Suiyo Seamount

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Izu-Bonin Arc

Kde: N. Pacific, Izu-Bonin Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 380 m
Nejvyšší teplota: 317 °C
Objeven: 1991 submersible Shinkai 2000
Poloha: 28,575°, 140,642°

Suiyo je podmořská sopka v ostrovním oblouku Izu-Bonin jižně od Japonska. V její kaldeře v hloubce asi 1 320–1 380 m vyvěrá voda o teplotě přes 300 °C. V letech 2001–2002 tu japonští vědci vrtali přímo do dna činného hydrotermálního pole, aby zkoumali mikroby žijící pod ním. ^{[1, 2]}

Co to je

Suiyo leží na hřbetu Šičito–Iwodžima, části sopečného oblouku Izu-Bonin (Izu-Ogasawara). Na vrcholu sopky je kaldera (propadlina) o průměru asi 1 500 m a v ní pole hydrotermálních průduchů (míst, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) o rozměrech zhruba 250 × 200 m. ^[1]

Na dně stojí malé komíny ze sirníků kovů, barytu a anhydritu (minerálů, které se srážejí z horké vody). Vytéká z nich čirá voda o teplotě 230–311 °C s velkým obsahem oxidu uhličitého a metanu. Studie z roku 1994 popsala složení plynů rozpuštěných ve vodě z průduchů – podle autorů jako vůbec první u hlubokomořského průduchu napájeného sopkou ostrovního oblouku. ^[1]

Objev

Průduchy objevila v roce 1991 japonská pilotovaná ponorka Shinkai 2000. Objev rudných usazenin v kráteru popsali japonští vědci v roce 1992. ^[1]

Vrtání pod průduchy

V letech 2001–2002 tu japonský projekt Archaean Park vyvrtal 10 mělkých vrtů. Cílem bylo poznat „podpovrchovou biosféru“ – mikroby, kteří žijí v horké hornině pod průduchy. Vrtná souprava BMS stála přímo na dně a s lodí ji spojoval kabel; vrty pronikly nejvýš asi 10 m pod dno a uvnitř vrtů se v rámci projektu měřily teploty až 300 °C. ^[2]

Z hotových vrtů brzy začala proudit horká voda – staly se z nich nové umělé průduchy. Když se k nim vědci vrátili s ponorkami, mohli z nich odebírat vzorky vody přímo z podzemní zásobárny. Vzorky z vrtných jader, vody i z konců pažnic ve vrtech ukázaly v rámci celého projektu (vrtalo se i v jižní části Marianského žlabu) zvláštní rozložení mikrobů včetně nových, dosud nepopsaných skupin. ^[2]

Na průduchy vědci položili i inkubátory, v nichž narostly umělé komíny. Podle studie z roku 2005 obsahovaly řádově podobné množství aminokyselin jako jádra z vrtů a jejich složení podle autorů odpovídá početným mikrobům pod dnem. Sirníkové usazeniny podle autorů průběžně zachycují a hromadí organické látky z horké vody. ^[3]

Život

U průduchů žijí slávky Bathymodiolus septemdierum, krabi z čeledi Bythograeidae, mnohoštětinatí červi z čeledi Polynoidae a krevety. ^[1]

Těžba

Sirníkové usazeniny na dně obsahují kovy, a proto o ně má zájem těžební průmysl. V únoru 2007 oznámila firma Neptune Minerals, že její japonská pobočka požádala o průzkumná práva mimo jiné i na Suiyo. ^[1]

Fakta

Objev: 1991, ponorka Shinkai 2000
Kaldera: průměr asi 1 500 m
Rozměr pole: asi 250 × 200 m
Vrty: 10 mělkých vrtů, 2001–2002 (projekt Archaean Park)
Typický živočich: slávka Bathymodiolus septemdierum

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
ostrovní oblouk: řada sopek, která vzniká tam, kde se jedna oceánská deska noří pod druhou
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou
baryt a anhydrit: minerály ze síranu barnatého a síranu vápenatého, které se srážejí z horké vody v průduchu
podpovrchová biosféra: mikroby, které žijí uvnitř hornin pod mořským dnem
aminokyseliny: základní stavební kameny bílkovin; jejich množství a složení mohou prozradit stopy života

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Suiyo Seamount, PANGAEA (2020)
Ishibashi, J., Marumo, K., Maruyama, A., Urabe, T. (2007): Direct Access to the Sub-Vent Biosphere by Shallow Drilling. Oceanography 20(1), 24–25, The Oceanography Society (2007)
Takano, Y. et al. (2005): In situ ore formation experiment: Amino acids and amino sugars trapped in artificial chimneys on deep-sea hydrothermal systems at Suiyo Seamount, Izu-Bonin Arc, Pacific Ocean. Bulletin of the Chemical Society of Japan 78, 638–651, doi:10.1246/bcsj.78.638, Bulletin of the Chemical Society of Japan (abstrakt na arXiv) (2005)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.