Tutum Bay, Ambitle Island

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Tabar-Feni Arc

Kde: S. Pacific, Tabar-Feni Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 10 m
Nejvyšší teplota: 98 °C
Objeven: 1996 or earlier, likely by SCUBA
Poloha: -4,083°, 153,550°

V zátoce Tutum u ostrova Ambitle v Papui-Nové Guineji vyvěrají horké prameny jen 5–10 m pod hladinou, přímo uprostřed korálového útesu. Jejich voda obsahuje mimořádně mnoho arzenu, a přesto útes kolem nich žije – proto místo zkoumají geochemici i biologové. ^{[1, 2]}

Co to je

Prameny leží asi 150 m od břehu sopečného ostrova Ambitle v sopečném oblouku Tabar–Feni v jižním Pacifiku. Ostrov je sopka, která vznikla v souvislosti se subdukcí – zasouváním jedné desky pod druhou. Průduchy (hydrotermální průduchy – místa, kudy ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) leží na zlomu, který protíná i několik geotermálních oblastí na pevnině; jedním z horkých pramenů na ostrově je Waramung. ^[1]

Voda tu vystupuje dvojím způsobem. Z otvorů širokých 5–15 cm tryská čirá horká voda o teplotě 89–98 °C, místy až 400 litrů za minutu. Jinde prosakuje voda spolu s proudy bublin – z 94–98 % jde o oxid uhličitý – přímo pískem, štěrkem a puklinami v sopečných horninách. ^[1]

Podle studie Pichlera a kolegů z roku 1999 nepochází horká voda z moře, ale ze srážek: jde o dešťovou vodu, která prosákla do hornin, ohřála se a vystupuje na dně zátoky. ^[1]

Co o něm dnes víme

V roce 1999 popsal tým vedený Thomasem Pichlerem z Univerzity v Ottawě v časopise Environmental Science & Technology, že voda z průduchů obsahuje víc než 400krát víc arzenu, než je v mořské vodě běžné. Podle Pichlera šlo o nejvyšší koncentraci arzenu, jaká byla do té doby zjištěna v jakémkoli mořském prostředí, včetně „černých kuřáků“ na středooceánských hřbetech. ^[2]

Ryby, škeble ani korály přitom podle všeho nevykazovaly známky poškození a kostry korálů ani schránky škeblí neobsahovaly víc arzenu než vzorky z míst mimo zátoku. Vědci to vysvětlili dvěma ději: arzen se rychle ředí okolní mořskou vodou a zachycuje se v železitých minerálech, které se srážejí, když se horká voda mísí s mořem. Ty tvoří kolem průduchů jasně oranžový povlak na lávě a mrtvých korálech. ^[2]

Novější studie z roku 2013 ale ukázala, že část arzenu se do živých organismů přece jen dostává. Měkký korál, vápnitá řasa a sumka z okolí průduchů obsahovaly 2–20krát víc arzenu než vzorky ze srovnávacího místa, a obvykle tím víc, čím blíž průduchům rostly. Autoři to označili za první přímý doklad, že hydrotermální činnost zvyšuje hromadění arzenu v organismech. ^[3]

Objev

Průduchy v zátoce Tutum popsali vědci nejpozději v roce 1996 v článku Pichlera a Dixe v časopise Geology o hydrotermálních pramenech v korálovém útesu. Protože leží jen pár metrů pod hladinou, byly objeveny nejspíš při potápění s přístrojem. Už v roce 1987 vyšla práce o ložiscích zlata na ostrově Ambitle, která vznikla působením horkých roztoků. ^[1]

Fakta

Vzdálenost od břehu: asi 150 m
Průtok jednoho otvoru: až 400 l/min
Plyn v bublinách: 94–98 % oxidu uhličitého
Arzen ve vodě z průduchů: víc než 400× víc než v mořské vodě

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kudy vytéká voda ohřátá v horkých horninách pod ním
subdukce: zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; nad ní vzniká řada sopek, tzv. sopečný oblouk
arzen: prvek, jehož sloučeniny jsou ve vyšších dávkách jedovaté; přirozeně se vyskytuje v horninách a horkých pramenech
černý kuřák: komín na mořském dně, z něhož proudí velmi horká voda zbarvená do černa drobnými zrnky sulfidů kovů
sumka: drobný mořský živočich přisedlý ke dnu, který filtruje vodu; patří mezi pláštěnce

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.