Rehu-Marka

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 590 m
Nejvyšší teplota: 376 °C
Objeven: 1993 submersible Nautile; 1984 submersible Cyana - Auzende et al. (1996) says that no active black smokers were discovered but Krasnov et al. (1997) says one black smoker observed
Poloha: -17,433°, -113,200°

Rehu-Marka je skupina horkých podmořských pramenů v jižním Tichém oceánu, asi 2 600 m hluboko na Východopacifickém hřbetu kolem 17° 25′ jižní šířky. Leží na jednom z nejrychleji se rozpínajících míst oceánského dna na Zemi, kde vědci v roce 1993 našli čerstvou lávu a desítky činných průduchů. Nejteplejší voda tu podle katalogu InterRidge dosahuje 376 °C. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Nejde o jedno místo, ale o řadu menších polí hydrotermálních průduchů (míst, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) s činnými sirníkovými usazeninami. Leží v osní riftové sníženině hřbetu v hloubce 2 575–2 590 m. Katalog InterRidge k nim řadí místa jako Rehu-Marka, Kihi, Soupape, Nadir, Oasis nebo Stanley. ^[1]

Největší pole kolem 17° 25′ j. š. (s místy Nadir a Rehu-Marka) se podle Charloua a kolegů (1996) táhne téměř souvisle přes více než kilometr. Nejvyšší teplotu, 376 °C, uvádí katalog InterRidge. Oblast leží na volném moři, mimo území jakéhokoli státu. ^[1]

Jak vznikl

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a mezi nimi vzniká nová oceánská kůra z vystupujícího magmatu. Úsek mezi 17° a 19° j. š. patří k nejrychleji se rozpínajícím v celém oceánu: desky se tu rozjíždějí asi o 14–16 cm za rok. ^{[4, 3]}

Rychlé rozpínání znamená časté erupce. Výprava z roku 1993 viděla ve všech zkoumaných oblastech stopy nedávné sopečné činnosti a autoři odhadli, že se tu erupce opakují i v odstupu několika let. ^{[4, 2]}

Objev

Poprvé sem nahlédla ponorka Cyana v roce 1984. Zda už tehdy viděla činný „černý kuřák“ (komín, z něhož proudí tmavá horká voda), se zdroje rozcházejí: podle Auzendeho a kolegů (1996) ne, podle Krasnova a kolegů (1997) jeden ano. ^[1]

Rozsáhlé průduchy objevila až výprava NAUDUR v prosinci 1993. Francouzská ponorka Nautile se při ní 23krát ponořila mezi 17° a 19° j. š. a vědci tam našli kolem 70 hydrotermálních míst (podle jedné zprávy 69, podle druhé 70). Kolem 17° 26′ j. š., v nejmělčím místě úseku hřbetu, viděli podle pozdější studie mladé ploché lávové proudy a rozsáhlé vývěry hydrotermální vody. ^{[2, 5, 1]}

Podle InterRidge stoupají vlečky ohřáté vody (oblaky, podle kterých se průduchy hledají) nad hřbetem téměř souvisle mezi 17° 20′ a 18° 40′ j. š. V roce 2004 oblast znovu navštívila výprava BIOSPEEDO. ^[1]

Co o něm dnes víme

Vědci z výpravy NAUDUR rozdělili průduchy do čtyř typů, které podle nich představují postupná stadia vývoje: od mihotavé teplé vody nad čerstvě vzniklými lávovými jezery, přes vývěry z trhlin v lávě a černé kuřáky, po vyzrálé průduchy na zlomech s bohatou faunou; ve čtvrtém stadiu se sopečná činnost obnoví a objeví se nové lávové proudy a mladé černé kuřáky. Tekutiny, které tehdy změřili, měly asi 200–340 °C. ^[2]

Voda z průduchů kolem 17° 25′ j. š. má málo chloridů a kovů, ale hodně rozpuštěných plynů. Podle studie z roku 1996 je to tím, že horká voda pod dnem vře a rozdělí se na páru a slanou kapalinu; na dno pak vystupuje hlavně pára bohatá na plyny. Vření tu podle autorů způsobuje sopečná činnost. ^[3]

Život

Už v roce 1984 tu vědci zaznamenali mnohoštětinaté červy z čeledi Serpulidae, vousatky a krevety. V roce 1993 kolem průduchů žila velká společenstva: rournatky rodu Riftia a Tevnia, mušle rodů Bathymodiolus a Calyptogena a na okrajích sasanky. Podle Charloua a kolegů (1996) v roce 1984 tak velká pole živočichů jako v roce 1993 na stejném místě nebyla. ^[1]

Sasanky tu podle studie z roku 1995 tvoří pole o rozloze několika set metrů čtverečních. Druhy jsou stejné jako u průduchů na severní polokouli kolem 11–13° a 21° s. š., ale rozmístěné jinak. Nejvíc života je podle autorů zřejmě tam, kde je láva čerstvá. ^[5]

Výprava BIOSPEEDO v roce 2004 zaznamenala u komínů červy z čeledi Alvinellidae, na místě Oasis slávky, škeble a svijonožce a jen vzácně rournatky. ^[1]

Fakta

Objev: 1984 ponorka Cyana (pozorování), 1993 ponorka Nautile, výprava NAUDUR
Hydrotermální místa (NAUDUR 1993): asi 70 mezi 17° a 19° j. š.
Rychlost rozpínání: asi 14–16 cm za rok
Voda z průduchů: málo chloridů a kovů, hodně plynů (vření pod dnem)
Typičtí živočichové: rournatky Riftia a Tevnia, mušle Bathymodiolus a Calyptogena, sasanky

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
Východopacifický hřbet: podmořské pohoří na dně východního Tichého oceánu, kde se od sebe vzdalují litosférické desky
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
riftová sníženina: protáhlé údolí na ose hřbetu, kde se dno rozestupuje
černý kuřák: komín z minerálů, ze kterého proudí velmi horká voda zčernalá drobnými částečkami sirníků kovů
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů
vlečka: oblak teplé nebo chemicky odlišné vody nad průduchy, podle kterého se dají průduchy najít
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Rehu-Marka, PANGAEA (2020)
Auzende, J.-M. et al. (1996): Recent tectonic, magmatic, and hydrothermal activity on the East Pacific Rise between 17°S and 19°S: Submersible observations. Journal of Geophysical Research 101(B8), 17995–18010, doi:10.1029/96JB01209 (abstrakt), Journal of Geophysical Research (záznam EarthRef) (1996)
Charlou, J.L. et al. (1996): Mineral and gas chemistry of hydrothermal fluids on an ultrafast spreading ridge: East Pacific Rise, 17° to 19°S (Naudur cruise, 1993). Journal of Geophysical Research 101, 15899–15919, doi:10.1029/96JB00880 (abstrakt), Journal of Geophysical Research (záznam EarthRef) (1996)
Auzende, J.-M., Sinton, J. (1994): NAUDUR explorers discover recent volcanic activity along the East Pacific Rise. Eos 75(51), 601–605, doi:10.1029/94EO02055 (abstrakt), Eos, Transactions AGU (záznam Archimer, Ifremer) (1994)
Geistdoerfer, P. et al. (1995): Hydrothermalisme et communautés animales associées sur la dorsale du Pacifique oriental entre 17°S et 19°S (campagne Naudur, décembre 1993). Comptes Rendus de l'Académie des Sciences, Série II, 320(1), 47–54 (abstrakt), Comptes Rendus de l'Académie des Sciences (1995)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.