Stromboli

hydrotermální průduchy, Mediterranean, Aeolian Arc, Tyrrhenian Sea

Kde

Mediterranean, Aeolian Arc, Tyrrhenian Sea

Prostředí

arc volcano

Činnost

active, inferred

Hloubka

250 m

Objeven

1969 Fe crusts only

Poloha

38,789°, 15,213°

Na podmořských svazích sopky Stromboli v Tyrhénském moři našli geologové už v roce 1969 železité krusty, které katalog InterRidge bere jako stopu po podmořských pramenech; uvádí hloubku asi 250 m. Činnost je tu jen odvozená, kdežto u sousedního ostrova Panarea vědci podmořské prameny průběžně sledují. ^{[1, 2]}

Co to je

Stromboli je jeden z Liparských ostrovů a patří k Liparskému sopečnému oblouku v Tyrhénském moři. Katalog InterRidge proto místo řadí mezi průduchy u sopek ostrovního oblouku a uvádí hloubku asi 250 m. ^[1]

Jako doklad katalog uvádí jen železité krusty – povlaky bohaté na železo. Našly se v roce 1969 a popsal je v roce 1972 E. Bonatti s kolegy v knize o usazeninách Středozemního moře. Teplotu vody ani živočichy katalog neuvádí; pole vede jako „činné, odvozené“. ^[1]

Co o něm dnes víme

Podmořské svahy Stromboli zkoumali italští vědci sonarem, kamerou a dragováním (vlečenými koši na odběr hornin) při výpravách v letech 2002 a 2004. Na severozápadním svahu objevili v hloubce asi 2 300 m, 9 km od břehu, rozsáhlé pole polštářových láv – lávy, která utuhla pod vodou do tvaru polštářů. Šlo o první doklad podmořské erupce na severní straně sopky; o průduších abstrakt této práce nepíše. ^[3]

Stromboli je propojena se sousední Panareou, u níž vyvěrají podmořské horké prameny. Vědci (Heinicke a kol., 2009) průběžně měřili prameny u Panarey v letech 2006–2007 a zjistili, že se složení vytékajících tekutin měnilo současně se seismickou činností Stromboli. ^{[2, 1]}

Podobné změny ukázal i poměr izotopů hélia na obou ostrovech. Autoři z toho usoudili, že obě sopky zásobuje společný zdroj plynů, nejspíš magma pronikající podél zlomu se směrem asi 40° od severu k východu. Podle nich mohou neklid sopek spouštět i pohyby zemské kůry. ^{[2, 1]}

Podle zprávy S. Careyho a kolegů o podmořských sopkách Liparského oblouku (2012), kterou cituje katalog InterRidge, se u malé podmořské hory Casoni jižně od Stromboli dříve vylovily ještě teplé sopečné vzorky, průduchy tam ale vědci nenašli. ^[1]

Fakta

Doklad

železité krusty, nalezené 1969

Spojení

s prameny u Panarey (měření 2006–2007)

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály

polštářová láva

láva, která vytekla pod vodou a rychle utuhla do zaoblených tvarů podobných polštářům

izotop

varianta chemického prvku s jiným počtem neutronů v jádře; poměr izotopů hélia prozrazuje, odkud plyn pochází

zlom

trhlina v zemské kůře, podél níž se horniny na obou stranách posunuly

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Stromboli, PANGAEA (2020)
2. Heinicke, J., Italiano, F., Maugeri, R., Merkel, B., Pohl, T., Schipek, M., Braun, T. (2009): Evidence of tectonic control on active arc volcanism: The Panarea-Stromboli tectonic link inferred by submarine hydrothermal vents monitoring (Aeolian arc, Italy). Geophysical Research Letters 36, L04301, Geophysical Research Letters (abstrakt přes OpenAlex) (2009)
3. Di Roberto, A., Bertagnini, A., Pompilio, M., Gamberi, F., Marani, M.P., Rosi, M. (2008): Newly discovered submarine flank eruption at Stromboli volcano (Aeolian Islands, Italy). Geophysical Research Letters 35, L16310, Geophysical Research Letters (abstrakt přes OpenAlex) (2008)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.