Rapa Nui

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde

S. Pacific, S EPR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, confirmed

Hloubka

2 845 m

Nejvyšší teplota

405 °C

Objeven

1999 submersible Alvin; 1987-1988 deposits only

Poloha

-21,562°, -114,300°

Rapa Nui je pole horkých podmořských pramenů na Východopacifickém hřbetu v jižním Tichém oceánu, asi 2 840 m pod hladinou. Proslavil ho průduch Brandon, jehož voda má teplotu a tlak velmi blízko takzvanému kritickému bodu mořské vody – vědci tu mohou přímo sledovat, jak se horká voda dělí na „páru“ a slanou kapalinu. ^{[1, 2]}

Co to je

Pole leží na jižní části Východopacifického hřbetu, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a tvoří se nová oceánská kůra. Rozšiřuje se tu velmi rychle, asi o 149 mm za rok. Jde o volné moře mimo území jakéhokoli státu. ^[1]

Katalog InterRidge tu vede čtyři místa s průduchy (hydrotermálními průduchy, tedy otvory, kterými vytéká voda ohřátá v hornině): Brandon, Feathers, Krasnov a Gromit. Leží v hloubce 2 838 až 2 845 m. ^[1]

Objev

Usazeniny z průduchů tu zjistili už průzkumy v letech 1987–1988. Činné průduchy ale poprvé viděla až ponorka Alvin v roce 1999. ^[1]

V roce 2004 sem doplula výprava BIOSPEEDO, která zkoumala průduchy podél jižní části hřbetu od 7° 24′ do 21° 33′ jižní šířky. Rapa Nui (21° 33′ j. š.) leží právě na jižním konci zkoumaného úseku. ^{[1, 3]}

Průduch na hraně kritického bodu

Mořská voda má kritický bod při tlaku asi 298 barů a teplotě 407 °C. Blízko něj se rozdíl mezi kapalinou a párou stírá. Voda z průduchu Brandon měla při odběru 405 °C a byla pod tlakem 287 barů – tedy téměř přesně v tomto bodě. ^[2]

Z pěti zkoumaných otvorů Brandonu tři vypouštěly vodu s menším obsahem chloridů (tedy méně slanou) než moře a dva slanější. Otvory od sebe byly jen pár metrů, a přesto z jedněch vycházela „pára“ a z druhých kapalina. Složení vody se navíc měnilo během minut. ^[2]

Autoři studie z roku 2003 z toho usoudili, že se horká voda na páru a kapalinu dělí v reálném čase přímo uvnitř komínu ze sirníků. Jevy blízko kritického bodu jsou podle nich hlavní příčinou, proč tato voda unáší víc kovů. Brandon podle nich nabízí jedinečnou příležitost zkoumat tyto jevy přímo v přírodě. ^[2]

Život

Záznam z ponoru Alvinu v roce 1999 uvádí sasanky, bakteriální povlaky, kraby, krevety, různé červy a ryby. Výprava BIOSPEEDO v roce 2004 viděla krevety u Brandonu, mnohoštětinaté červy z čeledi Alvinellidae u Krasnova a slávky (mušle) u Gromitu. ^[1]

Podle studie z roku 2011 je úsek hřbetu zhruba mezi 17° 25′ a 21° 33′ jižní šířky přechodovou zónou, kde se překrývají živočichové několika oblastí. Výprava BIOSPEEDO na úseku mezi 7° 25′ a 21° 33′ jižní šířky sebrala nejméně 10 druhů, které ještě nemají vědecké jméno. ^[3]

Fakta

Teplota a tlak u Brandonu

405 °C, 287 barů

Kritický bod mořské vody

asi 298 barů, 407 °C

Objev činných průduchů

1999, ponorka Alvin

Rychlost rozšiřování

asi 149 mm za rok

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí

litosférická deska

velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

kritický bod

teplota a tlak, nad nimiž už nejde rozlišit kapalinu a páru; u mořské vody asi 407 °C a 298 barů

bar

jednotka tlaku; 1 bar je zhruba tlak vzduchu u hladiny moře, každých 10 m vody přidá asi 1 bar

sirníky

minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů

Alvinellidae

čeleď mnohoštětinatých červů, kteří žijí u hlubokomořských průduchů

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Rapa Nui, PANGAEA (2020)
2. Von Damm, K.L., Lilley, M.D., Shanks, W.C., Brockington, M., Bray, A.M., O'Grady, K.M., Olson, E., Graham, A., Proskurowski, G. (2003): Extraordinary phase separation and segregation in vent fluids from the southern East Pacific Rise. Earth and Planetary Science Letters 206(3–4), 365–378, doi:10.1016/S0012-821X(02)01081-6 (abstrakt), Earth and Planetary Science Letters (záznam v USGS Publications Warehouse) (2003)
3. Matabos, M., Plouviez, S., Hourdez, S., Desbruyères, D., Legendre, P., Warén, A., Jollivet, D., Thiébaut, E. (2011): Faunal changes and geographic crypticism indicate the occurrence of a biogeographic transition zone along the southern East Pacific Rise. Journal of Biogeography 38(3), 575–594, doi:10.1111/j.1365-2699.2010.02418.x (abstrakt), Journal of Biogeography (záznam v Archimer, Ifremer) (2011)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.