Solitaire Field

hydrotermální průduchy, Indian, CIR

Kde: Indian, CIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 630 m
Objeven: 2009 submersible Shinkai 6500; 2006 plume only
Poloha: -19,545°, 65,850°

Solitaire je pole horkých podmořských pramenů na Středoindickém hřbetu v Indickém oceánu, v hloubce asi 2 600 m. Objevila ho v roce 2009 japonská výprava a našli tu nezvykle bohatý život – mimo jiné zvláštní formu plže s „šupinatou nohou“, která na rozdíl od své známé příbuzné nemá železné brnění. ^{[1, 2]}

Co to je

Pole leží na Středoindickém hřbetu – podmořském pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra. Najdeme ho na západním svahu riftového údolí (příkopu podél osy hřbetu), na východním okraji podmořské plošiny Roger Plateau, v hloubce 2 606 m. Podle katalogu InterRidge spadá pod jurisdikci Mauricia. ^{[1, 2]}

Průduchy vyvěrají ze suti na úpatí strmého útesu, který vědci považují za zlomový svah. Mají tři hlavní skupiny komínů – Toukon-3, Tenkoji a Liger. Komíny jsou nižší než 5 m. Na vrcholu komínů Toukon-3 vědci viděli několik „černých kuřáků“, kteří chrlí tmavou vodu; většinou tu ale vytéká čirá voda. ^[1]

Zvláštní je množství míst, kde teplá voda jen pomalu prosakuje sutí. Autoři to přičítají silné a propustné vrstvě suti, ve které se horká voda mísí s mořskou. Činná plocha měří asi 50 × 50 m – mnohem víc než u nedalekého pole Dodo a podobně jako u známých polí Kairei a Edmond. ^{[1, 2]}

Jméno dostalo po vyhynulém ptáku drontu samotářském (anglicky solitaire), který žil jen na ostrově Rodrigues. ^[1]

Objev

Zakalenou vodu, která prozrazuje horké prameny, zachytili vědci nad tímto úsekem hřbetu už v roce 2001; oblak nad budoucím polem pak podle katalogu InterRidge v roce 2006. Samotné pole našla v říjnu 2009 japonská výprava YK09-13 lodi Yokosuka pomocí dvou průzkumů kamerou vlečenou nad dnem a jednoho ponoru ponorky s posádkou Shinkai 6500. ^{[2, 1]}

Na stejné plavbě vědci objevili severněji i pole Dodo. Obě pole se ale velmi liší: u Doda žije málo živočichů a chybějí tam plži Alviniconcha, plži s šupinatou nohou i mušle, zatímco Solitaire jich má mnoho. ^[1]

Jaká je zdejší voda

Nejteplejší voda, 296 °C, vytékala z komínu Toukon-3. Je asi o 10 % méně slaná než mořská voda, což napovídá, že se pod dnem horká voda rozdělila na páru a solanku a sem vystupuje hlavně ta „parní“ část. ^[1]

Voda je méně kyselá (pH 4,8) než u ostatních průduchů na Středoindickém hřbetu a obsahuje vodík, metan a oxid uhličitý. Má jeden z nejvyšších poměrů draslíku ke chloru, jaké byly u průduchů na oceánských hřbetech naměřeny. ^[1]

Vysvětlení hledají vědci pod dnem: zdejší čedič je obohacený o draslík a další alkalické prvky, protože tento úsek hřbetu ovlivňuje horká skvrna Réunion – místo, kde z hlubokého pláště stoupá horký materiál. ^{[1, 2]}

Život

Živočichové tu tvoří pásma podle teploty. Na horkých komínech se tlačí krevety Rimicaris kairei. Přímo u míst, kde prosakuje voda teplá 50–100 °C, žijí plži Alviniconcha, plži s šupinatou nohou a mnohoštětinatí červi z čeledi Alvinellidae; o kus dál mušle Bathymodiolus s přílipkami a nejdál další plži, mnohoštětinatci a svijonožci. Kolem žijí krabi Austinograea rodriguezensis a občas se objeví ryby, sasanky, korýši Munidopsis a sumýši. ^[1]

Červi z čeledi Alvinellidae tu byli vůbec poprvé nalezeni u průduchů v Indickém oceánu. Plži s šupinatou nohou zase patří do čeledi rozšířené hlavně ve východním Pacifiku. Obojí podle autorů ukazuje, že živočichové průduchů Indického a Tichého oceánu jsou nějak propojeni. ^[1]

Vědci tu zatím provedli jen jeden ponor ponorky s posádkou, takže společenstva nejsou popsána úplně. ^[1]

Plž bez železného brnění

Plž s šupinatou nohou (Chrysomallon squamiferum) byl dosud znám z pole Kairei, kde má ulitu i šupinky na noze potažené černými sirníky železa. Plži ze Solitaire mají hnědou ulitu a krémové šupinky bez železného povlaku a jsou o něco menší – ulita je široká v průměru asi 32 mm, v Kairei asi 38 mm. ^[1]

Rozbor genů (COI a SSU rRNA) přesto ukázal, že jde o tentýž druh. Šupinky plžů ze Solitaire byly v laboratorních zkouškách ohybem dokonce pevnější než šupinky z Kairei. ^[1]

Podle JAMSTEC byl tento plž v roce 2019 znám jen ze tří polí průduchů o celkové ploše asi dvou fotbalových hřišť. V červenci 2019 ho Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) zařadil do Červeného seznamu jako ohrožený druh, protože dvě z těchto polí – Kairei a Longqi – leží v oblastech s licencí na průzkum těžby nerostů. ^[3]

Fakta

Objev: říjen 2009, loď Yokosuka a ponorka Shinkai 6500
Nejvyšší teplota: 296 °C (komín Toukon-3)
Plocha pole: asi 50 × 50 m
Pojmenování: po vyhynulém drontu samotářském z ostrova Rodrigues

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v horninách pod dnem
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra
riftové údolí: příkop podél osy hřbetu, který vzniká, když se kůra roztahuje a propadá
černý kuřák: komín na mořském dně, ze kterého proudí horká voda zčernalá drobnými zrnky sirníků kovů
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky
Alvinellidae: čeleď mnohoštětinatých červů žijících na horkých komínech u podmořských průduchů

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.