Sumisu Rift

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Izu-Bonin back-arc

Kde: N. Pacific, Izu-Bonin back-arc
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 1 600 m
Objeven: 1987 submersible Alvin inactive chimneys only
Poloha: 31,100°, 139,892°

Sumisu Rift je mladý příkop na dně Tichého oceánu za řetězem sopek Izu–Bonin jižně od Japonska. Na ponořené sopce v něm v roce 1987 našla ponorka Alvin malá pole komínů z barytu, oxidu křemičitého a oxidů železa – ty už ale byly vyhaslé. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Příkop je asi 120 km dlouhý a 30–50 km široký. Na severu a na jihu ho uzavírají vyvýšeniny západně od kalder Sumisu a Torišima. Vznikl roztahováním kůry kolmo na sopečný oblouk Izu–Bonin, tedy na řetěz sopek nad místem, kde se jedna deska zanořuje pod druhou. ^{[2, 3]}

Podle výzkumů mezinárodního vrtného projektu ODP (Ocean Drilling Program) se tu oblouk začal trhat asi před 2 miliony let. Vědci příkop popisují jako rané stadium vzniku zadoobloukové pánve: kůra se zatím roztáhla jen o 2–5 km. Dno příkopu kleslo asi o 1,1 km, zatímco jeho okraj u oblouku se o podobný kus zvedl. ^{[2, 3]}

Do příkopu se rychle sypou sopečné usazeniny z okolních sopek – ve vnitřní části až 6 m za tisíc let. Lávy, které tu vyvřely od doby před více než 1,1 milionu let až po současnost (holocén), mají složení typické pro zadoobloukové pánve. ^{[2, 3]}

Objev

Komíny našla ponorka Alvin v roce 1987. Stojí v malých polích na ponořené sopce v hloubce asi 1 530–1 600 m a tvoří je oxidy železa, oxid křemičitý a baryt (síran barnatý). Geologové T. Urabe a M. Kusakabe je v roce 1990 popsali jako možnou obdobu hematitického rohovce – křemité horniny zbarvené oxidem železa, která provází ložiska rud typu Kuroko. ^[1]

Činné prameny se najít nepodařilo. Podle zprávy B. Taylora a kolegů z roku 1990 neodhalilo soustředěný výtok vody ani pozorování z ponorky, ani měření, jak rychle pod dnem přibývá teploty. Katalog InterRidge přesto vede místo jako „činné, odvozené“. ^[1]

Život

Na komínech se drží různé lilijice, křemité houby a korály. Nejsou to ale typičtí obyvatelé horkých pramenů – katalog je výslovně označuje za faunu, která na horké prameny vázaná není. ^[1]

Fakta

Objev komínů: 1987, ponorka Alvin (komíny neaktivní)
Rozměry příkopu: asi 120 × 30–50 km
Stáří příkopu: asi 2 miliony let
Složení komínů: baryt, oxid křemičitý, oxidy železa

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
příkop (rift): protáhlá propadlina, která vzniká, když se zemská kůra roztahuje a trhá
sopečný oblouk: řetěz sopek nad místem, kde se jedna deska zanořuje pod druhou
zadoobloukový: ležící za sopečným obloukem, na straně odvrácené od hlubokomořského příkopu; i tam se může kůra roztahovat
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne po vyprázdnění magmatického krbu
baryt: těžký minerál, síran barnatý; u průduchů se sráží, když se horká voda smísí s mořskou
lilijice: mořští živočichové příbuzní hvězdicím, kteří sedí na stopce a lapají potravu pernatými rameny

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Sumisu Rift, PANGAEA (2020)
Klaus, A., Taylor, B., Moore, G.F., MacKay, M.E., Brown, G.R., Okamura, Y. et al. (1992): Structural and Stratigraphic Evolution of the Sumisu Rift, Izu-Bonin Arc. Proceedings of the Ocean Drilling Program, Scientific Results 126, Ocean Drilling Program (abstrakt přes OpenAlex) (1992)
Taylor, B. (1992): Rifting and the Volcanic-Tectonic Evolution of the Izu-Bonin-Mariana Arc. Proceedings of the Ocean Drilling Program, Scientific Results 126, Ocean Drilling Program (abstrakt přes OpenAlex) (1992)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.