Lucky B

hydrotermální průduchy, Arctic, Lena Trough

Kde: Arctic, Lena Trough
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 4 000 m
Objeven: 1999 dredging only
Poloha: 81,361°, -3,440°

Lucky B je pole horkých podmořských pramenů v Lenském příkopu v Severním ledovém oceánu, asi na 81° s. š. severozápadně od Špicberků, pod mořským ledem. Objevili ho v roce 1999 čirou náhodou, když drapák vytáhl ze dna kus rudy, v roce 2023 ho vědci prozkoumali kamerami a našli u něj i živočichy. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Lenský příkop je asi 300 km dlouhá podmořská brázda mezi západním koncem Gakkelova hřbetu a Špicberským zlomovým pásmem, s osou asi 4 000 m hluboko a z velké části zanesená usazeninami. Je součástí řetězu středooceánských hřbetů, kde se od sebe vzdaluje Severoamerická a Euroasijská deska. ^[1]

Rozpínání je tu extrémně pomalé, asi 14 mm za rok, a navíc osa příkopu leží šikmo – asi o 45° – ke směru, kterým se desky rozcházejí. Patří tak k nejpomalejším hřbetům na světě. Na koncích příkopu podle objevitelů vzniká málo nebo vůbec žádné magma a ve všech vzorcích z příkopu byl peridotit – hornina zemského pláště. ^[1]

Objev

V létě 1999 vyplula do oblasti německá výzkumná loď a ledoborec Polarstern (výprava ARK XV/2). Led byl tehdy mimořádně hustý a velkou část plánovaných geofyzikálních měření museli vědci vzdát, bagrování vzorků hornin (tažení ocelového drapáku po dně) ale stihli. Šlo o jedny z prvních úspěšně získaných vzorků skalního podloží z vysoké Arktidy. ^[1]

Drapák na stanici 088 vytáhl asi 30 kg hydrotermálních sirníků a usazenin. Největší kus byl 18kilový balvan z čistého pyritu (sirníku železa), jehož jemná stavba prozrazovala, že vznikl nedávno, podobně jako usazeniny černých kuřáků. Spolu s ním přišly nahoru úlomky serpentinitu a peridotitu, což naznačuje, že ložisko leží na plášťových horninách. ^[1]

Protože objevu nepředcházelo žádné měření vody ani průzkum kamerou, byl úplně náhodný. Objevitelé proto pole pojmenovali Lucky B – záměrně podle pole Lucky Strike („šťastná trefa“) na Středoatlantském hřbetu daleko na jihu, které bylo nalezeno také náhodou. ^[1]

Co o něm dnes víme

V roce 2023 se na místo vrátila výprava PS137 lodi Polarstern. Vlečenou kamerou OFOBS a hybridní ponorkou Nereid Under Ice prozkoumala západní svah tzv. Lucky Ridge v hloubce asi 3 100–3 200 m. Na trase dlouhé asi 1,9 km našla masivní sirníkové kupy, komíny (i vyhaslé) a dno zbarvené hydrotermálními roztoky. Loď přitom driftovala s ledem, a tak vědci plánovali spouštění přístrojů pomocí modelu pohybu ledu. ^[2]

Ve vodě nad polem našli dvě rozdílné vlečky – oblaky vody změněné prameny. Mělčí (asi 2 800–3 000 m) byla bohatá na částice a podle autorů pochází z pramene typu černý kuřák; obsahovala až 426 nmol/l rozpuštěného vodíku a až 250 nmol/l metanu. Tolik metanu je u průduchů na plášťových horninách neobvyklé a autoři to vysvětlují tím, že se pod dnem do reakcí zapojují i usazeniny. ^[2]

Norská loď Kronprins Haakon našla v oblasti černé kuřáky nazvané Ultima Thule, ležící mělčeji než studované vlečky. Hloubku pole uvádějí zdroje různě: katalog InterRidge přes 4 000 m (zhruba tak hluboko leží podle Snowa a kol. osa příkopu), studie z roku 2025 asi 3 300 m. ^{[2, 3, 1]}

Život

V místě, kde ze dna difuzně (rozptýleně, bez komínů) prosakuje teplejší voda chudá na kovy, žije hustá společnost živočichů: trubicoví červi podobní rournatkám, korýši různonožci, červené sasanky a další bezobratlí. Vzorky se zatím nesbíraly, takže druhy nejsou přesně určené. Společenstvo připomíná známá arktická pole Jøtul a Loki's Castle. ^[2]

Ve vlečce převládají mikroby, které si vyrábějí potravu z oxidu uhličitého s pomocí energie z vodíku a sirných látek z pramenů. V mělčí vlečce tvořila až 30 % mikrobů bakterie Candidatus Sulfurimonas pluma. Ve vzorcích z vleček vázaly mikroby uhlík ve tmě asi desetkrát rychleji než v okolní vodě. ^[2]

Fakta

Objev: 1999, náhodně drapákem z lodi Polarstern (výprava ARK XV/2)
Největší vzorek: 18kg balvan z čistého pyritu
Rychlost rozpínání příkopu: asi 14 mm za rok
Průzkum kamerami: 2023, výprava PS137 lodi Polarstern
Rozloha: známky činnosti na trase nejméně 1,9 km

Slovníček

středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra
zemský plášť: vrstva Země pod kůrou, tvořená hlavně horninou peridotitem
peridotit: tmavozelená hornina zemského pláště, bohatá na hořčík a železo
serpentinit: hornina, která vzniká, když peridotit z pláště reaguje s vodou
bagrování (dragování): odběr hornin ze dna tažením ocelového drapáku či koše na laně za lodí
pyrit: lesklý žlutý minerál, sirník železa; častá součást komínů průduchů
černý kuřák: průduch, z něhož proudí velmi horká voda zčernalá drobnými částečkami sirníků kovů
vlečka (hydrotermální): oblak teplejší, zakalené a chemicky změněné vody, který stoupá nad průduchem a rozlévá se ve vodě
difuzní proudění: pomalé prosakování teplé vody ze dna rozptýleně, bez komínu
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií

Zdroje

Snow, J., Jokat, W., Hellebrand, E., Mühe, R. and Shipboard Scientific Party ARK XV/2 (2001): Magmatic and hydrothermal activity in Lena Trough, Arctic Ocean. Eos, Transactions AGU 82(17), 193, 197–198, doi:10.1029/01EO00101, Eos, Transactions American Geophysical Union (text článku na webu WHOI) (2001)
Albers, E. et al. (2025): Enigmatic H2- and CH4-rich hydrothermal plumes at the ultramafic-hosted Lucky B site, 81°N on Lena Trough, Arctic Ocean. Scientific Reports 15, 35912, doi:10.1038/s41598-025-19746-5, Scientific Reports (plný text v PubMed Central) (2025)
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Lucky B, PANGAEA (2020)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.