NWLSC, Southern Caldera

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde: S. Pacific, Lau Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 160 m
Objeven: 2008 plume only
Poloha: -15,900°, -177,417°

Jižní kaldera je jedna ze dvou velkých sopečných propadlin na Severozápadním lauském riftovém centru v jižním Pacifiku. Měření vody v roce 2008 v ní odhalila stopy pramenů ve hloubce přes 2 000 m – nejspíš jen vlažných, prosakujících dnem; katalog je zná jen podle stop ve vodě. ^{[1, 2]}

Co to je

Lauská pánev v jižním Pacifiku je zaoblouková pánev: za řadou sopečných ostrovů se tu dno roztahuje a vzniká nová kůra. Severozápadní lauské riftové centrum (Northwest Lau Spreading Centre, NWLSC) je jedním z jejích úseků. Podle studie z roku 2012 se tu dno rozšiřuje rychle, asi o 100 mm za rok; katalog InterRidge uvádí asi 76 mm za rok. ^{[1, 2]}

Podle zprávy z výpravy v roce 2008 tvoří NWLSC nesouměrný, vyklenutý hřbet, na jehož obou koncích ho ukončují zlomy, a na hřbetu leží dvě velké kaldery (sopečné propadliny). Kromě Jižní kaldery je to Centrální kaldera, kde vědci rovněž zachytili stopy pramenů. Katalog uvádí pro Jižní kalderu hloubku asi 2 160 m a řadí ji do vod francouzského území Wallis a Futuna. ^{[1, 2]}

Objev

Oblast zkoumala v roce 2008 výprava NoLauVE (SS07-2008). Vědci spouštěli do vody sondy, které měří průhlednost vody a berou vzorky. Sonda NLH-30, spuštěná u západní stěny Jižní kaldery, zachytila pod hloubkou 2 000 m prudký pokles průhlednosti a zvýšené množství manganu a hélia-3. ^[1]

Nadbytek hélia-3 ve vodě pochází hlavně ze zemského pláště, a proto prozrazuje sopečné prameny. V Jižní kaldeře byl tento nadbytek dokonce vyšší (δ³He 100 %) než v Centrální kaldeře (55 %). Autoři studie z roku 2012 (Lupton a kolegové) z toho usoudili, že v obou kalderách někde vyvěrají prameny. ^[2]

Podle katalogu InterRidge, který cituje tutéž studii, odpovídají měření v Jižní kaldeře spíš nízkoteplotním pramenům, kdy vlažná voda prosakuje dnem rozptýleně, ne horkým komínům. ^[1]

Fakta

Objev: 2008, výprava NoLauVE, sonda NLH-30 (jen stopy ve vodě)
Nadbytek hélia-3: δ³He 100 %
Typ pramenů: nejspíš nízkoteplotní rozptýlené vyvěrání

Slovníček

zaoblouková pánev: oblast za řadou sopečných ostrovů nad subdukční zónou, kde se mořské dno rozestupuje a vzniká nová kůra
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se po vyprázdnění magmatického krbu propadne strop
hélium-3: vzácný lehký izotop hélia, který se do oceánu dostává hlavně ze zemského pláště; jeho nadbytek ve vodě prozrazuje sopečné prameny
riftové centrum: úsek mořského dna, kde se dvě části kůry od sebe vzdalují a mezi nimi vystupuje magma, které tvoří novou kůru
δ³He: o kolik procent je poměr hélia-3 k héliu-4 ve vzorku vody vyšší než ve vzduchu

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – NWLSC, Southern Caldera, PANGAEA (2020)
Lupton, J.E., Arculus, R.J., Resing, J., Massoth, G.J., Greene, R.R., Evans, L.J., Buck, N. (2012): Hydrothermal activity in the Northwest Lau Backarc Basin: Evidence from water column measurements. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 13, Q0AF04, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes OpenAlex) (2012)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.