Santorini

hydrotermální průduchy, Mediterranean, Hellenic Arc, Aegean Sea

Kde: Mediterranean, Hellenic Arc, Aegean Sea
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 400 m
Objeven: 1960's, likely by SCUBA; 2006 deeper vents HOV Thetis and AUV SeaBED
Poloha: 36,433°, 25,400°

Na dně zatopené kaldery sopky Santorini v Egejském moři a u ostrovů Nea a Palea Kameni prosakují ze dna teplé prameny. Nejsou horké jako na středooceánských hřbetech, ale vytvářejí stovky kup z bakteriálních povlaků a v roce 2012 vědci pod útesy městečka Oia objevili i podmořská jezírka plná oxidu uhličitého. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Santorini leží na Helénském sopečném oblouku v jižní části Egejského moře. Prstenec ostrovů obepíná kalderu – obří propadlinu, která se zaplnila mořem. Dno kaldery je nejhlouběji asi 360 m pod hladinou a její stěny se zvedají přes 300 m nad moře. ^{[3, 2]}

Nejslavnější je takzvaná minójská erupce v 17. století př. n. l. (podle studie z roku 2015 asi 1627–1600 př. n. l.). Patřila k největším erupcím v dějinách lidstva – vyvrhla až 60 km³ materiálu a zasypala i bronzové město Akrotiri. ^{[2, 3]}

Uprostřed kaldery od roku 197 př. n. l. postupně vyrostly ostrovy Kameni. Nea Kameni tvoří vrchol nového, stále rostoucího sopečného centra; poslední erupce tu proběhla v roce 1950. ^{[2, 3]}

Co to je

Teplé prameny jsou u pobřeží Nea Kameni i Palea Kameni, kde jsou mělké, a na dně kaldery v její severní i jižní pánvi. Katalog InterRidge uvádí rozsah hloubek od hladiny až asi do 400 m. ^{[1, 3]}

V kaldeře vědci pozorovali jen nízkoteplotní výrony. Prameny tu tvoří stovky kup ze žlutavých bakteriálních povlaků, široké 1–4 m a vysoké až 1 m. Uvnitř mají asi 15–17 °C, tedy zhruba o 5 °C víc než okolní voda. ^[1]

Kolem pramenů se usazují oxidy železa a manganu, beztvarý oxid křemičitý (opál) a kovy obohacené bahno. Železité usazeniny u ostrovů Kameni popisují vědecké práce už od roku 1960. ^[1]

Objev

Mělké prameny u ostrovů Kameni byly známé nejspíš už v 60. letech 20. století – za první práci o nich se považuje článek H. Hardera z roku 1960 a objevili je zřejmě potápěči. Hlubší prameny na dně kaldery prozkoumala v roce 2006 výprava PHAEDRA (vedoucí vědec Dimitris Sakellariou) s ponorkou s lidskou posádkou Thetis a autonomní ponorkou SeaBED. ^{[1, 3, 2]}

V červenci 2012 prozkoumal mezinárodní tým severní pánev kaldery nejdřív autonomní ponorkou Girona 500, která ve vodě 230–270 m hluboko zachytila zvýšenou teplotu, metan a oxid uhličitý. Pak se k místu vydala ponorka Thetis a na severovýchodní stěně kaldery v hloubce 250–300 m našla kupky oranžových bakteriálních povlaků široké 0,1–1 m. ^[2]

V hloubce 235–250 m, necelý kilometr od městečka Oia na okraji útesu, objevili propojenou řadu klikatých bílých jezírek, která se duhově třpytí. Jsou široká 1–5 m a vědci je pojmenovali Kallisti Limnes – ze starořečtiny „nejkrásnější jezera“. ^[2]

Jezírka plná oxidu uhličitého

Voda v jezírkách je podle autorů nejspíš směs mořské vody a vody z pramenů. Měla 21,5 °C, asi o 5,5 °C víc než okolní moře, pH 5,93 a parciální tlak oxidu uhličitého asi stokrát vyšší než voda vedle. Rozpuštěný oxid uhličitý dělá vodu těžší, a tak může zůstávat ležet v prohlubních dna, místo aby se rozptýlil. ^[2]

Dosud se předpokládalo, že oxid uhličitý z mělkých podmořských pramenů se promíchá s okolní vodou. Kallisti Limnes jsou podle autorů přímým dokladem, že se může hromadit v jezírkách na dně. Ve vzorcích z nich nebyly žádné organismy s vápenatou schránkou ani uhličitanové minerály. ^[2]

Duhový třpyt jezírek působí opál, oranžové povlaky kolem nich tvoří hlavně oxidy železa. Drobné spirálovité útvary v nich připomínají stopky bakterií, které se živí železem, například druhu Gallionella ferruginea, který už dříve vědci z usazenin kaldery izolovali. ^[2]

Autoři navrhují jezírka sledovat: jejich velikost a složení by mohly napovídat o změnách v magmatickém systému sopky. Mohou také posloužit jako přírodní model pro to, co by se dělo, kdyby unikal oxid uhličitý uložený uměle pod mořským dnem. ^[2]

Nebezpečí

V lednu 2011 se kaldera po více než šedesáti letech klidu znovu probudila: zesílila zemětřesná činnost, celá kaldera se vzdula a sopka uvolňovala víc plynů. Podle modelů z měření se do dubna 2012 asi 4 km pod severní pánví kaldery, 1,5 km severně od Nea Kameni, zvětšil objem zdroje o 10–20 milionů m³; autoři to spojují s doplňováním mělkého zásobníku magmatu. ^[2]

Jezírka leží blízko hustě obydlených míst. Autoři studie zatím nevědí, kolik oxidu uhličitého v nich je a zda by se ho mohlo nahromadit tolik, aby byl nebezpečný. Zdůrazňují, že je třeba další výzkum. ^[2]

Fakta

Teplota kup v kaldeře: asi 15–17 °C
Kallisti Limnes: objev 2012, 235–250 m hluboko, 21,5 °C, pH 5,93
Poslední erupce Nea Kameni: 1950
Minójská erupce: 17. stol. př. n. l., až 60 km³

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály a plyny
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
sopečný oblouk: řetěz sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou
bakteriální povlak: souvislá vrstva miliard bakterií na dně, často barevná, živí se látkami z pramenů
opál: beztvarý oxid křemičitý s vodou; v tenkých vrstvách se může duhově třpytit
autonomní ponorka (AUV): podvodní robot, který pluje sám podle naprogramované trasy, bez kabelu k lodi
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, méně je kyselé; mořská voda má asi 8

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.