TerraBeat – zemětřesení a sopky

Sakai

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Okinawa Trough

Kde
N. Pacific, Okinawa Trough
Prostředí
back-arc spreading center
Činnost
active, confirmed
Hloubka
1 600 m
Nejvyšší teplota
338 °C
Objeven
1988 submersible Shinkai 2000; 1987 plume only
Poloha
27,548°, 126,990°

Sakai je pole horkých podmořských pramenů ve střední části Okinawského příkopu u japonských ostrovů Rjúkjú, v hloubkách asi 1 300 až 1 600 m. Objevila ho v roce 1988 japonská ponorka; podle studie z roku 2017 se tu na jednom z průduchů naměřilo až 338 °C. [1, 2]

Co to je

Pole leží na hřbítku Iheya Small Ridge v Okinawském příkopu. To je zaoblouková pánev: oblast za řadou sopek nad zanořující se deskou, kde se zemská kůra roztahuje. Podle databáze InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 29 mm za rok. [1]

Sakai tvoří několik míst seřazených od severu k jihu a zároveň od mělčích k hlubším: Clam (s místy Calyptogena a Pyramid), Hitoshi a pNoho. U posledního z nich si autoři databáze nejsou jistí, zda k poli opravdu patří. [1, 2]

Objev

Na hydrotermální činnost v okolí ukázal už v roce 1987 chemický průzkum vody nad dnem. Přímo na dně pole poprvé viděla v roce 1988 japonská ponorka s posádkou Shinkai 2000. [1]

Ve dnech 10.–11. června 1989 a 16.–17. května 1990 se na severní svah hřbetu Iheya ponořila Shinkai 2000 čtyřikrát, do hloubky kolem 1 400 m. Asi 200 m severně od místa s mlži našli vědci na místě Pyramid „čiré kuřáky“ – komínky, z nichž proudila průzračná voda teplejší než 200 °C. [3, 1]

Na místě Clam se podle kapitoly J. Ishibashiho a kolegů z roku 2015, kterou cituje InterRidge, v roce 1988 naměřilo 220 °C. V roce 1990 tu ale výrony ustaly a další ponory sem od té doby nesměřovaly. [1]

Co o něm dnes víme

V letech 2013 a 2014 proměřovali vědci střední část Okinawského příkopu lodním sonarem, který „vidí“ i do vodního sloupce. Takto našli deset míst s průduchy ve čtyřech polích, mezi nimi i na Iheya Small Ridge. Sloupce ozvěn nad průduchy sahaly až asi 1 000 m nade dno. Podle autorů je nezpůsobuje přímo proudění vody z průduchů, ale voda s hustými kapičkami kapalného oxidu uhličitého obalenými slupkou z hydrátu, které z průduchů stoupají. [4]

Podle zprávy z výpravy v roce 2015, kterou cituje InterRidge, se na místě Hitoshi naměřilo 280 °C. Ještě teplejší je pNoho: tým J. Miyazakiho v článku o novém vzorkovači hydrotermální vody z roku 2017 uvádí odtud až 338 °C. Teplota i obsah chloridu tu byly nejvyšší z míst pole Sakai, takže tu podle autorů nejspíš leží střed jeho činnosti. [1, 2]

Voda z pNoho je jen mírně kyselá (pH asi 4,7) a obsahuje hodně rozpuštěného oxidu uhličitého. Autoři soudí, že voda pod dnem vře a odchází z ní pára, proto má zbylá kapalina víc rozpuštěných solí. [2]

Život

Na místě Calyptogena nebyla při ponorech v letech 1989 a 1990 vidět žádná výrazná tetelící se teplá voda, přesto tu žilo husté společenstvo. Hmotností v něm převládal velký bílý mlž Calyptogena okutanii, počtem pak svijonožci podobní rodu Neolepas a štíhlí trubicovití červi. [3, 1]

Na nedalekém místě Pyramid s horkými výrony na tvrdé sopečné hornině žily mnohé stejné druhy, svijonožců a trubicovitých červů tu ale bylo málo. Mlži Calyptogena se drželi jen v sedimentu. [3, 1]

Fakta

Nejvyšší teplota
338 °C (místo pNoho)
Místo Hitoshi
280 °C (2015)
Objev
1988, ponorka Shinkai 2000
Místo Clam
220 °C v roce 1988, výrony ustaly 1990

Slovníček

hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v horninách pod dnem
zaoblouková pánev
oblast za řadou sopek nad zanořující se deskou, kde se kůra roztahuje a na dně vzniká nová kůra
čirý kuřák
komínek na dně, z něhož proudí horká, ale průzračná voda – na rozdíl od černých kuřáků nenese tmavé částice
hydrát
ledu podobná pevná látka, v níž jsou molekuly plynu (tady oxidu uhličitého) uzavřené v mřížce z molekul vody
pH
míra kyselosti; 7 je neutrální, čím nižší číslo, tím kyselejší
svijonožci
korýši, kteří přisedle žijí na pevném podkladu, jako např. vilejši

Zdroje

  1. Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M.: InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 (záznam Sakai; s citacemi z Ishibashi a kol. 2015 a zprávy z plavby NT15-13), PANGAEA (2020)
  2. Miyazaki, J., Makabe, A., Matsui, Y., Ebina, N., Tsutsumi, S., Ishibashi, J., Chen, C., Kaneko, S., Takai, K., Kawagucci, S.: WHATS-3: An Improved Flow-Through Multi-bottle Fluid Sampler for Deep-Sea Geofluid Research. Frontiers in Earth Science 5 (2017), 45, Frontiers in Earth Science (2017)
  3. Ohta, S., Kim, D.: Submersible observations of the hydrothermal vent communities on the Iheya Ridge, mid Okinawa Trough, Japan. Journal of Oceanography 57 (2001), 663–677, doi:10.1023/A:1021620023610 (abstrakt), Journal of Oceanography (2001)
  4. Nakamura, K., Kawagucci, S., Kitada, K., Kumagai, H., Takai, K., Okino, K.: Water column imaging with multibeam echo-sounding in the mid-Okinawa Trough. Geochemical Journal 49 (2015), 579–596 (abstrakt), Geochemical Journal (2015)

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.