TerraBeat – zemětřesení a sopky

MTJ, V12A-04

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde
S. Pacific, Lau Basin
Prostředí
back-arc spreading center
Činnost
active, inferred
Hloubka
1 330 m
Objeven
2012 plume only
Poloha
-15,954°, -174,711°

MTJ, V12A-04 je malá podmořská sopka v severovýchodní části Lauské pánve u Tongy, asi 1 300 m pod hladinou. Na vrcholu má kráter široký asi 500 m a v roce 2012 v něm vědci zachytili ve vodě stopy po horkých pramenech. Samotné průduchy katalog neuvádí – činnost je známá jen z měření ve vodě. [1, 2]

Co to je

Sopka leží na východním úbočí trojného bodu Mangatolo (zkratka MTJ, z anglického Mangatolo Triple Junction) – místa, kde se setkávají tři podmořské hřbety, na nichž se od sebe vzdalují desky zemské kůry. Podle laboratoře NOAA PMEL se mu říká také Kings Triple Junction. Oblast leží v Lauské pánvi, tedy v zaobloukové pánvi za ostrovním obloukem Tongy. [1, 2, 3]

Na vrcholu sopky je malá kaldera (propadlina) o průměru asi 500 m a hloubce 100–150 m. Její okraj leží asi 1 200 m pod hladinou a dno asi 1 320 m. [1]

Jméno V12A-04 je označení měření (sondy) z výpravy v roce 2012. Katalog InterRidge uvádí i název „druhá sopka na úbočí Mangatolo“. Sousední sopka severněji (V12A-03) žádné stopy horkých pramenů neukázala. [1]

Objev

Činnost tu objevila v roce 2012 výprava, z jejíž zprávy čerpá katalog InterRidge; podle NOAA PMEL šlo v září 2012 o plavbu lodi R/V Revelle do severní Lauské pánve. Vědci spustili do kaldery jedinou sondu, která cestou dolů měřila vlastnosti vody. [1, 3]

Od úrovně okraje kaldery až ke dnu byla voda zakalená drobnými částicemi a měla záporný oxidačně-redukční potenciál (−26 mV). To znamená, že v ní byly rozpuštěné látky, jaké přinášejí horké prameny. Proto se sopka v katalogu vede jako „činná, odvozeně“ – samotné průduchy katalog neuvádí. [1]

Co o něm dnes víme

Studie Bakera a kolegů z roku 2019 shrnula průzkumy vody v severovýchodní Lauské pánvi od roku 2004 a napočítala tu 43 činných hydrotermálních míst. Sopka V12A-04 je v jejich tabulce místem č. 43, s oblakem v hloubce 1 200–1 330 m, a autoři ji řadí mezi místa s vysokoteplotním výtokem. [2]

Stejné rozměry kráteru (asi 500 m široký, asi 100 m hluboký, vrchol v hloubce asi 1 200 m) uvádí studie u sopky, kterou nazývá Volcano MTJ a v tabulce jí přiřazuje měření V12A04 ze stejných souřadnic. Leží asi 6 km východně od východní stěny jižního ramene trojného bodu a přes 100 km od jakékoli jiné sopky; autoři označují její původ za záhadný. [2]

Horkých pramenů je v této pánvi podle autorů nečekaně mnoho. Vysvětlují to hlavně důkladným hledáním s čidly zákalu a chemického složení vody a v menší míře velkým přísunem magmatu, který souvisí s mimořádně rychlou subdukcí (zasouváním jedné desky pod druhou) v Tonžském subdukčním pásmu – desky se tu sbíhají rychlostí až asi 240 mm za rok. [2]

Údaje o rychlosti rozpínání se liší: katalog InterRidge uvádí pro toto místo 94,2 mm za rok, ale studie z roku 2019 podle novějšího modelu pohybu desek počítá na hřbetech severovýchodní Lauské pánve jen s 8–42 mm za rok. [1, 2]

Fakta

Objev
2012, jen podle měření ve vodě
Kráter na vrcholu
asi 500 m široký, 100–150 m hluboký
Anomálie ve vodě
zákal a oxidačně-redukční potenciál −26 mV

Slovníček

trojný bod
místo, kde se setkávají tři litosférické desky nebo tři podmořské hřbety
zaoblouková pánev
oblast za řetězem sopečných ostrovů, kde se oceánská kůra rozpíná a vzniká nová, podobně jako na středooceánském hřbetu
kaldera
velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněnou zásobou magmatu
subdukce
zasouvání jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště
hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
oxidačně-redukční potenciál
míra, která ukazuje, zda je ve vodě hodně kyslíku, nebo látek, které ho spotřebovávají; náhlý pokles prozrazuje vodu z horkých pramenů
hydrotermální oblak
mrak teplejší, zakalené vody s rozpuštěnými látkami, který se šíří od průduchu; dá se zachytit čidly i daleko od něj

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MTJ, V12A-04, PANGAEA (2020)
  2. Baker, E.T., Walker, S.L., Massoth, G.J., Resing, J.A. (2019): The NE Lau Basin: Widespread and Abundant Hydrothermal Venting in the Back-Arc Region Behind a Superfast Subduction Zone. Frontiers in Marine Science 6, 382, Frontiers in Marine Science, doi:10.3389/fmars.2019.00382 (2019)
  3. NE Lau Basin (přehled výprav), NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory, Earth-Ocean Interactions

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.