Tempus Fugit

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Galapagos Rift

Kde: N. Pacific, Galapagos Rift
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 560 m
Objeven: 2011 ROV Little Hercules
Poloha: 0,768°, -85,910°

Tempus Fugit je pole teplých podmořských pramenů na Galapážském riftu v Tichém oceánu, asi 2 560 m pod hladinou, kousek severně od rovníku. Objevila ho v červenci 2011 americká výprava lodi Okeanos Explorer a podle jejích vědců jde možná o jedno z největších polí, jaká byla na tomto riftu nalezena. ^{[1, 3]}

Co to je

Jde o nízkoteplotní pole: teplá voda tu stoupá z puklin mezi polštářovými lávami a prosakuje rozptýleně (tzv. difuzní výrony). Rozkládá se na ploše asi 130 × 40 m; na jiné stránce NOAA se uvádí 120 × 40 m. ^{[1, 2]}

Leží na východní části Galapážského riftu, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nová oceánská kůra. Pole leží na volném moři, mimo vody kteréhokoli státu. ^[3]

Jméno je latinské rčení „tempus fugit“, čas letí. Autoři deníku výpravy ho volně překládají jako „čas na nikoho nečeká“ a dávají ho do souvislosti s dlouhou historií pole, kterou prozrazují staré lastury mlžů. ^[1]

Objev

Pole našla v červenci 2011 výprava GALREX 2011 americké vládní lodi Okeanos Explorer (NOAA). Vědci nejdřív ve vodě nad dnem zachytili silný signál hydrotermálního mračna – vody ohřáté a obohacené látkami z průduchů – označený „4a west“. Na místo pak poslali dálkově řízenou ponorku Little Hercules, která na poli provedla dva ponory. ^{[1, 3]}

Deník o objevu napsali vědci z řídicího střediska výprav (Exploration Command Center) při Woods Hole Oceanographic Institution v USA spolu s Timem Shankem. Podle popisků fotografií v deníku bylo pole objeveno 22. července 2011; deník i stránka s fotografií pole jsou datovány 24. července. ^{[1, 2]}

Druhá část výpravy (Leg 2) v roce 2011 uskutečnila 12 ponorů a podle zprávy z plavby zmapovala sonarem přes 23 000 km² mořského dna. Podle abstraktu konferenčního příspěvku Bakera a kolegů (2011) našla v celé zkoumané oblasti stopy nejméně asi 20 samostatných činných polí. ^{[4, 3]}

Život

Kolem pole se táhnou rozsáhlá lože převážně mrtvých, ale i živých velkých mlžů Calyptogena magnifica; mnoho lastur měří přes 25 cm. Podle NOAA je tato mlží kolonie stará nejspíš přes 20 let. ^{[1, 2]}

Žijí tu rournatky Riftia pachyptila – malé čerstvě usazené i několik velkých s trubicemi dlouhými asi 70 cm – a podle NOAA jde o jedno z největších nahromadění těchto červů na poli. Vědci zahlédli i rournatky rodu Oasisia a možná i rodu Tevnia, která by byla pro Galapážský rift novinkou. ^{[1, 2]}

Dál tu jsou drobné slávky (pod 3 cm) v puklinách, krevety, sasanky, krabi, nejméně čtyři druhy přílipek, které spásají povlaky mikrobů, a takzvané „pampeliškové“ trubýše – vznášející se kolonie drobných živočichů příbuzných medúzám. ^{[1, 3]}

Mnoho mláďat ukazuje, že místo bylo osídleno opakovaně. Podle autorů deníku tu vedle sebe existují pozůstatky minulých a dnešní společenstva, což názorně ukazuje, jak se podmínky u průduchů v čase mění. ^{[2, 1]}

Fakta

Objev: červenec 2011, loď Okeanos Explorer, ponorka Little Hercules
Rozloha: asi 130 × 40 m
Jméno: latinsky „čas letí“
Typický živočich: mlž Calyptogena magnifica, rournatka Riftia pachyptila

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály a látky, kterými se živí mikroby
difuzní výron: teplá voda, která ze dna prosakuje mnoha puklinami pomalu a rozptýleně, ne silným proudem z komína
hydrotermální mračno: oblak vody nad průduchy, ohřáté a obohacené rozpuštěnými látkami; přístroje ho zachytí i stovky metrů nade dnem
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
dálkově řízená ponorka (ROV): podvodní robot bez posádky spojený s lodí kabelem, kterým ho lidé na palubě řídí a přijímají obraz
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií
trubýši: mořští živočichové příbuzní medúzám, kteří tvoří plovoucí kolonie z mnoha drobných jedinců

Zdroje

Heyl, T., Herrera, S., Munro, C., Shank, T.: Tempus Fugit Vent Field (deník výpravy, 24. 7. 2011), NOAA Ocean Exploration – Galápagos Rift Expedition 2011 (2011)
Vent Field (fotografie a popis pole Tempus Fugit), NOAA Ocean Exploration
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Tempus Fugit, PANGAEA (2020)
Galvez, K., Potter, J., Malik, M., Shank, T., Lovalvo, D.: Cruise Report: EX-11-03 Leg 2, Galápagos Rift Expedition 2011 (ROV & Mapping), doi:10.25923/kxmm-nm13, NOAA Institutional Repository (2020)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.