Panarea

hydrotermální průduchy, Mediterranean, Aeolian Arc, Tyrrhenian Sea

Kde: Mediterranean, Aeolian Arc, Tyrrhenian Sea
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 200 m
Nejvyšší teplota: 135 °C
Objeven: 1800's shallow vents; 1995 deeper vents ROV Comex
Poloha: 38,658°, 15,100°

U ostrova Panarea v Liparských ostrovech severně od Sicílie vytékají ze dna mělkého moře horké prameny a bublají sopečné plyny, místy jen několik metrů pod hladinou. V listopadu 2002 se tu únik plynu náhle prudce zesílil a v roce 2015 vědci objevili v hloubce 70–80 m pole s více než 200 komíny z oxidů železa. ^{[1, 2]}

Co to je

Panarea je malý ostrov o rozloze asi 3,4 km² s nejvyšším bodem 421 m. Patří k Liparským ostrovům v Tyrhénském moři, které jsou od roku 2000 na seznamu světového dědictví UNESCO. Kolem něj leží drobné ostrůvky a skaliska – Basiluzzo, Dattilo, Lisca Bianca, Bottaro a další. ^{[3, 2]}

Hydrotermální průduchy (místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) jsou hlavně východně a severovýchodně od ostrova směrem k Basiluzzu. Leží v hloubkách od asi 7 m do 200 m. Databáze InterRidge uvádí několik pojmenovaných míst: Smoking Land, Black Point, Hot Lake a La Calcara. ^[1]

Teplota vytékající vody se liší místo od místa. U mělkých průduchů u ostrova uvádí studie z roku 1991 teplotu 53 °C, nejvyšší teplota v databázi InterRidge je 135 °C a podle studie z roku 2018 dosahují tekutiny v systému Panarey až 140 °C. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Panarea je vynořená část podmořské sopky, kterou z velké části rozrušila eroze a pohyby zemské kůry. Sopka patří k Liparskému sopečnému oblouku v jižní části Tyrhénského moře. Její činnost se dělí na šest období; to poslední podle studie z roku 2018 vytvořilo lávový dóm ostrůvku Basiluzzo, starý asi 54 000 let. ^{[2, 1]}

Hydrotermální soustava zabírá asi 70 km² mělké podmořské plošiny, jejíž okraj se v hloubce 120–130 m láme do strmějšího svahu. Severovýchodně od Panarey leží propadlina omezená zlomy a tekutiny vystupují hlavně podél jejích zlomových okrajů. Mořská voda podle autorů proniká do dna, pohlcuje sopečný oxid uhličitý, okyselí se, rozpouští kovy a po zlomech zase stoupá vzhůru. ^[2]

Plynová krize roku 2002

Mělké plynové průduchy u Panarey jsou známy už z 19. století. Podle katalogu GVP, který InterRidge cituje, tu činnost fumarol (výronů sopečných plynů) pod hladinou trvá a v historické době došlo i k podmořským hydrotermálním výbuchům. ^[1]

V listopadu 2002 se únik plynu u Panarey náhle prudce zesílil. Podle studie z roku 2018 to způsobil přísun magmatických plynů do hlubokého zdroje horké vody. Následoval slabý podmořský výbuch, který v okolí zahubil téměř všechno živé – ryby, korály i mořskou trávu posidonii. ^[2]

Studie s odkazem na práci Heinickeho a kol. (2009) uvádí, že krize souvisela se sousední sopkou Stromboli: nové magma stoupající pod Stromboli umožnilo horkým magmatickým plynům proniknout k Panaree po činném zlomu, který obě sopky propojuje. ^[2]

Objev

Hlubší průduchy našla podle databáze InterRidge v roce 1995 dálkově řízená ponorka (ROV) firmy Comex. Na podmořských svazích sopky jsou asi metrové komínky bohaté na oxidy železa. ^[1]

V roce 2015 zmapovali italští vědci dno u jihozápadního pobřeží Basiluzza sonarem a pak ho prozkoumali ponorkou Pollux III s kamerami. V hloubce 70–80 m objevili na ploše asi 0,5 km² přes 200 komínů vysokých 1–4 m. Pole pojmenovali Smoking Land („kouřící země“). Popsali ho v roce 2018 v časopise PLoS ONE. ^[2]

Komíny pokrývají žluté až červené povlaky, nejspíš z oxyhydroxidů železa; odebrané vzorky byly na železo velmi bohaté. Z 39 podrobně prohlédnutých komínů jich 14 vypouštělo tekutiny: z některých stoupaly bubliny, z jiných vytékala voda viditelně jiné hustoty než okolní moře. Měření u průduchů neukázala zvýšenou teplotu, tekutiny ale byly silně kyselé a uvolňovaly do vody rozpuštěný uhlík (hlavně z oxidu uhličitého), železo a mangan. ^[2]

Život

Na komínech Smoking Land a kolem nich vědci napočítali 44 druhů či skupin organismů – řas, bezobratlých a ryb. Povrch komínů pokrývají červené řasy, vrcholky zelená řasa Flabellia petiolata. Dále tu žijí houby, mechovky a mnohoštětinatí červi v rourkách, v drobných dutinách se schovávají hlaváčovité ryby. ^[2]

Společenstvo se podobá takzvanému koralingenu – typickému středomořskému společenstvu na skalách porostlých vápnitými řasami. Žádné druhy, které by žily jen u průduchů, autoři nenašli; u komínů ale napočítali víc druhů než na okolním skalnatém dně bez průduchů. ^[2]

Autoři navrhují pole chránit jako mořské dědictví, například v budoucí mořské chráněné oblasti Liparských ostrovů. Mezi hrozby řadí turistiku, drobný rybolov i odběry vzorků; na dně už viděli ztracené rybářské náčiní. ^[2]

Fakta

Nejmělčí průduchy: asi 7 m pod hladinou
Smoking Land: objeveno 2015, hloubka 70–80 m, přes 200 komínů
Plynová krize: listopad 2002
Rozloha hydrotermální soustavy: asi 70 km²

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v hornině, často bohatá na rozpuštěné minerály a plyny
fumarola: otvor, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
koralingen: středomořské společenstvo živočichů a rostlin na skalním podkladu, který vytvářejí vápnité červené řasy
lávový dóm: kopule z velmi husté lávy, která se nahromadí nad výstupním otvorem, místo aby odtekla
ROV: dálkově řízená podvodní ponorka bez posádky, spojená s lodí kabelem
posidonie: mořská tráva Posidonia oceanica, tvoří ve Středozemním moři podmořské louky

Zdroje

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.