo a žili jen kolem chladnějších bílých kuřáků: drobné krevety, velcí plži a bílí krabi. ^[1]

Fakta

Objev

1989, ponorka Nautile (výprava NAUTILAU)

Význam jména

„velmi horký“ (tonžsky)

Láva přes pole

asi 850 × 400 m, zjištěna v roce 2002, při objevu v roce 1989 ještě nebyla

Magmatický krb

strop asi 3,2 km pod dnem

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou nebo magmatem pod dnem

zaobloukové rozpínání

roztahování mořského dna za řetězcem sopečných ostrovů nad místem, kde se jedna deska noří pod druhou; vzniká tam nová kůra podobně jako na středooceánském hřbetu

magmatický krb

prostor pod povrchem, kde se hromadí roztavená hornina (magma)

černý a bílý kuřák

komíny na dně, ze kterých proudí horká voda zakalená drobnými částečkami minerálů – u černých hlavně tmavých sirníků kovů, u bílých světlých minerálů

sirníky

minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů

baryt

bílý těžký minerál, síran barnatý

markazit

minerál ze železa a síry, chemicky stejný jako pyrit, ale s jinou stavbou krystalů

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Vai Lili, PANGAEA (2020)
2. Fretzdorff, S. et al. (2006): Hydrothermal activity and magma genesis along a propagating back-arc basin: Valu Fa Ridge (southern Lau Basin). Journal of Geophysical Research 111, B08205, Journal of Geophysical Research (plný text v repozitáři GEOMAR), doi:10.1029/2005JB003967 (2006)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.