Teahitia seamount

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Central Pacific

Kde: S. Pacific, Central Pacific
Prostředí: intra-plate volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 460 m
Nejvyšší teplota: 30 °C
Objeven: 1983 submersible Cyana
Poloha: -17,567°, -148,817°

Teahitia je podmořská sopka ve Francouzské Polynésii, na jejímž vrcholu asi 1 450–1 460 m pod hladinou vytéká vlažná voda. Leží daleko od okrajů litosférických desek nad horkou skvrnou, která vytvořila Společenské ostrovy, a vědci ji sledují jako možný znak, že se tato horká skvrna znovu probouzí. ^{[1, 2]}

Co to je

Teahitia není na podmořském hřbetu, kde se desky rozestupují, ale uprostřed desky. Takové sopky vznikají nad horkou skvrnou – místem, kde z hlubin Země stoupá horký materiál pláště. Horká skvrna Společenských ostrovů leží pod jihovýchodním koncem řetězce, kde je i Teahitia se sousední sopkou Mehetia. ^{[1, 2]}

Sopka je složená z několika kuželů – mapování dna v roce 2013 ukázalo čtyři výrazné kužely. Na vrcholu jsou nejméně dvě místa s prameny (TH1 a TH2) a měření ve vodě naznačovala víc samostatných vývěrů v různých hloubkách. ^{[2, 1]}

Prameny jsou chladné: voda měla při dřívějších ponorech nejvýš asi 30 °C. Podle práce z roku 1993 se z ní nesrážejí žádné viditelné minerály a kolem průduchů nežijí větší živočichové – vodu z pramenů šlo rozpoznat jen podle toho, že jinak láme světlo než okolní mořská voda. ^{[1, 2]}

Objev

Prameny objevili v roce 1983 francouzští vědci s ponorkou Cyana. Výzkum sem přivedla seismická krize – série zemětřesení pod sopkou. První výsledky z odběrů ponorkou vyšly v roce 1987. ^{[1, 2]}

Při výpravě CYAPOL v roce 1989 vědci odebírali vodu nad sopkou. Oblaka ohřáté vody (tzv. hydrotermální vlečky) obsahovala metan, mangan, železo, zinek a nikl v podobném množství jako nad poli horkých průduchů na Východopacifickém hřbetu. ^[1]

Co o něm dnes víme

V letech 1999–2013 se k sopce žádná výprava nevrátila. V prosinci 2013, na konci americké výpravy GEOTRACES napříč jihovýchodním Pacifikem, tým Christophera Germana zjistil, že prameny stále pracují: asi 1 400 m pod hladinou se nad vrcholem rozprostírala vlečka se zvýšeným obsahem železa a manganu. ^[2]

Podle výpočtů autorů vydává vrchol Teahitie nejméně asi 10 MW tepla. To by znamenalo, že voda z průduchů se oproti dřívějším nejvýš 30 °C mohla oteplit asi na 70 °C. ^[2]

Zemětřesení v okolí se nepřetržitě zaznamenávají od roku 1986. Po zhruba 15 letech klidu začalo podle studie z roku 2020 od roku 2007 pod Teahitií přibývat slabých otřesů a seismické signály od sousední podmořské sopky Rocard z let 2011 a 2013 autoři připisují výlevům lávy na dně. Odhadované teploty vody autoři přirovnávají k havajské podmořské sopce Lōʻihi asi deset let po její erupci a ptají se, zda se horká skvrna Společenských ostrovů znovu neprobouzí. ^[2]

Fakta

Objev: 1983, ponorka Cyana
Teplota vody: nejvýš asi 30 °C (měřeno při ponorech)
Tepelný výkon: nejméně asi 10 MW (odhad z měření v roce 2013)
Původ: horká skvrna Společenských ostrovů

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou nebo magmatem pod dnem
horká skvrna: místo, kde z hlubin Země stoupá horký materiál pláště a nad ním vznikají sopky, i daleko od okrajů desek
hydrotermální vlečka: oblak vody z průduchů, který se rozptyluje v okolním moři; prozrazuje ho zvýšená teplota, kalnost nebo obsah kovů a plynů
seismická krize: nahromadění mnoha zemětřesení v krátké době, často spojené s pohybem magmatu

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.