Starfish Seamount, Tinakula

hydrotermální průduchy, S. Pacific, New Hebrides back-arc

Kde: S. Pacific, New Hebrides back-arc
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 204 m
Objeven: 2011 commercial ROV; 1989 plume only; 1989 towed camera survey did not confirm activity; 2002 plume and dredge only
Poloha: -12,203°, 167,614°

Tinakula je podmořské ložisko sirníků kovů asi 1 100–1 200 m pod hladinou v brázdách Jean Charcot za ostrovním obloukem Nových Hebrid, ve vodách Šalamounových ostrovů. Vzniklo kolem horkých pramenů během zhruba 5 600 let a vědci ho považují za první známý dnešní protějšek jednoho typu rudních ložisek známých z dávné minulosti Země. ^{[1, 2]}

Co to je

Pole leží na východním svahu podmořské hory Starfish v oblasti zvané brázdy Jean Charcot. Nejde o stejnojmenný stratovulkán Tinakula z katalogu sopek Smithsonian GVP – pole s ním sdílí jen jméno. ^[1]

Brázdy Jean Charcot jsou soustava mořských pánví za obloukem Nových Hebrid (tzv. zaobloukové pánve), kde se zemská kůra roztahuje. Podle práce M. Andersonové z roku 2018 roztahování silně ovlivňují starší struktury v kůře a vznikají tu nepravidelné, daleko od sebe ležící propadliny a sopečné hřbety. ^{[1, 3]}

Ložisko tvoří převážně nečinné komíny a kupy z minerálů na ploše asi 77 000 m², částečně zasypané sopečným pískem. Leží v hloubce zhruba 1 070–1 204 m na úlomkovitých sopečných horninách mezi struskovými kužely, které vyrostly podél jediné erupční trhliny. ^{[2, 1]}

Objev

První stopu zachytila výprava KAIYO v roce 1989: asi 400 m nade dnem byl ve vodě zvýšený obsah metanu, což může prozrazovat průduch (místo, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině). Vlečená kamera tehdy činný průduch nepotvrdila. ^[1]

V roce 2002 zachytila výprava SOLAVENTS (popsaná ve zprávě australské agentury CSIRO) znovu hydrotermální oblak ve vodě a vytáhla vzorky ze dna vlečnou dragou. Činné průduchy přímo na dně potvrdila až v roce 2011 dálkově řízená ponorka (ROV) komerční průzkumné výpravy. ^[1]

Podle autorů studie z roku 2019 je Tinakula prvním ložiskem masivních sirníků, které bylo nalezeno v brázdách Jean Charcot i na území Šalamounových ostrovů vůbec – na souši i na dně. ^[2]

Co o něm dnes víme

Mezinárodní tým kolem Melissy Andersonové a Marka Hanningtona popsal ložisko v roce 2019 podle mapování a vzorků z ROV a mělkých vrtů do dna. Komíny většinou vznikaly z vody chladnější než 250 °C. Drobné kapičky tekutiny uzavřené v minerálech až 19,3 m pod dnem ale ukazují teploty až 298 °C – nejteplejší voda se pod dnem nejspíš vařila. ^[2]

Komíny jsou z barytu a sirníků: sfaleritu (sirníku zinku) a chalkopyritu (sirníku mědi a železa). Nejteplejší komíny jsou bohaté na arsen, molybden, indium a zlato, kterého je místy až 9,26 g na tunu a je vidět i pouhým okem. ^[2]

Hlavní význam Tinakuly je v tom, že jde o první známý dnešní příklad ložiska ve vrstvách sopečných úlomků čedičového až andezitového složení. Taková ložiska popsali geologové dříve jen v horninách z dávné minulosti Země (typ, který v roce 1987 popsali Morton a Franklin). Síra v nich pochází hlavně z vyluhované sopečné horniny a z přeměny síranu z mořské vody. ^[2]

Fakta

Plocha ložiska: asi 77 000 m²
Doba vzniku: asi 5 600 let
Nejvyšší teplota (z inkluzí): až 298 °C
Zlato v komínech: až 9,26 g/t
Potvrzení činnosti: 2011, komerční ROV

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
zaoblouková pánev: mořská pánev za řetězem sopečných ostrovů nad zónou, kde se jedna deska noří pod druhou; kůra se tu roztahuje a vzniká nové dno
masivní sirníky: nahromadění minerálů, v nichž je kov (měď, zinek, železo) vázaný se sírou; vznikají kolem horkých průduchů a mohou být rudou
struskový kužel: menší sopka navršená z kousků vyvržené a ztuhlé lávy
ROV: dálkově řízená ponorka bez posádky, spojená s lodí kabelem
baryt: těžký minerál, síran barnatý
fluidní inkluze: drobná kapička tekutiny uzavřená v krystalu při jeho růstu; prozradí teplotu, při které krystal vznikal

Zdroje

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.