Soria Moria

hydrotermální průduchy, Arctic, Mohns Ridge

Kde: Arctic, Mohns Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 750 m
Nejvyšší teplota: 270 °C
Objeven: 2005 ROV BIODEEP-05 cruise
Poloha: 71,259°, -5,815°

Soria Moria je pole hydrotermálních průduchů na nejjižnějším úseku Mohnsova hřbetu v Norském moři, nedaleko norského ostrova Jan Mayen, v hloubce asi 700–750 m. Z mnoha komínů tu proudí horká voda tzv. bílých kuřáků o teplotě až 270 °C a pole patří ke skupině tzv. průduchů Jan Mayen. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Mohnsův hřbet je část středooceánského hřbetu v Arktidě, kde se od sebe desky vzdalují jen asi o 16 mm za rok – patří proto k ultrapomalým hřbetům. Jeho nejjižnější úsek u Jan Mayenu je ale mělčí a magma se sem dostává víc než na úsecích dál na sever. ^{[1, 2]}

Pole leží na vrcholu sopečného hřbetu rozpraskaného tahem desek, pod kterým jsou lávové proudy. Tvoří ho nejméně dvě oblasti s výrony, každá 100–200 m napříč, které katalog InterRidge vede jako Soria Moria I a Soria Moria II. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Na poli stojí sirníkové komíny vysoké 8–9 m, jejichž hlavním minerálem je sfalerit (sirník zinku). Vedle nich jsou nepravidelné stavby 15–20 m široké a až 10 m vysoké s převislými římsami, ze kterých vytéká čirá voda. Tyto stavby jsou z barytu, oxidu křemičitého a menšího množství pyritu, sfaleritu a galenitu. ^{[1, 2]}

Usazeniny jsou bohaté hlavně na zinek a obsahují i významné množství stříbra a zlata. Vytékající voda má až 270 °C a je bohatá na oxid uhličitý (až 91,7 mmol na kilogram). ^[2]

Objev

Soria Moria a sousední pole Troll Wall (Trollveggen), asi 5 km severněji, byla objevena v roce 2005; Soria Moria podle katalogu InterRidge při plavbě BIODEEP-05 s dálkově řízeným robotem. V roce 2013 našli vědci z Univerzity v Bergenu v okolí ještě třetí pole, Perle & Bruse. Celá tato mělká a hydrotermálně velmi činná oblast se nazývá oblast průduchů Jan Mayen. ^{[1, 2]}

Život

U průduchů rostou bílé povlaky bakterií a žijí tu krevety, sasanky a lilijice. Velké množství živočichů vázaných jen na průduchy tu ale nežije: chybějí slávky i krevety z čeledi Alvinocarididae, které jsou typické pro průduchy jižněji na Středoatlantském hřbetu. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Stensland a kolegové v letech 2006–2016 nabrali podél Mohnsova a Knipovičova hřbetu 400 vzorků vody a měřili v nich helium-3. Tento vzácný prvotní izotop helia se ve vodě chová stále (s ničím nereaguje), a proto prozrazuje hydrotermální výrony i cesty mořských proudů. ^[3]

Z měření odhadli, kolik helia-3 průduchy Jan Mayen uvolňují. Vyšlo jim více, než je světový průměr, což podle nich může souviset s horkou skvrnou pod Jan Mayenem. Zároveň našli náznaky nejméně dvou dalších, dosud neobjevených polí na Mohnsově hřbetu, takže jich na 550 km dlouhém úseku má být celkem sedm. ^[3]

Fakta

Objev: 2005, plavba BIODEEP-05 s robotem ROV
Komíny: sirníkové až 8–9 m, barytové stavby až 10 m
Oxid uhličitý ve vodě: až 91,7 mmol/kg
Sousední pole: Troll Wall asi 5 km na sever, Perle & Bruse (2013)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horninou pod dnem
bílý kuřák: hydrotermální komín, z něhož proudí horká bělavá nebo čirá voda, ne černá jako u černých kuřáků
ultrapomalý hřbet: podmořský hřbet, kde se desky od sebe vzdalují jen o pár milimetrů až asi 2 cm za rok
sfalerit: minerál, sirník zinku; hlavní zinková ruda
baryt: světlý těžký minerál, síran barnatý
galenit: minerál, sirník olova
helium-3: vzácný izotop helia; jeho zvýšený obsah v mořské vodě prozrazuje hydrotermální výrony
horká skvrna: místo, kde z hloubi pláště stoupá neobvykle horký materiál a živí sopečnou činnost

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Soria Moria, PANGAEA (2020)
Pedersen, R.B., Bjerkgård, T. (2016): Sea-floor massive sulphides in Arctic waters. In: Mineral Resources in the Arctic, kap. 5, Geological Survey of Norway (NGU) (2016)
Stensland, A., Baumberger, T., Mork, K.A., Lilley, M.D., Thorseth, I.H., Pedersen, R.B. (2019): 3He along the ultraslow spreading AMOR in the Norwegian-Greenland Seas. Deep-Sea Research Part I 147, 1–11, Deep-Sea Research Part I (abstrakt přes Semantic Scholar) (2019)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.