Macdonald Seamount

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Central Pacific

Kde: S. Pacific, Central Pacific
Prostředí: intra-plate volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 150 m
Objeven: 1989 submersible Cyana
Poloha: -28,983°, -140,250°

Macdonald je činná podmořská sopka v jižním Tichém oceánu, jihovýchodně od Australských ostrovů ve Francouzské Polynésii. Její vrchol leží jen asi 40 m pod hladinou a patří k nejčinnějším podmořským sopkám vůbec. V kráteru na vrcholu vyvěrají horké prameny, které v roce 1989 vědci zkoumali přímo během erupce. ^{[2, 1]}

Co to je

Sopka se zvedá asi 4 200 m nade dno oceánu. V hloubce kolem 3 900 m je její stavba široká asi 45 km a její objem se odhaduje na 820 km³. Na vrcholu je malá plošina o rozloze asi 2,4 km². ^[2]

Hloubka vrcholu se zřejmě mění se sopečnou činností. Při průzkumu v roce 1979 našli vědci vrcholový útes 49 m pod hladinou, v roce 1986 tu byla jen hromada kamenů, která sahala do hloubky 42 m. Katalog InterRidge uvádí pro horké prameny ve vrcholové kaldeře (propadlině na vrcholu sopky) hloubku asi 150 m. ^{[2, 1]}

Jméno dostala sopka v roce 1970 po vulkanologovi Gordonu A. Macdonaldovi. Říká se jí také Tamarii. ^[2]

Jak vznikl

Macdonald neleží na okraji litosférické desky, ale uprostřed Pacifické desky. Je to nynější činná sopka horké skvrny Macdonald – místa, kde z hloubky zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním postupně vznikají sopky. Láva je tu hlavně čedičová. ^{[2, 1]}

Erupce

Sopku objevili v roce 1967, kdy podmořské mikrofony (hydrofony) zachytily z této oblasti seismickou činnost. Stejným způsobem pak byly zaznamenány erupce v letech 1977 a 1979–1983. Pemzové vory, které lodě viděly v letech 1928 a 1936, možná pocházely také odsud. ^[2]

V letech 1987–1988 sopka opět soptila. V roce 1989 ji zastihla při erupcích vědecká výprava s ponorkou Cyana: voda se zbarvila v pásu asi 1,6 km dlouhém a sopka uvolňovala hořící vodík a sirovodík. Sopka uvolňuje velká množství plynů – oxidu uhličitého, metanu a oxidu siřičitého. ^{[2, 1]}

V roce 2007 se tu objevil roj zemětřesení, který ale nejspíš s erupcí spojen nebyl. ^[2]

Horké prameny

Hydrotermální průduchy (místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá horkou horninou) na Macdonaldu potvrdila ponorka Cyana v roce 1989 – podle katalogu InterRidge právě během erupce. Kolem činných průduchů ve vrcholové kaldeře leží usazeniny oxidů železa a manganu. ^[1]

Při erupci v roce 1989 byla hydrotermálně činná i 2–3 m široká erupční trhlina. Plyny unikají také z vrcholového pole, kterému se říká „Champagne Field“ (šampaňské pole). Metan z těchto pramenů je zřejmě zčásti biologického a zčásti nebiologického původu. ^[2]

Život

Na sopce našli mikrobiologové tzv. hypertermofilní archea – jednobuněčné organismy, které se množí jen ve velmi horké vodě. Patřily mezi ně rody Archaeoglobus, Pyrococcus, Pyrodictium a Thermococcus i dosud nepopsané druhy. ^[2]

Na vrcholu sopky žijí také houby, korály, mnohoštětinatí červi a ramenonožci. ^[2]

Co o něm dnes víme

Magnetická měření ukazují na zásobník magmatu asi 2 km hluboko v těle sopky. Úlomky gabra (hrubozrnné horniny vzniklé pomalým tuhnutím magmatu), které sopka vyvrhla, ukazují na další zásobník asi 5 km hluboko v zemské kůře pod sopkou. ^[2]

Na několika svazích sopky jsou jizvy po sesuvech a pole jejich trosek. Macdonald byl podle všeho v poslední době ledové, kdy byla hladina moře níž, nejspíš ostrovem, a po velké erupci by tu mohl vzniknout nový, nejspíš jen dočasný ostrov. ^[2]

Fakta

Hloubka vrcholu: asi 40 m (mění se)
Výška nade dnem: asi 4 200 m
Objev sopky: 1967, hydrofony
Objev průduchů: 1989, ponorka Cyana (během erupce)
Usazeniny: oxidy železa a manganu
Jméno: po vulkanologovi Gordonu A. Macdonaldovi (1970)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vzniká, když se vyprázdní zásobník magmatu pod ní
horká skvrna: místo, kde z hloubky zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky, často daleko od okrajů desek
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
hydrofon: podvodní mikrofon; síť hydrofonů zachytí zvuky zemětřesení a podmořských erupcí na velkou vzdálenost
pemzový vor: plovoucí pole lehké pórovité pemzy, kterou vyvrhla podmořská sopka
archea: jednobuněčné mikroorganismy podobné bakteriím, ale tvořící samostatnou větev života; mnohé snesou extrémní podmínky
hypertermofilní: takový, který nejlépe roste ve velmi horkém prostředí, zhruba nad 80 °C
gabro: tmavá hrubozrnná hornina, která vzniká pomalým utuhnutím magmatu hluboko pod povrchem

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Macdonald Seamount, PANGAEA (2020)
Macdonald seamount, Wikipedie (anglická)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.