Solwara 13

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Manus Basin

Kde: S. Pacific, Manus Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 000 m
Objeven: 2009 commercial ROV Fugro FV300; 1993 plume only
Poloha: -3,732°, 151,747°

Solwara 13 je pole hydrotermálních průduchů ve východní části Manuské pánve u Papuy Nové Guineje, asi 1 940–2 000 m pod hladinou. Našla ho v roce 2009 těžařská firma Nautilus Minerals při hledání ložisek kovů na mořském dně; katalog InterRidge o něm uvádí jen málo údajů. ^[1]

Co to je

Hydrotermální průduch je místo, kde ze dna vytéká voda ohřátá horkou horninou pod ním. Solwara 13 leží podle tiskové zprávy firmy Nautilus Minerals z listopadu 2009 na jihozápadním konci podmořského hřbetu Yuam. Podle zprávy poradenské firmy SRK z roku 2011 byla činná místa pozorována na dvou plochách blízko středu pole. ^[1]

Teplotu vody ani živočichy katalog InterRidge u tohoto pole neuvádí; podobná ložiska sirníků mědi a zlata ve východní Manuské pánvi, například Solwara 1 a Solwara 12, zmiňuje i geologická studie z roku 2021. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Katalog InterRidge řadí pole k zaobloukovému centru rozpínání – místu za sopečným obloukem, kde se zemská kůra roztahuje a vzniká nové dno. Východní Manuská pánev leží tam, kde se k sobě šikmo sbíhají Australská a Pacifická deska. Podle katalogu InterRidge se dno v této oblasti rozšiřuje rychle, asi o 14 cm za rok; studie z roku 2021 uvádí roztahování kůry asi 140 mm za rok. ^{[2, 1]}

Východní část pánve je mladá – roztahovat se začala asi před 780 000 lety – a zaujímá asi 6 400 km². Stojí v ní řada sopek a protáhlých sopečných hřbetů, mezi nimi právě hřbet Yuam. Sopky s činnými průduchy tu leží v hloubkách zhruba 1 200–2 750 m a většina ložisek sirníků vzniká tam, kde se kříží zlomy různých směrů. ^[2]

Objev

Zakalenou vodu u západního výběžku hřbetu Yuam zachytila už vědecká výprava PACMANUS II v roce 1993 a doporučila tam další průzkum. Samotné pole však objevila až v roce 2009 komerční dálkově řízená ponorka Fugro FV300. ^[1]

Firma Nautilus Minerals chtěla jako první na světě těžit kovy z hlubokého mořského dna, a to na ložisku Solwara 1 v Bismarckově moři, asi 1,6 km pod hladinou. Proti projektu protestovali místní obyvatelé i ekologické organizace. V roce 2019 firma zbankrotovala a její majetek převzala společnost Deep Sea Mining Finance. ^[3]

Fakta

Objev: 2009, komerční ponorka Fugro FV300 (oblak už 1993)
Poloha: jihozápadní konec hřbetu Yuam, východní Manuská pánev
Činná místa: dvě plochy blízko středu pole (SRK, 2011)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
zaobloukové centrum rozpínání: místo za sopečným obloukem, kde se zemská kůra roztahuje a vzniká nové mořské dno
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny a ložiska kolem průduchů

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Solwara 13, PANGAEA (2020)
Dyriw, N.J., Bryan, S.E., Richards, S.W., Parianos, J.M., Arculus, R.J., Gust, D.A. (2021): Morphotectonic Analysis of the East Manus Basin, Papua New Guinea. Frontiers in Earth Science 8, 596727, Frontiers in Earth Science (2021)
Nautilus Minerals, Wikipedia (anglická)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.