Steinaholl Vent Field

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, Reykjanes Ridge

Kde: N. Atlantic, Reykjanes Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 350 m
Objeven: 1990 plume, echosounding, and towed video; 1993 plume only (included echosounding for more precise location)
Poloha: 63,100°, -24,533°

Steinahóll je pole horkých podmořských pramenů na hřbetu Reykjanes jihozápadně od Islandu, jen 250–350 m pod hladinou. Stoupají z něj bubliny plynu, které vědci zachytili lodním echolotem. Při průzkumu v 90. letech to bylo jediné činné místo nalezené na stovkách kilometrů hřbetu. ^{[1, 2]}

Co to je

Pole leží na Reykjaneském hřbetu – části Středoatlantského hřbetu, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a vzniká nové mořské dno. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 19 mm za rok. Pole patří do islandských vod. ^[1]

Hydrotermální průduch je místo, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině. Teplotu vody přímo v průduších Steinahóllu katalog InterRidge neuvádí; vědci pole poznali hlavně podle toho, co se z něj rozptyluje do okolní vody – rozpuštěného metanu, vodíku, manganu a křemíku. ^{[1, 2]}

Objev

Že tu je horký pramen, se předpokládalo už dřív, ale nikdo to nedoložil. V říjnu 1990 se pod hřbetem objevil roj zemětřesení a vědci k místu narychlo vyrazili lodí. Pomocí vlečené kamery tehdy pramen poprvé potvrdili a voda nad ním obsahovala hodně rozpuštěného metanu a vodíku. ^[1]

Podle pozdější studie mohly zvýšené koncentrace plynů v roce 1990 souviset právě se zemětřesením: otřesy možná do podzemního oběhu vody vpustily plyny z magmatu. Složením plynů může Steinahóll podle autorů představovat přechod mezi podmořskými průduchy a geotermálními prameny na souši. ^[1]

Co o něm dnes víme

V roce 1993 proměřila výprava hřbet mezi 57°45′ a 63°09′ s. š., z toho asi 300 km podrobně. Vzorky vody rozebírali přímo na lodi a jediné činné místo našli právě u Steinahóllu na 63°06′ s. š. Pole podle nich fungovalo stabilně nejméně dva roky. Mraky bublin nad ním zachytil lodní echolot s frekvencí 38 kHz. ^{[2, 1]}

Autoři upozornili na zajímavý rozpor. Na Středoatlantském hřbetu mezi 11° a 40° s. š. bývá činné pole zhruba každých 150 km a hřbet Reykjanes leží blízko islandské horké skvrny. Přesto tu autoři odhadli hydrotermální činnost jen na 20–50 % toho, co jinde na pomalu se rozšiřujícím Středoatlantském hřbetu. ^[2]

Studie z roku 2000 se zaměřila na to, jak se mrak z pramene šíří vodou. Bublinatý sloupec stoupá asi 350 m až k hladině, cestou se ale rozdělí: ve výškách asi 100 a 200 m nade dnem se z něj do stran oddělují dva hlavní „jazyky“ vody a jeden menší. Rozdělení sloupce mohl podle autorů způsobit už samotný boční proud mořské vody; pomohly mu nejspíš i víry za asi 150 m vysokou vyvýšeninou na dně a vrstva prudké změny teploty vody v hloubce kolem 150 m. ^[3]

Život

Život u Steinahóllu je skromný. Podle přehledové studie z roku 2005 tu byly zaznamenány povlaky bakterií (bakteriální rohože), ale žádní větší bezobratlí, jací žijí u hlubokomořských průduchů. Na videu z roku 1990 byli vidět černí mořští červi z řádu Echiura. Podle pozdějšího určení jde nejspíš o druh Bonellia viridis a velmi se podobají červům od mělkých průduchů u řeckého ostrova Milos. ^[1]

Fakta

Objev: 1990, vlečená kamera po roji zemětřesení
Plyny v mraku (1993): až 18 nmol/l metanu, 30 nmol/l vodíku
Sloupec bublin: stoupá asi 350 m až k hladině

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v horkých horninách pod dnem a nese rozpuštěné minerály a plyny
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu vzniká nové mořské dno
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky; jedna leží pod Islandem
echolot: lodní přístroj, který vysílá zvukové vlny do vody a podle jejich ozvěny měří hloubku nebo zachytí předměty ve vodě, třeba bubliny
bakteriální rohož: souvislý povlak z bakterií na dně, který se tvoří tam, kde unikají chemické látky, jimiž se bakterie živí
nmol/l: nanomol na litr – nepatrné množství látky rozpuštěné ve vodě (miliardtina molu v litru)

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.