Punta Mita, Bahia de Banderas

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Coastal Mexico

Kde: N. Pacific, Coastal Mexico
Prostředí: other
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 10 m
Nejvyšší teplota: 85 °C
Objeven: 1997 photo/video most likely by SCUBA
Poloha: 20,770°, -105,520°

U mysu Punta Mita na severu zálivu Banderas na pacifickém pobřeží Mexika vytéká ze dna horká voda a plyny jen asi 10 m pod hladinou a pár set metrů od břehu. Zvláštní je, že poblíž není žádná činná sopka – voda se nejspíš ohřívá tím, že prosakuje hluboko do zemské kůry. ^{[1, 2]}

Co to je

Průduchy (místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) leží na zlomu zvaném Fisura de las Coronas u pláže Punta Pantoque. Podle studie z roku 2011 jsou asi 400 m od pobřeží v čedičích (tmavé sopečné hornině), v hloubce kolem 11 m. Katalog InterRidge uvádí hloubku 10 m, biologická studie z roku 2023 pracovala v 9 m. ^{[2, 1, 4]}

Ze dna uniká horká voda i plyny, a to jak soustředěně z otvorů, tak rozptýleně ze dna. Katalog InterRidge uvádí teplotu vytékající vody 85 °C, v roce 2023 vědci v oblasti naměřili až 89 °C. Teplota usazenin roste směrem do hloubky. ^{[2, 1, 4]}

Kolem pramenů stojí malé kupky z vysrážených minerálů, nejvýš asi 2,5 m široké a 0,75 m vysoké. Pokrývají je povlaky řas. ^[1]

Podle autorů z roku 2011 jde o jedno z mála míst na mexickém pacifickém pobřeží, kde se takové prameny vyskytují tak blízko břehu a v tak malé hloubce. ^[2]

Jak vznikl

Podmořské horké prameny u pobřeží obvykle souvisejí s blízkou sopkou. U Punta Mita ale mladá sopečná činnost známá není. Chemie vody ukazuje, že převládá voda dešťového původu, která se patrně ohřívá jen tím, že obíhá hluboko pod povrchem. ^{[2, 1]}

Oblast se podle katalogu InterRidge nachází na okraji pevniny, který se roztahuje působením tektonických sil. Studie z roku 2011 spojuje prameny s nejmladší fází takového roztahování, která vytvořila příkopovou propadlinu (graben) Puerto Vallarta. Horká voda stoupá podél puklin, které mají stejný směr jako čedičové žíly v okolí. ^{[1, 2]}

Vědci proto hledali další prameny na podobných puklinách – a v roce 2009 našli další výrony horké vody a plynů asi 200 m od původních průduchů, na souběžné struktuře. ^[2]

Objev

Průduchy byly podle InterRidge poprvé zdokumentovány v roce 1997 na fotografiích a videu, nejspíš od potápěčů. První vědeckou zprávu vydali v roce 2000 geovědci F. J. Núñez-Cornú, R. M. Prol-Ledesma a jejich kolegové v časopise Geofísica Internacional. ^{[1, 3]}

Rozbory komínků v té práci ukázaly, že se nejprve srážely uhličitany (kalcit a dolomit), potom fosforečnan apatit a nakonec v žilkách baryt. Přenosné seismometry rozmístěné v okolí zachytily slabé otřesy. ^[3]

Život

Studie z roku 2023 sledovala drobné živočichy žijící v usazeninách dna u průduchů a dál od nich. Napočítala 371 jedinců z osmi tříd; nejvíc bylo korýšů z třídy rakovců, nejméně kelnatek (měkkýšů s trubkovitou ulitou). ^[4]

Hlavním činitelem byla teplota: blízko horkých výronů žilo živočichů méně. Společenstvo u průduchů přitom není zvláštní – je to ochuzená část společenstva z okolního dna. ^[4]

Fakta

Vzdálenost od břehu: asi 400 m
Nejvyšší naměřená teplota: 89 °C (2023)
Zlom: Fisura de las Coronas
První vědecká zpráva: Núñez-Cornú a kol., 2000
Další výrony: objeveny 2009, asi 200 m od původních

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
čedič: tmavá sopečná hornina, která vzniká utuhnutím řídké lávy
graben: protáhlá propadlina mezi dvěma zlomy, kde poklesl kus zemské kůry
žíla (geologická): deska horniny, která vznikla, když magma vyplnilo puklinu v jiné hornině a utuhlo
seismometr: přístroj, který zaznamenává otřesy půdy
uhličitany: minerály s uhlíkem a kyslíkem, například kalcit (z něj je vápenec) a dolomit

Zdroje

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.