Mokuyo Seamount

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Izu-Bonin Arc

Kde: N. Pacific, Izu-Bonin Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 200 m
Objeven: 1990 submersible Shinkai 2000
Poloha: 28,320°, 140,580°

Mokuyo je podmořská sopka v oblouku Izu-Bonin (Izu-Ogasawara) jižně od Japonska, severně od ostrova Čičidžima. Ve vrcholové kalderě, asi 870–1 200 m pod hladinou, z ní prosakuje teplá voda, kolem které žijí živočichové závislí na průduších. Vědci se sem v letech 2021–2024 vrátili po třiceti letech a zjistili, jak se činnost průduchů mezitím přesunula. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Mokuyo patří do skupiny podmořských hor Šičijó, které jsou pojmenované podle sedmi dnů v týdnu – „mokujó“ znamená japonsky čtvrtek. Do stejné skupiny patří například hory Suiyo a Doyo. ^{[2, 1]}

Sopka je z čedičového andezitu a zvedá se asi 1 780 m nad okolní dno, takže její vrchol je méně než 1 000 m pod hladinou. Na vrcholu je kráter (kaldera) asi 3 × 2,3 km široký a asi 450 m hluboký, uprostřed s lávovým dómem vysokým 180 m. ^[2]

Hydrotermální průduchy (místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá horninou) jsou podle katalogu InterRidge v kalderě v hloubkách asi 870–1 200 m. Jde o difuzní výrony – voda je jen málo teplá a prosakuje ze dna, ne z vysokých komínů. ^[1]

Objev

Výraznou hydrotermální činnost zde pozorovali v červenci 1990 a Japonská meteorologická agentura pak sopku přeřadila mezi činné. Průduchy podle InterRidge objevila v roce 1990 ponorka Šinkai 2000; potvrdilo je několik ponorů v letech 1990–1993. ^{[2, 1, 3]}

Přehled z roku 2000 řadí Mokuyo mezi tři hory oblouku Izu-Bonin (vedle Kurose Hole a Doyo), kde je hydrotermální činnost zjevná – stopy rudní mineralizace uvádí u čtyř jiných hor oblouku. ^[4]

Co o něm dnes víme

Po objevu vyšly o zdejším životě jen útržkovité zprávy. Až při dvou ponorech v letech 2021–2024 tým Chonga Chena poprvé soustavně sbíral živočichy a rozšířil seznam druhů známých z Mokuyo ze tří na 18. ^[3]

Ukázalo se také, že se činnost průduchů během třiceti let změnila: přítok teplé vody na severní stěně kaldery téměř ustal, zato severovýchodní svah středního kužele je činnější než dřív. Nad severozápadním hřbetem kužele visel hustý bílý oblak, pod nímž se dařilo xenofyoforám – obřím jednobuněčným organismům. ^[3]

Podle autorů to ukazuje, že společenstva průduchů v oblouku Izu-Ogasawara se mění v řádu desetiletí. Mnoho polí průduchů v tomto oblouku leží v oblasti vedené jako ekologicky nebo biologicky významná mořská oblast (EBSA) a nová data mají sloužit jako výchozí bod pro její ochranu. ^[3]

Život

Katalog InterRidge odsud uvádí slávky (mušle z čeledi Mytilidae), krevety a rournatky z čeledi Siboglinidae – červy žijící v trubicích, kteří se živí s pomocí bakterií. ^[1]

Fakta

Jméno: „čtvrtek“ – jedna ze sedmi hor Šičijó
Objev: 1990, ponorka Šinkai 2000
Kaldera: asi 3 × 2,3 km, hloubka asi 450 m
Známé druhy: 18 (dříve 3), podle výzkumu 2021–2024

Slovníček

sopečný oblouk: řetěz sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zanořuje pod druhou
kaldera: velká kotlovitá sníženina na vrcholu sopky, která vznikne propadnutím stropu nad vyprázdněným magmatickým krbem
hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
difuzní výron: pomalé prosakování teplé vody z mnoha drobných trhlin na ploše dna, bez výrazného komínu
lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nahromadila nad průduchem, protože nedokázala odtéct
xenofyofory: obří jednobuněčné organismy hlubokého moře, velké i několik centimetrů
rournatky: mořští červi žijící v trubicích; u průduchů se živí s pomocí bakterií
EBSA: ekologicky nebo biologicky významná mořská oblast – označení podle Úmluvy o biologické rozmanitosti

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Mokuyo Seamount, PANGAEA (2020)
Mokuyo Seamount (284094), Smithsonian Global Volcanism Program
Chen, C., Methou, P., Yamamoto, D., Kayamori, M., Nomaki, H. (2024): There and there again: Hydrothermal vent communities at Mokuyo Seamount, 30 years apart. Ecological Research 40(4), 389–402, Ecological Research (abstrakt přes OpenAlex) (2024)
Glasby, G.P., Iizasa, K., Yuasa, M., Usui, A. (2000): Submarine Hydrothermal Mineralization on the Izu–Bonin Arc, South of Japan: An Overview. Marine Georesources & Geotechnology 18, 141–176, Marine Georesources & Geotechnology (abstrakt přes OpenAlex) (2000)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.