Ribeira Quente

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, Terceira Rift

Kde: N. Atlantic, Terceira Rift
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 10 m
Objeven: 1986 or earlier, likely from shore or by SCUBA
Poloha: 37,725°, -25,316°

Mělké horké prameny u jihovýchodního pobřeží ostrova São Miguel na Azorách, přímo na pláži v pásmu přílivu a odlivu a v hloubce několika metrů pod hladinou. Proslavily je mikroby, které tu vědci objevili v 80. a 90. letech 20. století – některé z nich rostou i při teplotách přes 100 °C. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

U obce Ribeira Quente jsou známá dvě místa, kde ze dna vyvěrá ohřátá voda: přímo na pláži v pásmu, které při odlivu vysychá, a o kousek dál u místa Lobeira v hloubce 6–8 m na skalnatém a písčitém dně. Katalog InterRidge uvádí hloubku pole až asi 10 m. ^{[2, 1]}

Takové mělké prameny nejsou tak horké jako hlubokomořské průduchy (hydrotermální průduchy, tedy otvory ve dně, kudy vytéká voda ohřátá v hornině). Blízko hladiny je tlak vody malý a voda proto vře už při nižší teplotě. ^[2]

Pláž u Ribeira Quente patří k místům na ostrově São Miguel, kde mělké horké prameny využívají místní lidé k odpočinku. Na rozdíl od několika jiných azorských pramenů neleží uvnitř chráněného území ostrovního přírodního parku. ^[2]

Jak vznikl

Azory jsou sopečné ostrovy v Atlantiku. São Miguel leží v oblasti, kterou katalog InterRidge řadí k tzv. riftu Terceira – pásmu, kde se zemská kůra velmi pomalu roztahuje, asi o 4 mm za rok. ^[1]

Podle přehledu azorských mělkých průduchů z roku 2015 souvisí místa, kde ze země uniká plyn, s hydrotermálními systémy pod ostrovy. Z pramenů stoupají hlavně kyselé sopečné plyny, především oxid uhličitý, a voda kolem nich je proto okyselená a obohacená kovy. ^[2]

Život

Ribeira Quente je známá hlavně mezi mikrobiology. V roce 1986 odtud vědci popsali bakterii Thermotoga maritima, zástupce do té doby neznámého rodu, která roste až do 90 °C. ^{[2, 4]}

Ze stejného místa popsali vědci v roce 1991 i rod archeí Stygiolobus – mikrobů, kteří žijí bez kyslíku ve velmi kyselém a horkém prostředí. Autoři tehdy uvažovali, že by mohl jít o vzácný rod, který žije jen na Azorách. ^{[2, 5]}

V podmořské části pole asi v 9 m hloubce, asi 200 m od strmého skalnatého pobřeží, izolovali vědci archeu Hyperthermus butylicus. Podle původní studie z roku 1990 roste až při 108 °C a pochází ze dna, kde teplota dosahovala až 112 °C. ^{[2, 3]}

Odsud pocházejí i další popsané mikroby, například kmeny rodů Rhodothermus a Thermus. Některé bakterie z mořských a z blízkých pevninských horkých pramenů jsou si vzdáleně příbuzné, což podle vědců naznačuje, že se mezi oběma prostředími asi často přenášejí. ^[2]

Fakta

Hloubka: od pásma přílivu a odlivu na pláži po 6–8 m (místo Lobeira)
Objevené mikroby: Thermotoga maritima, Hyperthermus butylicus, Stygiolobus azoricus
Hlavní plyn: oxid uhličitý (CO₂)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod ním; nese rozpuštěné minerály a plyny
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá
archea: jednobuněčné mikroorganismy podobné bakteriím, ale tvořící samostatnou větev života; mnohé žijí v extrémně horkém nebo kyselém prostředí

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Ribeira Quente, PANGAEA (2020)
Couto, R.P., Rodrigues, A.S., Neto, A.I. (2015): Shallow-water hydrothermal vents in the Azores (Portugal). Revista de Gestão Costeira Integrada 15(4), 495–505, doi:10.5894/rgci584, Revista de Gestão Costeira Integrada / Journal of Integrated Coastal Zone Management (2015)
Zillig, W. et al. (1990): Hyperthermus butylicus, a hyperthermophilic sulfur-reducing archaebacterium that ferments peptides. Journal of Bacteriology 172(7), 3959–3965 (abstrakt), Journal of Bacteriology (PubMed) (1990)
Huber, R. et al. (1986): Thermotoga maritima sp. nov. represents a new genus of unique extremely thermophilic eubacteria growing up to 90 °C. Archives of Microbiology 144, 324–333 (název a údaje přes Crossref), Archives of Microbiology (1986)
Segerer, A.H. et al. (1991): Stygiolobus azoricus gen. nov., sp. nov. represents a novel genus of anaerobic, extremely thermoacidophilic archaebacteria of the order Sulfolobales. International Journal of Systematic Bacteriology 41(4), 495–501 (název přes Crossref), International Journal of Systematic Bacteriology (1991)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.