NWLSC, Central Caldera

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde: S. Pacific, Lau Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 200 m
Objeven: 2008 plume and dredge only
Poloha: -15,800°, -177,267°

Velká kaldera na severozápadním riftovém centru Lauské pánve ve vodách Tongy, kde vědci při průzkumech v letech 2008 a 2010 zachytili ve vodě silné stopy horkých pramenů. Samotné prameny katalog InterRidge (verze z roku 2020) nepopisuje. Zvláštní je hélium z jejich vody: nese otisk horké skvrny, jaký se v jiných částech Lauské pánve nevyskytuje. ^{[2, 1]}

Co to je

Lauská pánev v jižním Pacifiku je zaobloukovou pánví: za řadou sopečných ostrovů se tu dno roztahuje a vzniká nová kůra. Severně od zhruba 18° j. š. se Centrální lauské riftové centrum dělí na tři pásma; jedním z nich je Severozápadní lauské riftové centrum (Northwest Lau Spreading Center, NWLSC). Spolu s rifty Rochambeau tvoří severozápadní část pánve. Podle studie z roku 2012 se tu dno rozšiřuje rychle, asi o 100 mm za rok; katalog InterRidge uvádí podle modelu desek asi 75 mm za rok. ^{[2, 1, 3]}

Na hřbetu NWLSC leží dvě velké kaldery – sopečné propadliny. Kaldera, kterou studie nazývá Centrální (podle zprávy z výpravy v roce 2008 „severní“), je hydrotermálně činná. Katalog uvádí hloubku asi 2 200 m a místo řadí do vod Tongy. ^{[1, 2]}

Objev

Oblast zkoumala v roce 2008 výprava NoLauVE (SS07-2008); její zprávu sepsal R. Arculus s kolegy. Kromě odběru hornin ze dna spouštěli vědci do vody sondy. Jedna z nich (NLH-28) zachytila výraznou vrstvu zakalené vody, podle zprávy asi 300 m silnou, v rozmezí hloubek 1 790 až 2 190 m. ^[1]

Průzkumy vody pokračovaly i v roce 2010. Podle studie z roku 2012 ukázaly čtyři sondy spuštěné do Centrální kaldery silné signály jak v průhlednosti vody, tak v nadbytku hélia-3. Autoři z toho usoudili, že někde v kaldeře nejspíš vyvěrají vysokoteplotní prameny. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Kromě zakalené vody a hélia našli vědci v kaldeře zvýšené množství kovů manganu a železa. Podobné stopy byly i v Jižní kaldeře NWLSC a na severní riftové zóně, takže pramenů tu bude nejspíš víc. Podle autorů je činných míst hodně, což odpovídá rychlému rozšiřování dna. ^[2]

Lávy ze severozápadní Lauské pánve mají neobvykle vysoký poměr izotopů hélia-3 a hélia-4 (až 28násobek poměru ve vzduchu). Takový otisk mají horniny z horkých skvrn a v jiných částech Lauské pánve se nevyskytuje. Pro vodu z pramenů pod oblakem nad Centrální kalderou vyšel tento poměr asi 11násobek poměru ve vzduchu – i horká voda z pramenů tedy nese hélium z horké skvrny. ^[2]

Fakta

Zjištěno: 2008, výprava NoLauVE (jen oblak ve vodě a vzorky hornin)
Hélium v oblaku: ³He/⁴He asi 11× víc než ve vzduchu
Vrstva kalné vody (2008): asi 1 790–2 190 m

Slovníček

zaoblouková pánev: oblast za ostrovním obloukem (řadou sopečných ostrovů nad místem, kde se jedna deska noří pod druhou), kde se dno roztahuje a vzniká nová kůra
riftové centrum: pásmo na dně, kde se kůra roztahuje a vystupuje magma; obdoba osy středooceánského hřbetu
kaldera: velká sopečná propadlina, která vznikne, když se po vyprázdnění magmatického krbu propadne strop
hélium-3: vzácná lehká forma hélia; pochází hlavně z nitra Země, takže jeho nadbytek ve vodě prozrazuje sopečné nebo hydrotermální zdroje
horká skvrna: místo, kde z hlubokého pláště stoupá neobvykle horký materiál a vytváří sopky (např. Havaj, Island)
hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – NWLSC, Central Caldera, PANGAEA (2020)
Lupton, J.E., Arculus, R.J., Resing, J., Massoth, G.J., Greene, R.R., Evans, L.J., Buck, N. (2012): Hydrothermal activity in the Northwest Lau Backarc Basin: Evidence from water column measurements. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 13, Q0AF04, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes OpenAlex) (2012)
Lau Basin 2008 – Background (NOAA PMEL, Earth-Ocean Interactions Program), NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory (2008)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.