Rumble V volcano

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Kermadec Arc

Kde: S. Pacific, Kermadec Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 755 m
Nejvyšší teplota: 40 °C
Objeven: 2001 towed camera; 1999 plume and dredged mussel shells
Poloha: -36,133°, 178,183°

Rumble V je podmořská sopka v jižní části Kermadeckého oblouku v novozélandských vodách. V hloubce asi 450–755 m pod hladinou na ní vyvěrají teplé sirné prameny a kolem nich žijí husté porosty slávek Gigantidas gladius. ^{[1, 2]}

Co to je

Sopka patří ke Kermadeckému oblouku – řadě podmořských sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Leží v novozélandských vodách. Katalog InterRidge uvádí pro průduchy hloubku 450–755 m a nejvyšší naměřenou teplotu vody 40 °C. ^[1]

Voda z pramenů je bohatá na síru: nad porosty slávek je teplejší než okolní moře a ve vzorcích vylovených ze dna se našla čistá (elementární) síra. ^[2]

Objev

Poprvé na průduchy upozornila výprava NZAPLUME v roce 1999, která systematicky hledala ve vodě nad sopkami jižního Kermadeckého oblouku oblaka zakalené a ohřáté vody (hydrotermální vlečky). U Rumble V byla v roce 1999 zjištěna vlečka a z dna vyloveny lastury slávek. ^[1]

Samotné průduchy zachytila v roce 2001 kamera vlečená za lodí. V roce 2005 tu pracovala novozélandsko-americká výprava NZASRoF'05. Slávky, které se tehdy odebraly v hloubkách asi 379 a 486 m, později posloužily genetikům. ^{[1, 3]}

Život

Nejnápadnějšími obyvateli jsou slávky Gigantidas gladius. Podle práce z roku 2013 tvoří husté porosty u sirných pramenů a nejspíš žijí z bakterií ve svých zvětšených žábrách, které vyrábějí potravu z chemických látek v pramenité vodě (chemosyntéza). Druhým typickým živočichem je kreveta Alvinocaris niwa. ^{[2, 1]}

Na slávkách z Rumble V popsal v roce 2013 D. P. Gordon nový druh mechovky Parachnoidea rowdeni. Zaznamenal u nich i dosud neurčený druh drobných živočichů rodu Barentsia – je to první nález mechovnatců (Kamptozoa) v blízkosti hydrotermálního průduchu. ^[2]

Co o něm dnes víme

Slávky G. gladius žijí v oblastech, kde byla vydána povolení k průzkumu ložisek kovových sirníků na mořském dně. Proto vědci v roce 2015 zkoumali, jak spolu souvisejí populace na různých sopkách. Z 942 archivních vzorků se ale pro rozbor DNA hodilo jen 150, hlavně kvůli špatnému stavu tkání. ^[3]

Tři ze sedmi zkoumaných populací pocházely z Rumble V (vzorky z let 2005 a 2012). Jedna z nich, z hloubky asi 486 m, si podle výpočtů vyměňovala jedince se všemi ostatními populacemi a autoři ji považují za možný zdroj, který udržuje genetickou rozmanitost slávek v celém Kermadeckém oblouku. Dvě populace z téže sopky se přitom od sebe lišily – možná proto, že vzorky dělí sedm let. ^[3]

Fakta

Objev: 1999 vlečka a lastury slávek, 2001 vlečená kamera
Typičtí živočichové: slávka Gigantidas gladius, kreveta Alvinocaris niwa
Nový druh: mechovka Parachnoidea rowdeni (popsána 2013)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
hydrotermální vlečka: oblak ohřáté vody s rozpuštěnými látkami a drobnými částicemi, který stoupá nad průduchem a dá se změřit přístroji z lodi
chemosyntéza: výroba potravy (organických látek) z chemických látek, například sirovodíku, bez slunečního světla
mechovky: drobní živočichové žijící v koloniích přirostlých k podkladu, které připomínají mech
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; ložiska na dně jsou cílem možné těžby

Zdroje

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.