Moytirra

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 900 m
Objeven: 2011 ROV Holland 1; 2008 plume only MAPRs, ROV Isis buoyant plume, but no visual confirmation
Poloha: 45,483°, -27,850°

Moytirra je pole horkých podmořských pramenů na Středoatlantském hřbetu na 45° severní šířky, asi 3 km pod hladinou. Podle popisu z roku 2013 je to jediné známé pole s vysokou teplotou mezi Azorskými ostrovy a Islandem; objevila ho v roce 2011 výprava vedená irskými vědci. ^{[1, 2]}

Co to je

Pole tvoří čtyři místa s vývěry vody seřazená v řadě. Ze tří z nich proudí „černý kouř“ – horká voda plná drobných zrnek minerálů, která se v ledové mořské vodě srážejí. Kolem otvorů vyrostly komíny a útvary připomínající úly, kterými voda prosakuje. ^[1]

Největší komín dostal jméno Balor podle obra z irských legend. Podle odborného popisu z roku 2013 měří 18 m a voda z něj proudí prudce. Další místa se jmenují Dian Cecht a The Fomorians. ^{[1, 2, 4]}

Údaje o hloubce se trochu liší: katalog InterRidge uvádí asi 2 900 m, popisek fotografie z objevné výpravy 3 030 m. Při ponoru v roce 2022 pracovala ponorka v hloubkách zhruba 2 940–3 040 m. ^{[4, 2, 3]}

Jak vznikl

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe pomalu vzdalují litosférické desky a mezi nimi vzniká nové mořské dno. Uprostřed hřbetu leží tzv. osové údolí ohraničené strmými stěnami. ^[1]

Moytirra nestojí na dně tohoto údolí, ale v polovině jeho východní stěny – na 300 m vysokém zlomovém srázu, asi 3,5 km od sopečného hřbítku uprostřed údolí. Polohu průduchů tu tedy určují zlomy. ^[1]

Pole leží na čediči, tedy na běžné sopečné hornině oceánského dna. U průduchů, jejichž polohu určují zlomy, je to podle objevitelů neobvyklé. Vodu tu nejspíš ohřívá magmatický krb, který leží stranou od osy hřbetu. ^[1]

Objev

První stopu zachytili v roce 2008 vědci na britské lodi RRS James Cook: nad dnem našli oblak ohřáté vody, tzv. vlečku. Samotné průduchy ale tehdy nikdo neviděl. ^{[2, 4]}

V létě 2011 se sem vydala irská výprava VENTuRE na lodi RV Celtic Explorer. Vedl ji Andy Wheeler z University College Cork a spolupracovali na ní britské Národní oceánografické centrum, Southamptonská univerzita, univerzita v Galway a Irská geologická služba. Dálkově řízená ponorka Holland 1 našla zdroj vlečky a pořídila první záběry průduchů. ^{[2, 4]}

Jméno Moytirra pochází z irské mytologie: tak se jmenuje bojiště, jehož název se vykládá jako „pláň pilířů“. ^[2]

Zajímavé je, že už první verze katalogu InterRidge uváděla poblíž usazeniny obohacené železem a manganem, o nichž psali vědci v letech 1972 a 1984 – takové usazeniny mohou být nepřímou stopou horkých pramenů. ^[4]

Život

Po komínech lezou krevety s oranžovým tělem a mezi nimi se drží shluky drobných zelených plžů. Vědci tu určili plže rodu Peltospira, krevety rodu Mirocaris (a také Rimicaris), kraby rodu Segonzacia a ryby rodu Pachycara. ^{[2, 1]}

Mušle a sasanky ze skupin typických pro průduchy tu naopak vědci nenašli. Svým složením se zdejší společenstvo podobá spíš průduchům jižně od Azor než těm severně od Islandu. Objev tak posunul severní hranici výskytu několika skupin živočichů, kteří žijí jen u průduchů. ^[1]

Co o něm dnes víme

Hlavní popis pole vyšel v roce 2013 v časopise Geochemistry, Geophysics, Geosystems. Shrnuje geologii, živočichy, tvar dna i chemii vody. Konkrétní teplotu vody z průduchů zdroje, které jsme měli k dispozici, neuvádějí; katalog pole řadí mezi vysokoteplotní. ^{[1, 4]}

V červenci 2022 pole prozkoumal ponor americké výzkumné lodi Okeanos Explorer. Zaměřila se na místa, kde už průduchy vyhasly – na svahy ze zřícených komínů a sutě s minerály, které by mohly jednou zajímat těžaře. Pozorovali tam hojné drobné korýše, korály a několik druhů ryb. ^[3]

Při tomtéž ponoru viděli malý činný průduch a velký komín, nejspíš ten, kterému objevitelé říkali Fomorian, vysoký nejméně 10 m. Kolem aktivních komínů se potvrdily typické druhy průduchů: krevety Mirocaris, plži Peltospira, krabi Segonzacia a ryby z čeledi Zoarcidae. ^[3]

Fakta

Objev: 2011, loď RV Celtic Explorer, ponorka Holland 1
První stopa: 2008, vlečka zachycená z lodi RRS James Cook
Jméno: bojiště z irské mytologie, „pláň pilířů“
Nejvyšší komín: 18 m (Balor)
Hornina: čedič
Typičtí živočichové: krevety Mirocaris, plži Peltospira, krabi Segonzacia
Poslední známý průzkum: 2022, Okeanos Explorer, ponorka Deep Discoverer

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
černý kouř (černý kuřák): velmi horká voda z průduchu, ve které se po smíchání se studenou mořskou vodou srážejí drobná černá zrnka sirníků kovů
Středoatlantský hřbet: podmořské pohoří uprostřed Atlantiku, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové dno
osové (riftové) údolí: podélné údolí uprostřed pomalu se rozšiřujícího hřbetu, ohraničené zlomy
zlomový sráz: strmá stěna, která vznikla posunem hornin podél zlomu
čedič: tmavá sopečná hornina, ze které je většina oceánského dna
magmatický krb: prostor pod povrchem, kde se hromadí roztavená hornina (magma)
vlečka: oblak ohřáté vody s minerálními částicemi a plyny, který stoupá z průduchů a nese se proudem; dá se změřit čidly z lodi
dálkově řízená ponorka (ROV): podvodní robot spojený s lodí kabelem, ovládaný lidmi na palubě

Zdroje

Wheeler, A.J. et al. (2013): Moytirra: Discovery of the first known deep-sea hydrothermal vent field on the slow-spreading Mid-Atlantic Ridge north of the Azores. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 14(10), 4170–4184, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (záznam v NERC Open Research Archive), doi:10.1002/ggge.20243 (2013)
Major Discovery on the Mid-Atlantic Ridge, Marine Institute (Irsko) (2011)
ROV Dive Summary, EX-22-05, Dive 02 (Moytirra Vent), 21. 7. 2022, NOAA Ocean Exploration (2022)
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Moytirra, PANGAEA (2020)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.