Merian

hydrotermální průduchy, S. Atlantic, S MAR

Kde: S. Atlantic, S MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 550 m
Objeven: 2012 R/V Dayang Yihao; 2013 AUV Abyss plume and side-scan data
Poloha: -26,017°, -13,850°

Merian je pole horkých podmořských pramenů na Středoatlantském hřbetu v jižním Atlantiku, asi na 26° j. š. a 2 550 m pod hladinou. V roce 2013 ho našla německá výprava lodi Maria S. Merian, podle níž dostalo jméno – sonar robotické ponorky na dně zachytil skupinu vysokých komínů. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují desky a vzniká nová oceánská kůra. Pole Merian leží na jeho úseku označeném jako segment 7 (asi 25,5°–26,5° j. š.), který je 85 km dlouhý. Uprostřed osního údolí se tu zvedá hladká vyvýšenina asi 9 × 9 km, jejíž vrchol je jen asi 2 600 m hluboko, zatímco většina úseku leží v hloubce 3 400–3 800 m. ^[1]

Pole je na vrcholové části této sopečné vyvýšeniny, vedle jednoho z menších pahorků. Sonar ukázal řadu komínů a kup, které souvisejí se zlomy ve východní části sopečné stavby. Jde o vysoké stavby: zpráva z výpravy uvádí nejvyšší komín asi 18 m vysoký, předběžné záznamy z ponoru ale odhadovaly přes 20 m a týdenní zpráva z lodi dokonce asi 23 m. ^{[1, 2]}

Objev

Do roku 2013 nebylo v jižním Atlantiku jižně od 13° j. š. prozkoumáno žádné pole průduchů. Výprava MSM25 „SoMARTherm“ lodi Maria S. Merian (leden–březen 2013, z Kapského Města do Minda na Kapverdách) pod vedením Colina Deveyho proto systematicky prohledávala hřbet mezi 13° a 33° j. š. ^[1]

Na segmentu 7 vědci táhli přes nejmělčí místo měřicí sondu CTD, kterou střídavě spouštěli a vytahovali (tzv. tow-yo). Sonda zachytila zakalenou a teplejší vodu – vlečku z horkého pramene – v hloubce asi 2 300–2 500 m, rozprostřenou asi na 1,5 km. Podle týdenní zprávy u obrazovek všichni napjatě sledovali, co přístroje ukazují. ^{[1, 2]}

Plán ponoru se pak narychlo změnil a robotická ponorka ABYSS (ponor č. 128) proplula asi 50 m nade dnem. Čidlo chemických změn ve vodě (Eh) našlo dvě bodová místa, odkud vlečka vychází, a boční sonar u jednoho z nich zobrazil kopec s ostrými věžovitými útvary – podle vědců nejspíš černé kuřáky. Pole pojmenovali na počest lodi. ^{[2, 1]}

Podle katalogu InterRidge získala známky nových polí na jižním Středoatlantském hřbetu už v roce 2012 čínská loď Dayang Yihao, a katalog ji proto vede mezi objeviteli spolu s výpravou z roku 2013. ^[3]

Co o něm dnes víme

Kamerové snímky ani měření teploty vody z komínů zpráva z výpravy neuvádí – co o poli víme, pochází z měření vody a ze sonarových snímků. Studie Schmida a kolegů z roku 2019 zaznamenala na tomto úseku hřbetu (asi 26,2° j. š.) zvýšený obsah helia-3, které do oceánu přinášejí hydrotermální prameny z nitra Země. ^{[1, 3]}

Podle zprávy výprava potvrdila předpoklad, se kterým vyplula: na výrazných vyvýšeninách uprostřed osního údolí probíhá dlouhodobá hydrotermální činnost. Spojením měření sondy CTD a ponorky letící 50 m nade dnem se nad těmito vyvýšeninami také poprvé podařilo zmapovat trojrozměrný tvar vleček. Vědci to považují za základ pro návrat, při kterém by odebrali vzorky zdejšího života. ^[1]

Fakta

Objev: 2013, výprava MSM25 lodi Maria S. Merian, ponorka ABYSS
Jméno: podle výzkumné lodi Maria S. Merian
Nejvyšší komín: asi 18 m (jiné odhady přes 20 m)
Vlečka: asi 2 300–2 500 m hluboko, rozsah asi 1,5 km

Slovníček

středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra
osní údolí: příkopová propadlina podél osy pomalých hřbetů, kde se desky rozestupují
CTD: sonda spouštěná z lodi, která měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku vody; často nese i další čidla a lahve na vzorky
vlečka (hydrotermální): oblak teplejší, zakalené a chemicky změněné vody, který stoupá nad průduchem a rozlévá se ve vodě
Eh (redoxní potenciál): veličina, která ukazuje, zda je ve vodě víc látek ochotných odevzdávat elektrony; u průduchů prudce klesá
boční sonar: sonar, který zvukem snímá pruh dna po stranách přístroje a ukáže tvary jako komíny a zlomy
černý kuřák: průduch, z něhož proudí velmi horká voda zčernalá drobnými částečkami sirníků kovů
helium-3 (³He): vzácná lehká forma helia; jeho přebytek v hluboké oceánské vodě pochází hlavně ze zemského nitra, a proto prozrazuje hydrotermální prameny

Zdroje

Devey, C.W. (2014): SoMARTherm: The Mid-Atlantic Ridge 13–33°S – Cruise No. MSM25, January 24 – March 5, 2013. Maria S. Merian-Berichte MSM25, doi:10.2312/cr_msm25, DFG-Senatskommission für Ozeanographie / GEOMAR OceanRep (2014)
Devey, C.: Wochenbericht 3 – MSM25 (8.–14. 2. 2013), Leitstelle Deutsche Forschungsschiffe, Universität Hamburg (2013)
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Merian, PANGAEA (2020)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.