Niua South

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Tonga Arc

Kde

S. Pacific, Tonga Arc

Prostředí

arc volcano

Činnost

active, confirmed

Hloubka

1 180 m

Nejvyšší teplota

315 °C

Objeven

2008 commercial ROV

Poloha

-15,165°, -173,570°

Niua South je pole horkých podmořských průduchů na jižním úbočí podmořské sopky Niua v Tonze, zhruba 900 až 1 180 m pod hladinou. Ve 200 m širokém kráteru tu vědci v roce 2012 našli shluk asi dvaceti srostlých „černých kuřáků“, z nichž tryskala voda o teplotě 315 °C. ^{[1, 3]}

Co to je

Sopka Niua (dříve označovaná jen písmenem jako sopka P) je protáhlá od severu k jihu a má mělčí kužel, jehož vrchol je asi 700 m pod hladinou, a hlubší kolem 1 200 m. Na severu leží sírou bohaté pole Niua North, na jižním konci sopky pole Niua South. ^{[2, 1]}

Katalog InterRidge rozlišuje na Niua South dvě místa. Niua 2 leží v hloubce asi 900 m a měří zhruba 230 × 170 m, Niua 3 je v hloubce asi 1 180 m a měří asi 270 × 250 m. Údaje pocházejí ze zprávy poradenské firmy SRK Consulting pro těžařskou společnost Nautilus Minerals. ^[1]

Podle záznamů z výpravy v roce 2012 se obě pole na jedné sopce nápadně liší. Niua North chrlí hojně sopečné plyny a síru, kdežto pod Niua South je zdroj magmatu nejspíš uložen hlouběji a pole má rozsáhlé skupiny černých kuřáků. ^[1]

Jak vznikl

Niua je nejsevernější sopkou sopečného oblouku Tofua – řetězu sopek, které vznikají nad místem, kde se jedna deska noří pod druhou. Podle přehledu z roku 2019 je to jediná podmořská oblouková sopka na okraji severovýchodní Lauské pánve, u které byla potvrzena hydrotermální činnost. ^[2]

Okolní oblast je na průduchy mimořádně bohatá: přehled z roku 2019 napočítal v severovýchodní Lauské pánvi 43 aktivních míst. Desky se tu podle citovaných měření sbližují rychlostí až asi 240 mm za rok – autoři proto tuto subdukci v názvu práce označují za „superrychlou“. ^[2]

Objev

Podle katalogu InterRidge pole poprvé zaznamenala v roce 2008 komerční dálkově řízená ponorka (ROV); první údaje o něm pocházejí ze zprávy pro firmu Nautilus Minerals. Ve stejném roce zachytila výprava lodi R/V Thompson nad jižní částí sopky ve vodě oblak zakalené vody (hydrotermální vlečku) v hloubce 1 000 až 1 100 m. ^{[1, 2]}

V září 2012 se k poli ponořila ponorka Quest 4000 při výpravě NOAA Submarine Ring of Fire. Vědci prozkoumali kráter na jižním rameni sopky, asi 200 m široký a 30 m hluboký, v hloubce 1 155 m. ^{[1, 3]}

Většina kupy uprostřed kráteru už byla neaktivní a tvořily ji zhroucené mrtvé komíny. Na jejím vrcholu ale vědci objevili shluk asi 20 srostlých činných komínů a pojmenovali ho Adelaide Spires. Na největším z nich naměřili 315 °C, což odpovídá teplotě varu vody v této hloubce. ^{[1, 3]}

Ponorka odebrala vzorky horké vody a plynů, mimo jiné speciálním vzorkovačem, který udrží plyny v uzavřené nádobě. Silný proud v poli přitom odnášel černý „kouř“ stranou. ^{[3, 4]}

Život

U průduchů vědci v roce 2012 viděli dva druhy krevet a dva druhy plžů, dále přílipky, mnohoštětinaté červy s šupinami na zádech, kraby, korýše zvané anglicky squat lobsters, ryby úhořovce a svijonožce. ^{[1, 4]}

Co o něm dnes víme

Přehled z roku 2019 srovnal měření vleček nad sopkou z let 2008 a 2012. Nad jižní částí Niua byl signál v roce 2012 asi desetkrát slabší než v roce 2008; autoři ale upozorňují, že v roce 2012 šlo jen o jediné měření. Nad severní částí byl naopak signál v obou letech tak silný, že dosáhl horní hranice rozsahu čidla. ^[2]

Fakta

Kráter

asi 200 m široký, 30 m hluboký

Hlavní průduch

Adelaide Spires – asi 20 srostlých černých kuřáků

Poprvé zkoumáno

2008, komerční ROV pro Nautilus Minerals

Ponorka výpravy 2012

ROV Quest 4000 (výprava NOAA Submarine Ring of Fire 2012)

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v hornině, často bohatá na rozpuštěné minerály

černý kuřák

komín na mořském dně, ze kterého proudí velmi horká voda zčernalá drobnými částečkami sulfidů kovů

sopečný oblouk

řetěz sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou

subdukce

zanořování jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště

hydrotermální vlečka

oblak zakalené, teplejší nebo chemicky změněné vody, který stoupá nad průduchem a dá se zachytit přístroji z lodi

ROV

dálkově řízená ponorka bez posádky, ovládaná z lodi po kabelu

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Niua South (s citacemi deníku výpravy NOAA Submarine Ring of Fire 2012 a zprávy SRK Consulting pro Nautilus Minerals), PANGAEA (2020)
2. Baker, E.T., Walker, S.L., Massoth, G.J., Resing, J.A. (2019): The NE Lau Basin: Widespread and Abundant Hydrothermal Venting in the Back-Arc Region Behind a Superfast Subduction Zone. Frontiers in Marine Science 6, 382, doi:10.3389/fmars.2019.00382, Frontiers in Marine Science (2019)
3. Sampling a Chimney Vent, NOAA Ocean Exploration
4. June 12, 2021: Hydrothermal Vent (obrázek dne), NOAA Ocean Exploration (2021)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.