Rose Garden

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Galapagos Rift

Kde: N. Pacific, Galapagos Rift
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 550 m
Nejvyšší teplota: 22 °C
Objeven: 1977 submersible Alvin; 1976 plume and photographs of clam shells did not confirm activity (note: Rose Garden is used here as the name of the vent field, but Rose Garden vent site itself not discovered until 1979)
Poloha: 0,806°, -86,227°

Rose Garden („Růžová zahrada“) je oblast na Galapážském riftu v Tichém oceánu, asi 2 500 m pod hladinou, kde vědci v roce 1977 poprvé v historii spatřili podmořské hydrotermální prameny a život kolem nich. Jméno dostala podle místa, kde vědci v roce 1979 našli houštiny vysokých rourovců s rudými konci. Později ji zalila čerstvá láva a nedaleko vyrostla nová kolonie – Rosebud („Poupě“). ^{[1, 2, 5]}

Co to je

Hydrotermální průduchy jsou místa na mořském dně, kde vyvěrá voda ohřátá v hornině pod dnem. Na Galapážském riftu – podmořském hřbetu nedaleko Galapág, kde se od sebe vzdalují dvě desky zemské kůry – je jich na krátkém úseku několik. Katalog InterRidge je pod jménem Rose Garden vede jako jedno pole, které zahrnuje místa Clambake I a II, Dandelions, Garden of Eden, Mussel Bed, Oyster Bed, Rose Garden a Rosebud. ^[1]

Voda tu není vřelá, ale jen teplá: nejvyšší naměřená teplota je podle InterRidge 22 °C. Hloubka se pohybuje asi mezi 2 450 a 2 550 m. ^[1]

Jednotlivá místa nevznikla najednou a nežijí věčně. Podle katalogu InterRidge nebylo samo místo Rose Garden v roce 2002 už činné, zatímco Garden of Eden asi 6 námořních mil (11 km) východně bylo činné ještě v roce 2005. ^[1]

Objev

Už v roce 1976 zachytila výprava nad dnem teplejší vodu a vlečená kamera vyfotografovala lastury mlžů, činnost pramenů to ale nepotvrdilo. V únoru 1977 sem připlula výprava lodi R/V Knorr a na dně táhla kamerový systém ANGUS. Ten 15. února zachytil krátký teplotní skok a na 13 snímcích husté shluky bílých mlžů a hnědých slávek uprostřed jinak pusté lávy. ^{[1, 2]}

O dva dny později, 17. února 1977, sestoupila na místo ponorka Alvin s pilotem Jackem Donnellym a geology Jackem Corlissem a Tjeerdem van Andelem. Naměřili u dna 8 °C a jako první lidé viděli činný podmořský pramen. Místo dostalo jméno Clambake 1 („hostina z mlžů“); bílí mlži tu dorůstali až 30 cm. Vzorky vody páchly po zkažených vejcích – obsahovaly sirovodík. ^[2]

Při stejné výpravě našli vědci i další místa, mezi nimi Garden of Eden („Rajskou zahradu“), kde v až 17 °C teplé vodě rostli rourovci s rudými konci. ^[2]

V roce 1979 se sem vrátil tým biologů vedený J. Frederickem Grasslem z Woods Hole. Našel nové místo s rudě zakončenými rourovci vysokými podle WHOI asi 2,4 m (jiný text WHOI píše o zhruba 1,8 m) a nazval ho Rose Garden. ^{[3, 5]}

Život

Výprava v roce 1979 našla celé společenstvo neznámých zvířat: slávky v hustých lavicích, obří bílé mlže s rudým masem, sasanky, plže, přílipky, červy s vějíři chapadélek, humry, křehovky i slepé bílé kraby, kteří se živí ostatními zvířaty. ^[3]

Rourovci (podle InterRidge rod Riftia) nemají ústa ani střevo. Jejich rudou barvu i rudé maso mlžů způsobuje hemoglobin, který přenáší kyslík. Mikrobiolog Holger Jannasch ukázal, že bakterie u pramenů získávají energii ze sirovodíku a vyrábějí z oxidu uhličitého organické látky – tomu se říká chemosyntéza. Na takových mikroorganismech stojí základ potravního řetězce. ^{[3, 1]}

Mezi další skupiny zvířat, které InterRidge u pole uvádí, patří slávky (Mytilidae), mlži z čeledi Vesicomyidae, krabi Bythograeidae a žaludovci (enteropneusta) – červovití živočichové, kteří se plazí po dně. ^[1]

Zánik a nový začátek

Když se vědci v roce 2002 na Rose Garden vrátili, zjistili, že místo nejspíš překryla čerstvá láva. Původní společenstvo zmizelo. ^{[5, 4]}

Nedaleko ale tým, který spoluvedl biolog Tim Shank z Woods Hole, našel místo, kde se začali usazovat drobní mladí rourovci a slávky velké jako palec. Dostalo jméno Rosebud. Když se Shank vrátil v roce 2005, společenstvo bylo „v plném květu“ a rourovci měřili až 1,8 m. ^{[4, 5]}

Při posledním ponoru výpravy v červnu 2005 objevili vědci ještě kruhové místo asi 10 m široké, které pojmenovali Rose Bowl; na okraji se drželi bílí krabi, uprostřed sasanky a slávky. ^[4]

Příběh tu ale nekončí. Podle Shanka a kolegů (2012), jak je cituje InterRidge, chyběl na Rosebudu při pozdější návštěvě život a dno pokrývala čerstvá, sklovitá láva bez usazenin – zřejmě tu po roce 2005 proběhla další erupce. ^[1]

Fakta

První činný průduch: Clambake 1, ponorka Alvin, 17. 2. 1977
Pojmenování Rose Garden: 1979, výprava J. F. Grassla
Nejvyšší teplota: 22 °C
Zalito lávou: zjištěno 2002

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vyvěrá voda ohřátá horkou horninou pod dnem a obohacená o rozpuštěné minerály
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá; na dně oceánu tu vzniká nová kůra
rourovec: mořský červ žijící v trubici, kterou si sám vytváří; u průduchů dorůstá velkých rozměrů
chemosyntéza: výroba živin z oxidu uhličitého pomocí energie z chemických látek (např. sirovodíku) místo ze slunečního světla
hemoglobin: rudé barvivo krve, které váže a přenáší kyslík
žaludovci: skupina mořských červovitých živočichů žijících na dně, příbuzných ostnokožcům

Zdroje

Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M.: InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 (záznam Rose Garden), PANGAEA / InterRidge (2020)
1977 – Dive and Discover: The Discovery of Hydrothermal Vents, Woods Hole Oceanographic Institution
1979 – Oases of Exotic Life, Woods Hole Oceanographic Institution
On the Seafloor, a Parade of Roses (Oceanus), Woods Hole Oceanographic Institution
Revisiting the Roses, Woods Hole Oceanographic Institution (2011)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.