Monowai Cone

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Tonga Arc

Kde: S. Pacific, Tonga Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, inferred
Hloubka: 150 m
Objeven: 1998 R/V Sonne SO-135; 2004 plume only
Poloha: -25,887°, -177,188°

Monowai Cone je vrchol činné podmořské sopky severně od Nového Zélandu, jen asi 130–150 m pod hladinou. Na jeho vrcholu je hydrotermální soustava (prameny vody ohřáté v hornině) a sopka je velmi neklidná: často vybuchuje, její svahy se sesouvají a kužel znovu dorůstá během několika let; při jedné erupci na něm za pět dní přibylo asi 9 milionů m³ horniny. ^{[1, 2, 5]}

Co to je

Monowai (také Orion Seamount) je podmořské sopečné centrum, k němuž patří kaldera – velká propadlina – a vedle ní mladý sopečný kužel. Databáze InterRidge vede hydrotermální průduchy kaldery a kuželu zvlášť; tento záznam patří kuželu. Katalog sopek GVP obojí uvádí jako jednu sopku Monowai Seamount (číslo 242050). ^[1]

Sopka leží v řadě podmořských sopek, tzv. sopečném oblouku. Odborné práce ji řadí do Kermadeckého oblouku, InterRidge ji uvádí v oblasti oblouku Tonga (jižní část oblouku Tofua). ^{[1, 2]}

Hloubku vrcholu uvádí InterRidge asi 150 m, zpráva o výzkumu z roku 2012 asi 132 m. Vrchol se přitom mezi jednotlivými měřeními opakovaně propadal a znovu rostl. ^{[1, 5, 3]}

Erupce

Mezi mapováním dna v září 1998 a v září 2004 se z jihovýchodního svahu kuželu utrhl sesuv dlouhý asi 2 230 m. Kužel přišel asi o 0,085 km³ horniny a místy o 100–160 m výšky. ^{[2, 3]}

Sesuv se podle vědců stal nejspíš 24. května 2002, kdy polynéská seismická síť (Réseau Sismique Polynésien) zachytila silný signál T-vln (zvukových vln, které se šíří oceánem). Šlo o tzv. „horký sesuv“, který odkryl horní část sopouchu. ^[2]

Od listopadu 2002 do září 2004 zaznamenala síť přes 2 500 dalších signálů. Podle vědců šlo o erupce, při nichž znovu vyrostl asi 90 m vysoký kužel – v průměru o 47 m za rok – zhruba do výšky z roku 1998. ^{[2, 3]}

Mezi lety 2004 a 2007 se sesul i jihozápadní svah (asi 0,04 km³). Sesuvy podle studie z roku 2008 způsobuje sopečná drť, která se po erupcích hromadí na vrcholu a na strmých svazích se sklonem přes 20°. Přicházejí častěji, než se odhaduje u velkých sesuvů na sopkách na souši, ale pokaždé odnesou jen 0,1–0,5 % objemu sopky. ^[3]

Co o něm dnes víme

Podle zprávy z května 2012 vědci snímali vrchol sonarem během erupce; data podle Wattse získali „loni na jaře“, přesný rok zpráva neuvádí. Během zhruba dvou týdnů se vrchol střídavě propadal a zvedal; za pět dní na něm přibylo asi 9 milionů m³ horniny. Studii vedl Tony Watts z Oxfordské univerzity a vyšla v roce 2012 v časopise Nature Geoscience. ^{[5, 4]}

Watts upozornil, že erupce mohou kužel narušit a vyvolat sesuv, který by v zásadě mohl způsobit tsunami. ^[5]

Objev

Hydrotermální činnost u kuželu zjistila v roce 1998 výprava SO-135 výzkumné lodi Sonne. V roce 2004 další výprava zachytila nad kuželem vlečku – oblak vody změněné výtokem z pramenů. Teplota pramenů v databázi uvedena není. ^[1]

Podle práce M. Leybourna a spol. z roku 2012 mapování vleček odhalilo u kaldery a kuželu nejméně tři velké hydrotermální soustavy; jednou z nich je právě vrchol kuželu. ^{[1, 6]}

Fakta

Jiné jméno: Orion Seamount
Velký sesuv: nejspíš 24. 5. 2002, asi 0,085 km³
Růst při jedné erupci (zpráva z 2012): asi 9 milionů m³ za 5 dní
Objev průduchů: 1998, výprava SO-135 (loď Sonne)

Slovníček

kaldera: velká kotlovitá propadlina, která vzniká, když se po vyprázdnění magmatického krbu propadne vrchol sopky
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou
T-vlny: zvukové vlny, které vznikají při zemětřesení nebo podmořské erupci a šíří se oceánem na velké vzdálenosti
sopouch: kanál, kterým stoupá magma k povrchu sopky
hydrotermální vlečka: oblak vody nad průduchem, změněné vytékající horkou vodou (teplejší, zakalená, s jiným chemickým složením)

Zdroje

InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Monowai Cone (s citacemi Stoffers et al. 1999 a Leybourne et al. 2012), PANGAEA / InterRidge (Beaulieu a Szafrański) (2020)
Wright I. C., Chadwick W. W., de Ronde C. E. J. a kol.: Collapse and reconstruction of Monowai submarine volcano, Kermadec arc, 1998–2004. Journal of Geophysical Research 113, B08S03, doi:10.1029/2007JB005138, Journal of Geophysical Research (2008)
Chadwick W. W., Wright I. C., Schwarz-Schampera U. a kol.: Cyclic eruptions and sector collapses at Monowai submarine volcano, Kermadec arc: 1998–2007. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 9, Q10014, doi:10.1029/2008GC002113, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (2008)
Watts A. B., Peirce C., Grevemeyer I. a kol.: Rapid rates of growth and collapse of Monowai submarine volcano in the Kermadec Arc. Nature Geoscience 5: 510–515, doi:10.1038/ngeo1473, Nature Geoscience (2012)
Monowai Submarine Volcano, Growth And Collapse Seen With Sonar Imaging (14. 5. 2012), HuffPost UK (2012)
Leybourne M. I., Schwarz-Schampera U., de Ronde C. E. J. a kol.: Submarine Magmatic-Hydrothermal Systems at the Monowai Volcanic Center, Kermadec Arc. Economic Geology 107(8): 1669–1694, doi:10.2113/econgeo.107.8.1669, Economic Geology (2012)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.