Nifonea Ridge

hydrotermální průduchy, S. Pacific, New Hebrides back-arc

Kde: S. Pacific, New Hebrides back-arc
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 900 m
Nejvyšší teplota: 345 °C
Objeven: 2001 towed video; 2013 ROV Kiel 6000 black smokers
Poloha: -18,133°, 169,517°

Nifonea je pole horkých podmořských pramenů asi 1 870 m pod hladinou Tichého oceánu na jihu Vanuatu. Leží v kaldeře mladé podmořské sopky v jedné z nejmladších zaobloukových pánví na Zemi a v roce 2013 tu vědci naměřili vodu o teplotě až 368 °C – nejteplejší, jaká byla do té doby změřena v průduších západního Pacifiku. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Pole leží v Coriolisových příkopech, soustavě protáhlých propadlin za sopečným obloukem Nových Hebrid (Vanuatu). Tady se mořské dno za obloukem roztahuje a vzniká nová oceánská kůra – takovému místu se říká zaoblouková pánev. Podle objevitelů patří Coriolisovy příkopy k nejmladším zaobloukovým pánvím na Zemi, a proto se na nich dá studovat samý začátek rozpínání dna. ^{[2, 4]}

Konkrétně jde o Vateský příkop. V jeho jižní části stojí podmořská sopka Nifonea, na jejímž vrcholu je polokruhová kaldera (propadlina) asi 5 km široká a 8 km dlouhá. Z kaldery vybíhají na sever a na jih dva hřbety s mnoha malými sopečnými kužely až 50 m vysokými. ^[1]

Láva vynesená z okolí pole je čedič a příbuzné horniny bohaté na alkálie (sodík a draslík). Objevitelé to vysvětlují tím, že se tu pod tenkou kůrou taví plášť jen málo, jak je typické pro ranou fázi rozevírání příkopu. ^[2]

Objev

Pole objevila v září 2001 australská výprava VAVE (Vanuatu Australia Vents Expedition) na lodi RV Franklin. Nad hřbetem Nifonea zachytila asi 150 m mocný oblak zakalené vody se zvýšeným obsahem metanu a manganu. Vlečená kamera pak ukázala čirou a mléčnou vodu vytékající ze spár v čerstvé sklovité lávě, žlutohnědé krusty a živočichy průduchů. Jméno Nifonea bylo zpočátku jen neoficiální. ^{[2, 1, 4]}

Opravdu horké prameny našla až německá výprava SO-229 lodi Sonne v červenci 2013, kterou vedl Karsten Haase. Dálkově řízená ponorka Kiel 6000 natočila několik „černých kuřáků“ – komínů, z nichž proudí černá horká voda –, jeden z nich asi 2 m vysoký. Podle denních zpráv z výpravy měla voda až kolem 360 °C. ^{[3, 4]}

Co o něm dnes víme

Horké prameny jsou na severu kaldery na ploše asi 300 × 300 m. Tvoří je tři shluky drobných komínků (do 30 cm) a několik větších komínů až 4 m vysokých. Na některých bylo vidět, že voda vře – nad otvory se tvořily „plamínky“ páry. Jeden komín, který se při odběru vzorků zbortil, za týden znovu dorostl do výšky 20–30 cm. ^[1]

Studie z roku 2017 zpracovala vzorky vody z roku 2013. Nejteplejší měla 368 °C. Většina vody je ve skutečnosti zkondenzovaná pára s velmi malým obsahem soli (chloridů), protože voda pod dnem vře a rozděluje se na páru a solanku. Voda je přitom velmi bohatá na některé prvky, třeba arsen a kovy vzácných zemin – podle autorů proto, že rychle protéká čerstvou čedičovou lávou a vyluhuje ji. ^[1]

V kaldeře leží rozsáhlé čerstvé lávové proudy bez usazenin a kolem komínů chybí trosky starších zhroucených komínů. Vědci z toho usuzují, že jde o velmi mladý systém, který vznikl nedlouho po sopečné erupci. V letech 2001 a 2004 tu byly pozorovány i takzvané megaoblaky – náhlé velké výrony horké vody, které obvykle souvisejí s erupcemi na dně. ^[1]

Údaje se v podrobnostech liší: podle katalogu InterRidge nebyl při výpravě v roce 2004 oblak horké vody zachycen a katalog uvádí nejvyšší teplotu 345 °C, zatímco studie z roku 2017 udává 368 °C. ^{[4, 1]}

Život

Už první výprava v roce 2001 popsala, že živočichové průduchů a žlutohnědé krusty pokrývají asi 1 km² dna. Žijí tu krabi z čeledi Galatheidae, mušle, rournatky, takzvaní špagetoví červi a šupinatí červi. ^{[4, 2]}

Výprava v roce 2013 viděla husté osídlení: mušle rodu Bathymodiolus, krabi a krevety, plži a rournatky. Jeden z černých kuřáků byl hustě obsypaný krevetami. Kolem méně teplých průsaků mezi polštářovou lávou žijí i ryby, sasanky a svijonožci. ^{[3, 1]}

Fakta

Objev: 2001, výprava VAVE, loď RV Franklin
Černí kuřáci: 2013, loď Sonne, ponorka Kiel 6000
Nejvyšší naměřená teplota: 368 °C (2013)
Kaldera: asi 5 × 8 km
Nejvyšší komíny: až 4 m

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
zaoblouková pánev: oblast za řadou sopek nad subdukční zónou, kde se dno roztahuje a vzniká nová oceánská kůra
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
černý kuřák: komín z minerálů, ze kterého proudí velmi horká voda zčernalá drobnými zrnky sirníků kovů
čedič: tmavá sopečná hornina, ztuhlá řídká láva; tvoří většinu oceánského dna
polštářová láva: láva ztuhlá pod vodou do zaoblených bochníků podobných polštářům
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií

Zdroje

Schmidt, K., Garbe-Schönberg, D., Hannington, M.D., Anderson, M.O., Bühring, B., Haase, K., Haruel, C., Lupton, J., Koschinsky, A. (2017): Boiling vapour-type fluids from the Nifonea vent field (New Hebrides Back-Arc, Vanuatu, SW Pacific). Geochimica et Cosmochimica Acta 207, 185–209, doi:10.1016/j.gca.2017.03.016, Geochimica et Cosmochimica Acta (autorský rukopis v NOAA Institutional Repository) (2017)
McConachy, T.F., Arculus, R.J., Yeats, C.J. et al. (2005): New hydrothermal activity and alkalic volcanism in the backarc Coriolis Troughs, Vanuatu. Geology 33(1), 61–64, doi:10.1130/G20870.1 (abstrakt), Geology (záznam v ANU Open Research) (2005)
Vanuatu, 2013 – FS Sonne – Ausfahrt SO-229 (deník výpravy), GeoZentrum Nordbayern, Universität Erlangen-Nürnberg (2013)
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Nifonea Ridge, PANGAEA (2020)

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.