Snake Pit

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 3 500 m
Nejvyšší teplota: 366 °C
Objeven: 1985 real-time TV and imaging sonar; earlier in 1985 seafloor photographs did not confirm activity
Poloha: 23,368°, -44,950°

Snake Pit („hadí jáma“) je pole horkých podmořských pramenů na Středoatlantském hřbetu asi 3 500 m pod hladinou, jižně od zlomového pásma Kane. Spolu s polem TAG patřilo k prvním dvěma činným polím, u nichž vědci v roce 1985 našli na Středoatlantském hřbetu horké prameny se společenstvy živočichů. Jako vůbec první na světě se tu také vrtalo do činného podmořského hydrotermálního pole. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Pole leží v hloubce asi 3 450–3 500 m v osním údolí Středoatlantského hřbetu, asi 25 km jižně od zlomového pásma Kane. Zabírá asi 150 × 300 m na nejmělčí části rozpukaného hřbítku z mladé lávy. ^{[1, 3]}

Tvoří ho čtyři činná místa s komíny a „difuzéry“ (místy, kde horká voda prosakuje pórovitou hmotou): Les Ruches (Úly, asi 100 m²), L'Élan (Los, asi 80 m²), Le Sapin (Jedle, jen pár m²) a Le Clou (Hřebík, asi 40 m²). ^{[2, 1]}

Z komínů tu proudí černí kuřáci – voda zčernalá drobnými částečkami sulfidů kovů. Podle francouzského článku z roku 1992 má voda v černých kuřácích až 330 °C, na povrchu difuzérů 70 °C a uvnitř nich 345 °C; databáze InterRidge uvádí jako nejvyšší teplotu 366 °C. Nejvyšší komíny a kupy dosahují asi 11 m. ^{[2, 1, 3]}

Jak vznikl

Středoatlantský hřbet je místo, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a ze zemského pláště vystupuje magma, které vytváří novou oceánskou kůru. Zde se rozšiřuje pomalu, podle InterRidge asi o 24 mm za rok. ^[1]

Podle francouzských biologů vzniká Snake Pit, podobně jako jiná pole na pomalých hřbetech, při opakovaných epizodách sopečné a tektonické činnosti na stejném místě. Usazeniny se hromadí a pak praskají a sesouvají se, takže podklad je nestabilní. ^[2]

Objev

Pole bylo objeveno v roce 1985 v souvislosti s hledáním míst pro vrty výprav 106 a 109 vědeckého vrtného programu ODP (Ocean Drilling Program). Činnost potvrdila televizní kamera a sonar v reálném čase; dřívější fotografie dna z téhož roku ji ještě neprokázaly. ^[1]

Během výpravy ODP 106 vědci vyvrtali deset mělkých vrtů – vůbec první vrty do činného podmořského hydrotermálního pole. Získali sypké sulfidy železa, mědi a zinku a velké kusy masivního sulfidu, hlavně chalkopyritu (sulfidu mědi a železa). Usazeniny jsou místy přes 13 m mocné. ^{[3, 1]}

V červnu 1988 prozkoumala pole francouzská výprava HYDROSNAKE s ponorkou Nautile, která uskutečnila 10 ponorů a odebrala vzorky sulfidů, tekutin i živočichů. Podle InterRidge se na Snake Pit znovu vrtalo v roce 1995. ^{[2, 1]}

Život

Už první popis z roku 1986 upozornil, že zdejší společenstvo tvoří menší a pohyblivější živočichové než u průduchů ve východním Pacifiku. Francouzští biologové tu napočítali téměř 50 druhů, většinou volně se pohybujících. ^{[3, 2]}

Nejvíc je tu krevet Rimicaris exoculata, které se shlukují kolem komínů – místy až 2 500 kusů na metr čtvereční. Jen na místě Les Ruches se jejich počet odhadoval na 80 000. Na jejich ústních ústrojích rostou bakterie a v žaludku mají částečky sulfidů a oxidů železa. ^[2]

Dále tu žijí slávky rodu Bathymodiolus, krabi, ryby, sasanky a hadice. Na krevetách loví například hlubinná ryba Nematonurus armatus z čeledi Macrouridae – v žaludku jednoho kusu našli asi dvacet krevet. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Francouzská výprava BICOSE v lednu a únoru 2014 zkoumala krevety Rimicaris exoculata na polích TAG a Snake Pit. Studie zveřejněná v roce 2022 ukázala, že v hustých hejnech u činných průduchů jsou hlavně samice a nedospělí jedinci, kdežto na okrajích bez proudící vody žijí řídce velcí samci. ^[4]

Asi třetina dospělých samic nesla vajíčka. Autoři se domnívají, že okraje polí mohou být důležitým místem páření a že rozmnožování může zesilovat v zimě. To otevírá otázku, zda i živočichové z hlubin mají sezónní rytmus. Drobní mladí jedinci u chladnějších výronů patřili k jinému druhu, Rimicaris chacei. ^[4]

Fakta

Objev: 1985, kamera a sonar v reálném čase
První vrty do činného pole: výprava ODP 106 (zpráva 1986), 10 vrtů
Činná místa: Les Ruches, L'Élan, Le Sapin, Le Clou
Hustota krevet: místy až 2 500 na m²
Počet druhů živočichů: téměř 50 (1988)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v horkých horninách pod dnem
černý kuřák: komín na mořském dně, ze kterého proudí velmi horká voda zčernalá drobnými částečkami sulfidů kovů
sulfidy: sloučeniny kovů (železa, mědi, zinku) se sírou; vysrážejí se z horké vody a tvoří komíny a ložiska
chalkopyrit: nerost složený z mědi, železa a síry, důležitá měděná ruda
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra
zlomové pásmo: dlouhý pás zlomů, který napříč přerušuje a posouvá středooceánský hřbet
difuzér: místo, kde horká voda neproudí jedním otvorem, ale prosakuje pórovitou nerostnou hmotou

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.