Troll Wall

hydrotermální průduchy, Arctic, Mohns Ridge

Kde: Arctic, Mohns Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 550 m
Nejvyšší teplota: 270 °C
Objeven: 2005 ROV BIODEEP-05 cruise
Poloha: 71,283°, -5,767°

Troll Wall (norsky Trollveggen) je pole horkých podmořských pramenů v Severním ledovém oceánu u norského ostrova Jan Mayen, jen asi 550 m pod hladinou. Z komínů tu vytéká voda teplá až 270 °C. Zvláštní je zdejší život: chybí mnoho živočichů typických pro průduchy v teplejších mořích. ^{[1, 2]}

Co to je

Pole se táhne asi 1 km podél úpatí zlomového svahu. Je v něm nejméně 10, podle jiného popisu 10 až 20 míst, kde vyvěrá horká voda, a na každém stojí několik komínů z minerálů vysokých 5 až 10 m. Jde o tzv. bílé kuřáky – z komínů stoupá světlá voda, ne černá jako u „černých kuřáků“. ^{[1, 2]}

Kolem horkých komínů je rozsáhlá oblast, kde ze dna jen pomalu prosakuje vlažná voda (difuzní vývěr). Několik set metrů západně od horkých komínů prosakuje voda podél puklin a zlomů ve dně a kolem ní vznikly četné kupy žlutohnědých usazenin ze sloučenin železa. Jedno z těchto chladnějších míst se jmenuje Gallionella Garden. ^{[1, 2]}

Z průduchů uniká kromě vody i plyn bohatý na oxid uhličitý; proudy jeho bublin stoupají vysoko nade dno. Komíny jsou z větší části ze sirníků zinku – hlavním minerálem je sfalerit, méně je pyritu a chalkopyritu. ^[2]

Jak vznikl

Troll Wall leží na Mohnsově hřbetu, části podmořského pohoří mezi Grónskem a Norskem, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky. Rozestupují se jen asi o 16 mm za rok, proto se takovému hřbetu říká ultrapomalý. ^[1]

Nejjižnější úsek Mohnsova hřbetu u Jan Mayenu je mělký a tvoří se v něm hodně magmatu. Pole leží v malé příkopové propadlině, která protíná nejmělčí místo úseku – sopku Frøya. Horká voda vystupuje podél zlomu, který tvoří východní okraj propadliny. ^{[1, 2]}

Podle přehledu z roku 2010 je na celém arktickém hřbetu asi 20 známých činných i vyhaslých polí průduchů. Na jihu, kde je hřbet mělký, převládají bílí kuřáci a chladnější prameny, dále na sever, kde je magmatu málo, je velké pole černých kuřáků. Autoři také odhadli, že na části arktického hřbetu je hydrotermální činnost dvakrát až třikrát silnější, než by se čekalo podle rychleji se rozpínajících hřbetů. ^[4]

Objev

Pole objevila v roce 2005 výprava BIODEEP-05, která použila dálkově řízenou ponorku. Spolu s ním našla i pole Soria Moria asi 5 km jižněji. Celé oblasti se dnes říká Jan Mayen vent fields – průduchová pole Jan Mayen. ^{[1, 2]}

V roce 2013 přibylo třetí pole, Perle & Bruse (norsky Perle og Bruse), asi 2 až 2,5 km východně od Troll Wall na svahu velké sopky, kterou rozevírá příkopová propadlina. Zdroje se v přesné vzdálenosti mírně rozcházejí. ^{[1, 2]}

Život

U průduchů Jan Mayenu chybějí zvířata, která jsou jinde u horkých pramenů běžná: rournatky, červi z čeledi Alvinellidae, slávky, škeble a krabi. Nejsou tu ani krevety z čeledi Alvinocarididae, typické pro průduchy jižněji na Středoatlantském hřbetu. Katalog InterRidge sice mezi pozorovanými živočichy uvádí krevety, ale bez bližšího určení. ^{[1, 2]}

Studie z roku 2010, založená na vzorcích z výpravy BIODEEP v roce 2006, napočítala u pole na 71° severní šířky 180 druhů a podobných skupin živočichů. Jen málo z nich žije výhradně u průduchů. Kolem průduchů se ale hustě shlukují pohyblivá zvířata z okolního moře, například lilijice Heliometra glacialis a ostnokožec Gorgonocephalus eucnemis s bohatě větvenými rameny. ^[3]

Nezvykle velký podíl mezi nalezenými houbami tvořily houby s vápenitou kostrou. Podle autorů patří k prvním přisedlým živočichům, kteří se na průduších usazují. ^[3]

Hojné jsou tu mikroby. Kde prosakuje vlažná voda sutí, rostou povlaky bakterií, které získávají energii ze sloučenin síry. Na chladnějších místech s usazeninami železa jsou koberce bakterií, které oxidují železo, mezi nimi Gallionella ferruginea. ^{[2, 1]}

Fakta

Objev: 2005, výprava BIODEEP-05
Míst s výronem horké vody: 10–20, komíny vysoké 5–10 m
Hlavní minerál komínů: sfalerit (sirník zinku)
Sousední pole: Soria Moria (asi 5 km), Perle & Bruse (asi 2–2,5 km)
Zjištěno živočichů: 180 druhů a skupin (výprava 2006)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
bílý kuřák: průduch, z něhož vytéká horká voda, která se ve studeném moři zakalí do světla (ne do černa jako u černého kuřáka)
černý kuřák: průduch, z něhož tryská velmi horká voda zčernalá drobnými zrnky sirníků kovů
difuzní vývěr: pomalé prosakování teplé vody ze dna nebo sutí na velké ploše, bez komínů
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
ultrapomalý hřbet: podmořský hřbet, kde se desky od sebe vzdalují jen o pár milimetrů až asi 2 cm za rok
příkopová propadlina: úzký pruh zemské kůry, který poklesl mezi dvěma souběžnými zlomy, když se kůra roztahuje
sfalerit: minerál ze zinku a síry (sirník zinečnatý)
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů
lilijice: mořský ostnokožec s jemnými pernatými rameny, příbuzný hvězdic a ježovek
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Troll Wall, PANGAEA (2020)
Pedersen, R.B., Bjerkgård, T.: Sea-floor massive sulphides in Arctic waters. Kap. 5 in: Boyd, R. et al. (ed.): Mineral Resources in the Arctic, Norges geologiske undersøkelse, Norges geologiske undersøkelse (NGU) (2016)
Schander, C. et al. (2010): The fauna of hydrothermal vents on the Mohn Ridge (North Atlantic). Marine Biology Research 6(2), 155–171, doi:10.1080/17451000903147450 (abstrakt), Marine Biology Research (záznam v databázi marineinfo.org) (2010)
Pedersen, R.B., Thorseth, I.H., Nygård, T.E., Lilley, M.D., Kelley, D.S. (2010): Hydrothermal activity at the Arctic mid-ocean ridges. In: Diversity of Hydrothermal Systems on Slow Spreading Ocean Ridges, Geophysical Monograph 188, 67–89, doi:10.1029/2008GM000783 (abstrakt), American Geophysical Union (záznam v repozitáři GEOMAR OceanRep) (2010)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.