Semyenov-2

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 440 m
Nejvyšší teplota: 317 °C
Objeven: 2009 TV grab and photo-TV profiling; 2007 deposits only
Poloha: 13,514°, -44,963°

Semjonov-2 (Semyenov-2, Semenov-2) je pole horkých podmořských pramenů na Středoatlantském hřbetu asi 2 400 m pod hladinou, uprostřed Atlantiku na 13° 30′ severní šířky. Je jediným dosud činným polem skupiny Semjonov – jedné z největších známých soustav podmořských sirníkových rud vzniklých v horninách ze zemského pláště. ^{[1, 2]}

Co to je

Hydrotermální průduchy jsou místa, kde z mořského dna vytéká voda ohřátá horkou horninou. Na poli Semjonov-2 jsou činné tři kupy, pojmenované Michelangelo, Ash Lighthouse a Yellow Submarine. Voda z nich vytéká čirá až bělavá, asi 316 °C horká, z křehkých komínů ze síranu vápenatého (anhydritu) vysokých až asi 2 m. ^[1]

V okolí leží další pole skupiny – Semjonov-1, 3, 4 a 5 –, ta jsou ale vyhaslá: zůstaly po nich jen sirníkové usazeniny. Podle ruských geologů z roku 2008 by pole Semjonov-4 mohlo obsahovat nejméně dvakrát víc rudy než pole Krasnov, tehdy největší známé sirníkové ložisko Středoatlantského hřbetu. ^[1]

Jak vznikl

Na Středoatlantském hřbetu se od sebe vzdalují dvě litosférické desky, tady asi o 26 mm za rok. Pole stojí v oblasti, kde jsou činné velké odlučné zlomy (detachmenty), na oceánském jádrovém komplexu – podmořské hoře, kde takový zlom vytáhl na dno horniny z hloubky. ^{[1, 3]}

Oblast je podle ruských geologů spjatá s gabry a peridotity ze zemského pláště, které voda přeměnila na serpentinit, a také s čediči. Z oblasti byly vylovené i světlé hlubinné horniny plagiogranit a tonalit. ^[3]

Objev

Sirníkové usazeniny v oblasti objevila v roce 2007 ruská výprava lodi Professor Logatchev. Činné průduchy pole Semjonov-2 našla další výprava téže lodi v roce 2009 pomocí drapáku s televizní kamerou a fotografického profilování dna. Bílé „kuřáky“ a živočichy u nich viděli, ale ve vodě nad polem žádný oblak (vlečku) nezachytili. ^[1]

Život

Vzorek odebraný v roce 2009 obsahoval živočichy typické pro slávkové kolonie na průduších severní části Středoatlantského hřbetu. Ruské vědce zaujalo hlavně šest kusů krevety druhu O. susannae. ^[1]

Na svazích kupy Michelangelo pokrývají dno v okruhu o průměru několika desítek metrů rozsáhlé kolonie slávek a mikrobiální povlaky, mezi nimiž prosakuje teplá voda. Na kupách Ash Lighthouse a Yellow Submarine naopak výzkumníci žádné větší živočichy ani mikrobiální povlaky neviděli. ^[1]

Co o něm dnes víme

Rudy ze skupiny Semjonov zkoumali mimo jiné ruští geologové. V roce 2018 popsali v sirníkových komínech z pole Semjonov-2 (různého stáří, nejstarší asi 85 000 let) minerály teluru. V podmořských sirníkových rudách jsou takové minerály vzácné; autoři je předtím uvádějí jen z pole Rainbow. Studie z roku 2022 o vyhaslém poli Semjonov-5 ukázala, že rudy tam vznikaly i pod dnem, kde horká voda nahrazovala horninu pláště sirníky. ^{[3, 4]}

První podrobný rozbor vody z činných průduchů Semjonov-2 představili britští vědci v roce 2026. Voda ze tří průduchů má podobné složení, takže ji nejspíš zásobuje společný zdroj. Oproti jiným polím v plášťových horninách obsahuje víc oxidu uhličitého, ale málo kovů a sirovodíku, a komíny jsou hlavně ze síranů vápenatých (anhydritu a sádrovce), sirníků je v nich málo. ^[2]

Autoři to vysvětlují dvěma možnostmi: buď se kovy srážejí už pod dnem, nebo systém pomalu slábne a přísun tepla se zmenšuje či přesouvá. Hydrotermální činnost tu podle nich trvá dlouho, asi 124 000 let. ^[2]

Fakta

Činné kupy: Michelangelo, Ash Lighthouse, Yellow Submarine
Objev: usazeniny 2007, činné průduchy 2009 (loď Professor Logatchev)
Komíny: hlavně anhydrit, do výšky asi 2 m
Stáří hydrotermální činnosti: asi 124 000 let

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
oceánský jádrový komplex: podmořská hora, kde velký zlom vytáhl na dno horniny z hloubky – z dolní části kůry a ze zemského pláště
zemský plášť: vrstva Země pod kůrou, tvořená hlavně horninou peridotitem
serpentinit: hornina, která vzniká, když peridotit z pláště reaguje s vodou
gabro: tmavá hrubozrnná hornina, která vzniká pomalým utuhnutím magmatu hluboko pod povrchem
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů a podmořské rudy
anhydrit: bílý minerál, bezvodý síran vápenatý; sráží se, když se mořská voda ohřeje
vlečka (oblak): oblak teplé, chemicky odlišné vody, který stoupá od průduchu; podle něj se průduchy hledají

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.