Seven Sisters

hydrotermální průduchy, Arctic, Kolbeinsey Ridge

Kde: Arctic, Kolbeinsey Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 200 m
Objeven: 2012 plume only; 2013 ROV Aglantha (may have confirmed); 2013 plume only
Poloha: 71,150°, -12,790°

Seven Sisters (Sedm sester) je pole horkých podmořských pramenů na severním konci Kolbeinseyského hřbetu, v jižní části Arktického středooceánského hřbetu, ve vodách norského ostrova Jan Mayen. Na rozdíl od většiny pramenů na středooceánských hřbetech leží jen asi 130–150 m pod hladinou, na plochém vrcholu podmořských sopek, a voda z něj má až asi 200 °C. ^{[1, 2]}

Objev

První náznak přinesla v roce 2012 plavba lodi Poseidon (číslo 436). Na stanici mimo osu hřbetu zachytila ve vodě stopu oblaku z horkých pramenů (hydrotermálních průduchů) a vědci ji připsali činnosti na blízké ose hřbetu, která leží asi 2 200 m hluboko. Jinde během plavby žádný nesporný signál nenašli. ^[1]

Samotné mělké pole objevili v roce 2013 vědci z Centra pro geobiologii Univerzity v Bergenu na lodi G. O. Sars. Šlo o první prameny nalezené v severní části Kolbeinseyského hřbetu. V roce 2014 se k nim vrátili. ^[1]

Katalog InterRidge zatím pod jedním jménem spojuje dvě různé věci: hlubokou stopu ve vodě z roku 2012 a mělké pole z roku 2013. Sám uvádí, že je nejspíš rozdělí na dva záznamy. ^[1]

Co to je

Pole se táhne přes řadu podmořských sopečných staveb s plochými vrcholy. Horká voda vyvěrá z prohlubní na vrcholcích a z věžovitých útvarů na kupách vysrážených minerálů. Je čirá, ne černá jako u „černých kuřáků“. ^{[1, 2]}

Stavby kolem otvorů jsou bohaté na baryt (síran barnatý) a najde se v nich i ryzí síra. Hornina pod nimi není pevná láva, ale nahromaděné úlomky čedičové sopečné horniny (vulkanoklastika); minerály z horké vody tyto úlomky postupně nahrazují. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Podrobnou studii pole zveřejnili v roce 2020 Marques a kolegové. Voda z pramenů je mírně kyselá (pH asi 5) a chudá na kovy i baryum. Podle obsahu křemíku a poměru železa k manganu reagovala s horninou při vysoké teplotě a tlaku asi 150 barů. ^[2]

Izotopy uhlíku, helia, síry a stroncia ukázaly, že v pramenech je hodně látek pocházejících přímo z magmatu ze svrchního zemského pláště a jen málo z mořské vody. Usazeniny jsou obohacené o thallium, arsen, antimon a rtuť – prvky typické pro takzvaná epitermální ložiska. ^[2]

Postupně se v usazeninách nejprve tvoří baryt, pak ho nahrazuje pyrit a dále sirníky zinku, mědi, olova a stříbra a nakonec oxid křemičitý. Datování barytu podle rozpadu radia ukázalo, že pole je činné nejméně 4 670 let (±60 let). Autoři ho označují za první známý mělký systém tohoto smíšeného typu na Arktickém středooceánském hřbetu. ^[2]

Fakta

Objev: 2013, Univerzita v Bergenu (loď G. O. Sars)
Hloubka pole: asi 130–150 m
Teplota vody: až asi 200 °C
Kyselost vody: pH asi 5
Stáří činnosti: nejméně 4 670 ± 60 let
Typické minerály: baryt, ryzí síra, pyrit

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra
oblak (plume): mrak vody z pramenů na dně, který stoupá a rozlévá se ve vodním sloupci; dá se zachytit přístroji i daleko od zdroje
černý kuřák: komín horkého pramene, z něhož proudí voda zčernalá drobnými zrnky sirníků kovů
baryt: těžký bílý nerost, síran barnatý
vulkanoklastika: hornina z nahromaděných úlomků vyvrženého nebo rozpadlého sopečného materiálu
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek, olovo) vázaný se sírou
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, méně je kyselé; mořská voda má asi 8
epitermální ložisko: ložisko rud vzniklé z horkých roztoků v malé hloubce pod povrchem
izotopy: varianty téhož prvku s různou hmotností atomu; jejich poměry prozrazují, odkud látka pochází

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Seven Sisters (poznámky citují zprávu z plavby R/V Poseidon 436 a výroční zprávu Centre for Geobiology 2014), PANGAEA (2020)
Marques, A.F.A. et al. (2020): The Seven Sisters Hydrothermal System: First Record of Shallow Hybrid Mineralization Hosted in Mafic Volcaniclasts on the Arctic Mid-Ocean Ridge. Minerals 10(5), 439, Minerals (MDPI), doi:10.3390/min10050439; abstrakt na stránkách Oregon State University (2020)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.