Palinuro

hydrotermální průduchy, Mediterranean, Aeolian Arc, Tyrrhenian Sea

Kde: Mediterranean, Aeolian Arc, Tyrrhenian Sea
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 000 m
Nejvyšší teplota: 54 °C
Objeven: 2006 ROV Cherokee; 1968 manganese crust only; 1984 deposits only; 1993 TV profile did not confirm
Poloha: 39,550°, 14,700°

Palinuro je velká podmořská sopka v Tyrhénském moři severně od Liparských ostrovů. Na jejích vrcholech vyvěrá teplá voda z hydrotermálních průduchů. Žijí u nich červi rournatky – první rournatky u průduchů, které byly popsány mimo Tichý oceán. ^{[1, 2]}

Co to je

Sopka patří k Liparskému sopečnému oblouku, řadě sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Skládá se z několika sopečných staveb seřazených za sebou v délce asi 55 km a u základny je široká až 25 km. Od mořského dna v hloubce kolem 3 000 m se zvedá až do hloubky necelých 100 m pod hladinou. ^[2]

Podle anglické Wikipedie, která se opírá o odborné práce, byla sopka činná hlavně před 800 000 až 300 000 lety, ale její východní část může být aktivní dodnes. Na západě leží kaldera – propadlina po sopečné činnosti – široká asi 8 km. ^[4]

Objev

Rudy z horké vody se tu našly dávno před průduchy samotnými: v roce 1968 manganové krusty a v roce 1984 ložiska se sirníky mědi z kráterů na vrcholu. Televizní průzkum dna v roce 1993 ukázal barevná zabarvení sedimentu a zakalenou vodu, činné vývěry ale nepotvrdil. ^[1]

Činné průduchy potvrdil až průzkum v roce 2006, při němž podle databáze InterRidge pracoval dálkově řízený robot (ROV) Cherokee. Drapák naváděný televizní kamerou tehdy ze dna vytáhl sediment stmelený čistou sírou, teplý až 60 °C. ^[1]

V září 2011 zkoumala Palinuro výprava NA015 organizace Ocean Exploration Trust vedená vědcem Stevenem Careym. Našla vývěry teplé vody na vrcholech v téměř celé délce sopky, na západním konci vodu teplou 54 °C a na východním konci malé věžičky vysoké do 30 cm, z nichž prosakovala chladnější voda. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Na činných místech stojí malé komínky a kulovité věžičky pokryté oxidy železa. Uvnitř jsou jasně zelené, protože je tvoří nontronit – jílový minerál bohatý na železo, který vzniká z hydrotermální vody. Kolem vývěrů leží barevné bakteriální povlaky. ^[1]

V sedimentech z kalder na vrcholu jsou ložiska pyritu a barytu a sirníky mědi. Podle Wikipedie obsahují také stopy zlata, india a stříbra a na sopce jsou i železo-manganové krusty. ^{[1, 4]}

Život

Na západním vrcholu, v hloubce asi 630 m, objevil průzkum v roce 2006 kolonie červů rournatek. Tvoří malé keříky o ploše do 1 m² a jejich trubice měří až 15 cm. Vědci je určili jako druh Lamellibrachia anaximandri. ^[2]

Rournatky v těle nosí jediný druh bakterií, které získávají energii z rozpuštěného sirovodíku a vyrábějí z ní potravu. Studie z roku 2012 našla v těchto bakteriích geny pro dva různé způsoby, jak z oxidu uhličitého vyrobit organické látky. ^[2]

Mezi červy naměřili vědci nejvýš 19,4 °C, zatímco okolní mořská voda měla 14 °C. Nejteplejší prosakující voda poblíž měla asi 58 °C. ^[2]

Fakta

Činné průduchy potvrzeny: 2006, robot ROV Cherokee
Rournatky: Lamellibrachia anaximandri, asi 630 m hluboko
Nejteplejší naměřená voda: asi 58 °C (InterRidge uvádí 54 °C)
Délka sopky: asi 55 km

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
ROV: dálkově řízený podmořský robot spojený kabelem s lodí
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou
nontronit: zelenavý jílový minerál bohatý na železo
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Palinuro, PANGAEA (2020)
Thiel, V. et al. (2012): Widespread occurrence of two carbon fixation pathways in tubeworm endosymbionts: lessons from hydrothermal vent associated tubeworms from the Mediterranean Sea. Frontiers in Microbiology 3, 423, doi:10.3389/fmicb.2012.00423, Frontiers in Microbiology (2012)
Submarine Volcanoes of the Aeolian Arc and Tyrrhenian Sea (výprava NA015, 2011), Ocean Exploration Trust (2011)
Palinuro Seamount, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.