South Sarigan Seamount

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Mariana Arc

Kde: N. Pacific, Mariana Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, inferred
Hloubka: 240 m
Objeven: 2013 ROV HyperDolphin (did not confirm activity)
Poloha: 16,580°, 145,780°

South Sarigan je podmořská sopka v Severních Marianách, asi 11 km jižně od ostrova Sarigan. V květnu 2010 nečekaně vybuchla z hloubky asi 200 m a oblak páry a popela vystoupal do výšky asi 12 km. V kráteru, který erupce vyhloubila, našli vědci jen slabé známky teplé vody a povlaky mikrobů. ^[1]

Erupce v roce 2010

Sopka leží mezi ostrovy Sarigan a Anatahan a před rokem 2010 o ní nebyla známa žádná historická erupce. Její vrchol se zvedal asi 184 m pod hladinu. ^[1]

Od začátku dubna 2010 se pod ní objevovala zemětřesení a od 11. května jich prudce přibylo. Zvukové vlny šířící se vodou, které vědci vyložili jako projev erupce, začaly 27. května a vyvrcholily časně ráno 29. května. Na hladině se mezitím objevily skvrny zbarvené vody. ^[1]

Výbuchy 29. května vynesly nad moře oblak, který podle družic vystoupal asi 12 km vysoko, a washingtonské středisko pro sopečný popel (Washington VAAC) kvůli němu vydalo varování pro letecký provoz. Oblak byl ale hlavně z vodní páry – většině vyvrženého materiálu zřejmě zabránil v proniknutí nad hladinu sloupec vody nad sopkou. ^[1]

Erupce vyvolala i malou vlnu tsunami: na ostrově Sarigan vyběhla až asi 3 m vysoko, na mořských hladinoměrech na Saipanu, asi 270 km daleko, měla 4–5 cm. Skupina biologů, která byla tehdy na Sariganu, slyšela hlasitou ránu a viděla oblak stoupat z moře. ^[1]

Signály erupce zachytily seismometry na okolních ostrovech i podmořské hydrofony (podvodní mikrofony) u ostrova Wake, 2 260 km daleko. Ty patří do mezinárodní sítě, která hlídá dodržování zákazu jaderných zkoušek. ^[1]

Co o něm dnes víme

Porovnání map dna z let 2002–2003 a z února 2013 ukázalo, že na severním vrcholu sopky vznikl kráter široký asi 350 m, otevřený na západ, s převýšením až asi 200 m. Pod ním na západním svahu přibyla vrstva uloženin silná místy přes 50 m. ^[1]

Z vrcholu podle výpočtu ubylo asi 68 milionů m³ horniny, zatímco na svahu přibylo asi 170 milionů m³ – zhruba dvaapůlkrát víc. Autoři to vysvětlují tím, že se k nové sopečné hornině přidal i materiál ze sesuvu svahu. Podle objemu nového materiálu řadí erupci mezi středně velké až velké (VEI 3–4). ^[1]

V červnu 2013 kráter a uloženiny prozkoumal při dvou ponorech japonský dálkově řízený robot Hyper-Dolphin organizace JAMSTEC. Stěny kráteru tvoří vrstvy andezitové lávy a uloženiny na svahu jsou bloky andezitu na pemzovém štěrku a písku. Rozbory ukázaly, že pemza nejspíš pochází přímo z magmatu erupce v roce 2010. ^[1]

Studie z roku 2014 upozorňuje, že podobných mělkých a málo prozkoumaných podmořských sopek jsou podél Marian a dalších sopečných oblouků stovky. Erupce South Sarigan patří k prvním, u nichž máme pozorování před i po výbuchu, a ukazuje, jak málo zatím umíme takové erupce předvídat. ^[1]

Hydrotermální projevy a život

Robot hledal v kráteru horké prameny, ale žádné nenašel. Jen na horním okraji kráterové stěny bylo vidět slabé tetelení vody. ^[2]

Na okraji kráteru pokrýval balvany a skály rozsáhlý bílý vláknitý povlak mikrobů. Ten se podle vědců nejspíš živí slabým, sotva viditelným prouděním teplé vody z hloubky. Živočichy typické pro průduchy ani známky činných vysokoteplotních pramenů ale nenašli. Na skalách chyběli i přisedlí živočichové, jako jsou hlubokomořské korály, což naznačuje, že povrch je mladý. ^[1]

Bílé žilky a pruhy na skalách ve stěně kráteru by podle autorů mohly být z elementární síry. Katalog InterRidge vede místo jako činné jen odvozeně – horké prameny se při ponorech potvrdit nepodařilo. ^{[1, 2]}

Fakta

Erupce: 28.–29. května 2010 (podmořské projevy od 27. května)
Výška oblaku: asi 12 km
Tsunami: až asi 3 m na ostrově Sarigan
Nový kráter: asi 350 m široký
Průzkum: červen 2013, robot Hyper-Dolphin (JAMSTEC)
Hornina: andezit

Slovníček

hydrofon: podvodní mikrofon, který zachytí zvukové vlny šířící se vodou i na tisíce kilometrů
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupce od 0 do 8; každý stupeň znamená asi desetkrát víc vyvrženého materiálu
tsunami: vlna vyvolaná náhlým pohybem dna nebo vody, například zemětřesením, sesuvem nebo výbuchem sopky
andezit: šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami
pemza: lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek plynu; často plave na vodě
mikrobiální povlak: tenká vrstva bakterií a jiných mikrobů na kamenech, často u míst, kde vytéká teplá voda bohatá na chemické látky
hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem

Zdroje

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.