TerraBeat – zemětřesení a sopky

Sisifo

hydrotermální průduchy, Mediterranean, Aeolian Arc, Tyrrhenian Sea

Kde
Mediterranean, Aeolian Arc, Tyrrhenian Sea
Prostředí
arc volcano
Činnost
active, inferred
Hloubka
1 200 m
Objeven
2007 plume only
Poloha
38,783°, 13,867°

Sisifo je podmořská sopka v Liparském (Eolském) oblouku v Tyrhénském moři u jižní Itálie; katalog uvádí hloubku asi 1 200 m. Výprava v roce 2007 nad ní zachytila jen slabé stopy ve vodě (helium-3 a zákal), které by mohly pocházet z horkých pramenů – samotné prameny tu nikdo neviděl. [1, 2]

Co to je

Liparský oblouk tvoří řada sopek v Tyrhénském moři u jižní Itálie. Kromě ostrovů, jako jsou Lipari, Stromboli nebo Vulcano, k němu patří i sopky, které nad hladinu nevystupují. Sisifo je jednou z nich. Leží v italských vodách a katalog InterRidge ji řadí mezi sopky ostrovního oblouku, tedy řady sopek nad místem, kde se jedna deska noří pod druhou. [1, 2]

Co o něm dnes víme

V roce 2007 proběhla italsko-novozélandsko-americká výprava Aeolian07. Podle jejích účastníků to byl první soustavný průzkum vývěrů horké vody na podmořských sopkách oblouku. Prozkoumala devět sopek na úseku dlouhém asi 440 km, mezi nimi i Sisifo: každou nejdřív zmapovala sonarem a pak hledala ve vodě nad ní stopy pramenů. [2]

První výsledky, které tým představil v roce 2008 na shromáždění Evropské unie geověd (EGU), ukázaly slabé vývěry nejméně u dvou sopek (Palinuro a Lamentini). Sisifo mezi nimi nebyla; rozbor stovek vzorků vody měl teprve ukázat, zda slabé stopy nejsou i u dalších sopek. Autoři tehdy usoudili, že většina podmořské části oblouku je spíš nečinná a teplo z magmatu se projevuje hlavně erupcemi a horkými prameny na sopkách, které vystupují nad hladinu. [2]

Podrobný rozbor vzorků vody vyšel v roce 2011 (J. Lupton a kolegové). Ze sedmi lahví vody nabraných nad Sisifem měla jen jedna jasný přebytek helia-3, a to slabý – asi o 3 % nad pozadím. Přístroje tažené nad sopkou zachytily také slabý zákal vody nad její jihovýchodní částí, kde se vzorky nebraly. Podle autorů tu proto mohla část činnosti zůstat neodhalena. [1]

Katalog InterRidge vede Sisifo jako pole „činné, odvozené“ – jen podle stop ve vodě, bez přímého pozorování na dně. Teplotu pramenů zdroje neuvádějí. [1]

Fakta

Průzkum
výprava Aeolian07, 2007
Stopa ve vodě
helium-3 asi o 3 % nad pozadím (1 ze 7 vzorků)

Slovníček

hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
ostrovní oblouk
řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zanořuje pod druhou (subdukce)
helium-3
lehčí druh helia, který pochází hlavně ze zemského nitra; jeho přebytek ve vodě prozrazuje sopečnou nebo hydrotermální činnost
sonar
přístroj, který pomocí zvuku měří hloubku a tvar mořského dna

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Sisifo (s citací Lupton et al. 2011, JGR 116, B02102, doi:10.1029/2010JB007738), PANGAEA (2020)
  2. de Ronde, C.E.J., Baker, E.T., Lupton, J.L., Sprovieri, M., Bruno, P.P. et al. (2008): Contrasting examples of submarine hydrothermal venting along the Kermadec intraoceanic arc and the Aeolian island arc. Geophysical Research Abstracts 10, EGU2008-A-05597, EGU General Assembly 2008 (abstrakt) (2008)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.