Logatchev-2

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 760 m
Nejvyšší teplota: 320 °C
Objeven: 2007 ROV VICTOR 6000; 1993-1994 TV grab and towed photo system did not confirm activity; 1996-1998 video imaging and sampling did not confirm activity
Poloha: 14,720°, -44,938°

Logatchev-2 je pole horkých podmořských pramenů na Středoatlantském hřbetu, asi 2 700 m pod hladinou. Neleží na čedičích jako většina průduchů, ale na hornině vzniklé ze zemského pláště, a jeho rudy jsou neobvykle bohaté na zlato. ^{[1, 2]}

Co to je

Pole leží ve středním Atlantiku zhruba na 14° 43′ severní šířky, v širém moři mimo území jakéhokoli státu. Je to tzv. pole černých kuřáků – hydrotermálních průduchů, z nichž proudí horká voda ztmavlá jemnými částečkami sulfidů kovů. Databáze InterRidge uvádí nejvyšší teplotu 320 °C. ^{[1, 2]}

Podle databáze InterRidge tvoří pole šest kup sulfidů na ploše asi 550 × 200 m; největší z nich měří asi 160 × 80 m a je 12 m vysoká. Ruští geologové v roce 2001 popsali jedno velké rudní těleso dlouhé 140–150 m a 10–12 m vysoké a jižně od něj pět menších pahorků o průměru 20–60 m. Údaje o rozměrech se tedy mezi zdroji trochu liší. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Středoatlantský hřbet je místo, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra; tady asi o 25 mm za rok. Pole Logatchev-2 leží na východním svahu příkopu na ose hřbetu, asi 5,5 km od sousedního pole Logatchev-1. InterRidge uvádí, že je asi 12 km východně od osy. ^{[1, 2]}

Podkladem pole nejsou čediče, ale serpentinit – hornina, která vznikne, když se plášťová hornina peridotit přemění působením mořské vody. Autoři rozboru rud řadí pole mezi taková, která jsou vázaná na serpentinitové protruze – místa, kde serpentinit vystupuje z hloubky až ke dnu. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Rudy z pole zkoumali ruští vědci (Lein a kol., 2001). Převládá v nich sfalerit, sulfid zinku – zinku je v nich průměrně přes 25 %. Obsahují i ryzí zlato, průměrně 23,8 gramu na tunu, což je podle autorů několikrát víc než v rudách z polí na čedičích. ^[2]

Stáří sulfidového ložiska odhadli autoři na 3 900 ± 400 let. Ke studiu posloužil mimo jiné asi 120kilogramový vzorek trubicovitých komínků, který v roce 1998 vylovil dálkově ovládaný drapák z vrcholové části velkého rudního tělesa. ^[2]

Objev

Pole našla v letech 1993–1994 výprava ruské výzkumné lodi Professor Logačev. Ani tehdejší drapák s televizní kamerou a vlečený fotoaparát, ani videozáznamy a vzorky z let 1996–1998 ale nepotvrdily, že jsou průduchy stále činné. ^{[2, 1]}

Činnost potvrdila až výprava Serpentine v roce 2007, kdy k poli sestoupila dálkově ovládaná ponorka Victor 6000. Databáze InterRidge k poli uvádí plže rodu Phymorhynchus, mlže z čeledi Vesicomyidae a rozsáhlá pole mrtvých slávek pozorovaná v roce 2007. ^[1]

Fakta

Hornina podloží: serpentinit (přeměněný peridotit z pláště)
Zlato v rudě: průměrně 23,8 g/t
Stáří ložiska: asi 3 900 ± 400 let
Potvrzení činnosti: 2007, ponorka Victor 6000 (výprava Serpentine)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
černý kuřák: průduch, z něhož proudí velmi horká voda zčernalá drobnými částečkami sulfidů kovů
sulfid: sloučenina kovu (železa, mědi, zinku…) se sírou; z takových minerálů jsou kupy a komíny kolem průduchů
serpentinit: zelenavá hornina, která vzniká, když se plášťová hornina peridotit přemění reakcí s vodou
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

Zdroje

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.