Milos

hydrotermální průduchy, Mediterranean, Hellenic Arc, Aegean Sea

Kde: Mediterranean, Hellenic Arc, Aegean Sea
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 200 m
Nejvyšší teplota: 123 °C
Objeven: 1987 or earlier, likely by SCUBA; 1992 Minirover ROV deeper sites
Poloha: 36,667°, 24,517°

Kolem řeckého ostrova Milos v Egejském moři vyvěrá ze dna horká voda a sopečné plyny – od samého pobřeží až do hloubky stovek metrů. Mnohá místa jsou tak mělká, že je vědci zkoumali s potápěčskou výstrojí; voda z průduchů dosahuje až 123 °C. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Milos leží v Helénském sopečném oblouku na jihu Egejského moře. Oblouk vznikl tam, kde se africká deska sbližuje s egejskou mikrodeskou a zasouvá se pod ni; sopky tu jsou činné od pliocénu (konce třetihor). ^{[2, 1]}

Poslední sopečná erupce na Milu proběhla asi před 90 000 lety. Teplo, které v hornině pod ostrovem zůstalo, ale dodnes pohání hydrotermální oběh: mořská voda prosakuje do horniny, ohřeje se a vrací se zpět na dno. Celý systém zabírá asi 35 km². ^[2]

Co to je

Hydrotermální průduchy – místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině – tu nejsou soustředěné na jednom místě. Badatel P. Dando, který je zkoumal, rozlišuje pět oddělených polí: zátoku Milos (kalderu uprostřed ostrova), vjezd do kaldery na severu, zátoku Voudia na severovýchodě, východní pobřeží severovýchodně od mysu Spathi a jihovýchodní pobřeží se zátokami Palaeochori a Kiriaki. ^[1]

Hloubky se velmi liší: u letiště v zátoce Adamas je to 1–2 m, v zátoce Palaeochori do 40 m, u mysu Boubarda 60–110 m a východně od mysu Spathi 90–220 m. Podle výzkumu z roku 2023 jsou výrony nejintenzivnější u jihovýchodního pobřeží, v hloubkách od 3 m do nejméně 300 m. ^{[1, 2]}

Silně odplyňující průduchy se podle průzkumu z roku 2000 nejspíš soustřeďují tam, kde je hornina silně rozpraskaná zlomy. V zátoce Palaeochori prozrazují průběh zlomů na dně bílé chuchvalcovité povlaky kolem průduchů. ^[1]

Co o něm dnes víme

Voda z průduchů je kyselá (pH asi 4,4), bohatá na sirovodík a rtuť a obsahuje asi 3 000krát víc arsenu než mořská voda. Unikající plyn tvoří většinou oxid uhličitý (často přes 90 %), s menším podílem vodíku, sirovodíku a metanu. ^[2]

Když se horká voda mísí s mořskou, vysrážejí se z ní bílé, žluté, oranžové a hnědé minerály – oxidy železa a manganu, sloučeniny arsenu, amorfní oxid křemičitý a čistá síra. ^{[2, 1]}

Studie z roku 2023 rozebrala 84 vzorků z usazenin, mikrobiálních povlaků a vody, odebraných v zátoce Palaeochori v letech 2014 a 2019. Zjistila, že čím je usazenina teplejší, tím méně druhů mikrobů v ní žije, a v nejteplejších místech převládají teplomilné archeje. ^[2]

Život

Kolem průduchů žijí plži, mnohoštětinatí červi, rypohlavci (Echiura), hlístice a hlavně bakterie a archeje. Mikroby tu získávají energii z chemických látek ve vodě nebo ze slunečního světla a poutají přitom oxid uhličitý. ^{[1, 2]}

Průzkum z roku 2000 tu ale nenašel žádné živočichy, kteří by byli vázaní výhradně na průduchy – ani na dně, ani v usazeninách. ^[1]

Objev

Mělké průduchy znali místní rybáři odedávna. Podle databáze InterRidge byly známé nejpozději od roku 1987, nejspíš díky potápěčům; hlubší místa prozkoumal v roce 1992 dálkově řízený robot (ROV) Minirover. Za první článek, který průduchy u Milu popsal, považuje P. Dando práci z roku 1995. ^[1]

Fakta

Nejvyšší teplota: 123 °C (podle studie 2023 až 122 °C)
Nejintenzivnější výrony: u JV pobřeží, 3 až nejméně 300 m hluboko
Plocha hydrotermálního systému: asi 35 km²
Poslední erupce na ostrově: asi před 90 000 lety
Arsen ve vodě průduchů: asi 3 000× víc než v moři

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na dně, kde vytéká voda ohřátá v hornině, často bohatá na rozpuštěné minerály a plyny
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou
kaldera: velká kotlina, která vznikne propadnutím vrcholu sopky
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, nižší hodnoty jsou kyselé, mořská voda má kolem 8
archeje: jednobuněčné mikroorganismy podobné bakteriím, ale tvořící samostatnou větev života; mnohé snášejí extrémní teploty
ROV: dálkově ovládaný podvodní robot spojený s lodí kabelem

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.