North Cleft, low temperature

hydrotermální průduchy, N. Pacific, JdF Ridge

Kde: N. Pacific, JdF Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 250 m
Objeven: 1987-1989 camera/CTD tows
Poloha: 44,883°, -130,267°

Vlažné podmořské prameny na severu úseku Cleft, nejjižnější části hřbetu Juan de Fuca v severovýchodním Pacifiku, asi 2 250 m pod hladinou. Leží v oblasti, kde mezi lety 1983 a 1987 proběhla erupce, kterou InterRidge označuje za první doloženou erupci na středooceánském hřbetu, a kde vědci zachytili obří mračna horké vody – megavlečky. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Hřbet Juan de Fuca je středooceánský hřbet – podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra. Podle databáze InterRidge se tu dno rozevírá asi o 56 mm za rok. Úsek Cleft se táhne od Blancova zlomového pásma na 44°30′ severní šířky na sever k 45°10′. ^{[1, 3]}

Na severu úseku našli vědci v rozmezí asi od 44°52′ do 44°54,5′ severní šířky zvýšenou teplotu vody u dna a společenstva živočichů kolem vlažných pramenů. Vysokoteplotní průduchy (s vodou až 332 °C) jsou o kus dál na sever, za úsekem bez průduchů, a v databázi InterRidge mají samostatný záznam North Cleft, high temperature. ^{[1, 2]}

Objev

Prameny našli vědci v letech 1987–1989 pomocí kamery a měřicí sondy CTD (měří vodivost, teplotu a hloubku vody), které táhli za lodí. ^[1]

Baker a Hammond v roce 1992 popsali, že kromě dvou megavleček z let 1986 a 1987 se nad úsekem Cleft objevily i menší vlečky – u 44,88° severní šířky v roce 1987 a u 44,87° v roce 1989. Také ty mohly podle nich vzniknout při náhlých výronech horké vody. ^{[1, 3]}

Co o něm dnes víme

Pozdější mapování dna sonarem a kamerou vlečenou nízko nade dnem ukázalo, že na severu úseku Cleft proběhla mezi lety 1983 a 1987 čedičová erupce z trhliny ve dně. Hydrotermálně činných je tu asi 30 km hřbetu. Všechny známé vysokoteplotní průduchy leží podél trhliny, z níž vytekl mladý plošný lávový proud. ^{[3, 4]}

Vedle trhliny, 100–200 m po obou stranách, stojí vyhaslé komíny z minerálů. Podle Embleyho a Chadwicka (1994) svědčí o starší, nejspíš slabší hydrotermální činnosti, která je stará přes 100 let. Vlečky nad úsekem v té době slábly – soustava pod dnem tedy podle autorů ještě chladla. ^[4]

Život

Živočichy z průduchů na úseku Cleft po erupci zkoumali biologové z Victorijské univerzity v Kanadě. Na celém úseku napočítali jen 24 druhů, méně než v jiných oblastech regionu. Vysvětlují to mladým věkem úseku, nedávnou sopečnou a tektonickou činností, malou pestrostí prostředí a mořskými proudy, které sem nejspíš přinášejí málo larev. ^{[6, 5]}

Druhově tu převažovali mnohoštětinatí červi a plži. Podle práce z roku 1993 se na vlažné prameny zdají být přizpůsobené druhy Paralvinella pandorae, Lepetodrilus fucensis a Amphisamytha galapagensis, kdežto Ridgeia piscesae, Depressigyra globulus a Paralvinella sulfincola spíš na teplejší vodu. ^[6]

Živočichové z průduchů osídlili čerstvou lávu velmi rychle – nejpozději do 2 až 6 let po erupci. Během výzkumu ale proudění z průduchů i počty živočichů ubývaly, což podle autorů ukazuje, jak silně skladbu společenstev řídí dění pod dnem. ^{[6, 5]}

Fakta

Počet druhů živočichů (celý úsek Cleft): 24
Erupce na severu úseku: mezi lety 1983 a 1987

Slovníček

středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se rozestupují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra
vlečka: oblak vody ohřáté a obohacené látkami z průduchů, který se šíří nad dnem
megavlečka: obří, náhle vzniklý oblak hydrotermální vody, mnohem větší a výš sahající než běžná vlečka
CTD: měřicí sonda spouštěná do moře, která zaznamenává vodivost (slanost), teplotu a hloubku

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – North Cleft, low temperature, PANGAEA (2020)
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – North Cleft, high temperature, PANGAEA (2020)
Cleft Segment (NOAA PMEL Earth-Ocean Interactions Program), NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory
Embley, R.W., Chadwick, W.W. Jr. (1994): Volcanic and hydrothermal processes associated with a recent phase of seafloor spreading at the northern Cleft segment: Juan de Fuca Ridge. Journal of Geophysical Research 99(B3), 4741–4760, Journal of Geophysical Research (abstrakt na webu NOAA PMEL) (1994)
Milligan, B.N., Tunnicliffe, V. (1994): Vent and nonvent faunas of Cleft segment, Juan de Fuca Ridge, and their relations to lava age. Journal of Geophysical Research 99, Journal of Geophysical Research (abstrakt v EarthRef.org), doi:10.1029/93JB03210 (1994)
Milligan, B. (1993): Geological effects on faunal distributions on the Cleft segment, Juan de Fuca Ridge. Diplomová práce (M.Sc.), University of Victoria, University of Victoria (UVicSpace) (1993)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.