Nikko volcano

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Mariana Arc

Kde: N. Pacific, Mariana Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 600 m
Nejvyšší teplota: 248 °C
Objeven: 1992 submersible Shinkai 6500; 1979 first observed discolored water above the seamount
Poloha: 23,083°, 142,333°

Nikko je podmořská sopka v Marianském oblouku v japonských vodách nedaleko ostrova Minami-Iwo-jima, jejíž vrchol leží jen asi 400 m pod hladinou. Proslula tím, že tu vědci v roce 2005 poprvé v historii viděli, jak ze dna moře vytéká roztavená síra. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopka leží na jihovýchodním konci hřbetu, který vybíhá od ostrova Minami-Iwo-jima. Na severozápadním a severovýchodním okraji starší kaldery (propadliny) o průměru asi 3 km z ní vyrůstají dva velké kužely, které se zvedají víc než 600 m nad dno kaldery. ^{[1, 2]}

Nejvyšší bod sopky leží asi 383 m pod hladinou, její úpatí v hloubce kolem 2 800 m. Nad větším, severozápadním kuželem stoupá hlavní hydrotermální oblak. Kráter na vrcholu má průměr 250–290 m a jeho dno je v průměru 460 m hluboko. Sopka je z andezitu. ^{[2, 1]}

Nad vrcholem západního kuželu stoupá silný oblak hydrotermální vody (ohřáté magmatem pod dnem). Je výrazně obohacený o železo, mangan, helium-3, oxid uhličitý a čistou síru. ^[2]

Objev

Zabarvenou vodu nad podmořskou horou pozorovali poprvé v roce 1979. Samotné průduchy podle katalogu InterRidge objevila v roce 1992 japonská ponorka Shinkai 6500. ^[1]

V letech 2005 a 2006 sopku navštívily výpravy Submarine Ring of Fire, na nichž se podíleli vědci americké agentury NOAA. Nikko byla nejsevernější sopkou Marianského oblouku s horkými prameny, kterou tyto výpravy prozkoumaly. ^[2]

Roztavená síra na dně moře

V roce 2005 sjela do kráteru dálkově řízená ponorka Hyper-Dolphin 3000. Vědci natočili pramínky roztavené síry, které vytékaly z malého otvoru – bylo to vůbec poprvé, kdy někdo viděl kapalnou síru vytékat z podmořské sopky. Katalog InterRidge uvádí, že jezírka kapalné síry jsou v místě zvaném Naraku a teplota tu přesahuje 200 °C. ^{[2, 1]}

Dno kráteru i horní svah pokrývají sirné krusty, ztuhlé proudy síry a zdobené komíny. Plyny z četných průduchů ve stěnách kráteru se v něm drží jako „sopečná mlha“, ve které je místy vidět na metr nebo i méně. ^[2]

V roce 2006 našli vědci na horním svahu jižní části vrcholu mnohem větší jezírko roztavené síry pokryté ztuhlou krustou. Robotická ponorka Jason 2 krustou nechtěně propadla, ponor musel skončit a vrátila se na hladinu s téměř 30 kg ztuhlé síry na rámu. ^[2]

Nejvyšší teplotu zdejší vody uvádí katalog InterRidge 248 °C. ^[1]

Život

Na dně a stěnách kráteru objevili vědci v roce 2005 neobyčejně hustá společenstva živočichů, která místy přesahují i za okraj kráteru. Žijí tu rournatky (červi v trubicích), krabi, krevety a ploché ryby. Podle autorů je živí jednak tekutiny prosakující ze dna, jednak plyny zachycené v kráteru. ^[2]

Katalog InterRidge uvádí rournatky z čeledi Siboglinidae, ryby jazykovky, kraby z čeledi Bythograeidae a stopkaté svijonožce; mušle se tu podle přehledu z roku 2002 našly jen mrtvé. Jazykovky z Nikko jsou asi 10 cm dlouhé, skoro dvakrát delší než na sousední sopce Daikoku. ^{[1, 2]}

Celé toto společenstvo stojí na chemosyntéze: bakterie získávají energii z chemických látek z pramenů místo ze slunečního světla. Na podmořskou sopku je jeho hustota podle zprávy NOAA z roku 2006 poměrně vysoká. ^{[1, 2]}

Fakta

Vrchol sopky: asi 383 m pod hladinou
Kaldera: průměr asi 3 km
Roztavená síra: poprvé pozorována 2005, ponorka Hyper-Dolphin
První pozorování: zabarvená voda nad horou, 1979
Místa průduchů: Naraku, Varnum

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou nebo magmatem pod dnem
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou
andezit: šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami
chemosyntéza: způsob, jak bakterie vyrábějí živiny pomocí energie z chemických látek (např. sirovodíku) místo ze slunečního světla
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií
svijonožci: přisedlí mořští korýši (např. vilejši), kteří se přichytí k podkladu a potravu chytají nožkami z vody

Zdroje

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.