Mohns Ridge, 72 N

hydrotermální průduchy, Arctic, Mohns Ridge

Kde: Arctic, Mohns Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 500 m
Objeven: 1987 plume only; 2013 plume only
Poloha: 72,039°, -0,252°

Toto místo na Mohnově hřbetu v Norském moři, asi 2 500 m hluboko, prozkoumala už v roce 1987 americká výprava. Našla nepřímé stopy horkých podmořských pramenů, ale samotný zdroj neobjevila – a ten se dosud nepodařilo spatřit. ^{[2, 1]}

Objev

V srpnu 1987 vyplula z norského Bodø americká loď R/V Knorr instituce WHOI. Výpravu vedl William Schwab z Amerického geologického průzkumu (USGS) a jejím cílem bylo zjistit, zda jsou na Mohnově hřbetu horké prameny (hydrotermální průduchy). Kdyby našli „černého kuřáka“, chtěli na něj položit měřicí přístroje. ^[1]

Dno prohledávali dvěma vlečenými přístroji: sonarem SeaMARC IB, který zobrazuje pásy dna až 5 km široké, a systémem ARGO s kamerami a teploměrem citlivým na desetinu stupně. Zaměřili se na vyvýšená místa v osovém údolí, kde čekali nejmladší lávu. ^[1]

V oblasti nazvané Area 1 (mezi 1° 05′ západní a 0° 05′ východní délky) prošli kamerami asi 108 km dna. Našli drobné teplotní odchylky, žlutě zbarvený sediment se sírou, místa, kde z puklin v dně zřejmě proudila voda a odfoukla usazeniny, a na sonaru oblak hustší vody nad dnem. Jen malé teplotní odchylky, velké kolonie hub a čerstvé, ale už ne sklovité polštářové lávy podle autorů ukazovaly, že činnost v oblasti slábne. Přesto usoudili, že v době výzkumu byla oblast hydrotermálně činná. ^[1]

Černého kuřáka výprava nenašla. Autoři napsali, že oblak ve vodě lze vysvětlit jen hydrotermální činností, ale existence černého kuřáka na Mohnově hřbetu tím zaručena není. Postěžovali si i na nepřesné mapy dna, které se lišily od skutečnosti o 200 m. ^[1]

Co o něm dnes víme

V červnu a červenci 2013 zkoumala Mohnův hřbet výprava Univerzity v Bergenu s lodí G. O. Sars. Sondy s čidly na oxidačně-redukční potenciál, oxid uhličitý a metan a rozbory plynů přímo na palubě odhalily ve vodě nad hřbetem stopy, které podle vědců ukazují nejméně na tři další systémy pramenů. ^[2]

Katalog InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“ – tedy doložené jen stopami ve vodě. Hloubku asi 2 500 m odhadl podle obrázku ve studii, kterou v roce 2019 vydali A. Stensland a kolegové o heliu-3 podél Arktického středooceánského hřbetu. ^[2]

Fakta

První průzkum: 1987, R/V Knorr (vedoucí W. C. Schwab, USGS)
Použité přístroje: sonar SeaMARC IB, kamerový systém ARGO
Další stopy: 2013, loď G. O. Sars (Univerzita v Bergenu)
Zdroj na dně: dosud nespatřen

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
černý kuřák: komín horkého pramene, z něhož proudí voda zčernalá drobnými zrnky sirníků kovů
sonar: přístroj, který vysílá zvukové vlny a z jejich ozvěn kreslí obraz dna
osové údolí: příkop podél středu pomalého středooceánského hřbetu, kde se kůra trhá a vzniká nová
oxidačně-redukční potenciál: veličina, která ukazuje, zda jsou ve vodě látky snadno reagující s kyslíkem; prudká změna prozrazuje vodu z pramenů
polštářová láva: láva, která pod vodou tuhne do zaoblených bochníkovitých tvarů
helium-3: vzácná lehká forma helia; její přebytek ve vodě nad hřbety prozrazuje vliv podmořských pramenů

Zdroje

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.