Logatchev-1

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 3 050 m
Nejvyšší teplota: 370 °C
Objeven: 1993-1994 TV grab and towed photo system; 1995 submersible Mir followed by submersible Nautile
Poloha: 14,752°, -44,979°

Logatchev je pole horkých podmořských pramenů na Středoatlantském hřbetu, asi 3 000 m pod hladinou, na 14°45′ severní šířky. Bylo to první známé pole průduchů, které vyvěrá v horninách ze zemského pláště, ne v obvyklé oceánské kůře. Proslavily ho „kouřící krátery“ – mělké jámy v mořském dně, ze kterých vystupuje voda horká až 350 °C. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Pole leží na středooceánském hřbetu, kde se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra. Podle databáze InterRidge se tu dno rozšiřuje rychlostí asi 25 mm za rok. Pole Logatchev neleží přímo na ose hřbetu, ale asi 7–8 km od ní, na východní stěně riftového údolí – hluboké brázdy, která se táhne středem hřbetu. ^{[1, 2]}

Okolní horniny jsou ultramafické, tedy velmi chudé na křemík a bohaté na hořčík a železo; pocházejí ze zemského pláště. Podle studie Petersena a kolegů z roku 2009 vyvěrají prameny v sesutých troskách, kde se plášťové horniny mísí s gabrem – horninou, která ztuhla z magmatu hluboko pod dnem. Teplo pro proudění vody pod dnem zřejmě dodávají právě tělesa gabra. ^{[2, 1]}

Jak vypadá

Všechna známá místa s vývěry leží zhruba na jedné asi 520 m dlouhé linii od severozápadu k jihovýchodu, mezi kouřícím kráterem Quest a komínem na místě „A“. Na poli je šest aktivních míst; databáze InterRidge uvádí jména jako Anna-Louise, Irina I a II, Candelabra nebo Anya's Garden. ^{[1, 3]}

Zvláštností Logatchevu jsou „kouřící krátery“: prohlubně v mořském dně široké několik metrů, se zvednutým okrajem z úlomků sulfidů a okolní horniny. Horká voda vystupuje z otvorů v kráterech a z malých komínů bohatých na měď na jejich okraji. Podle Petersena a kolegů vznikají krátery kvůli zdejším podmínkám: poloze mimo osu hřbetu v plášťových horninách, kde se často sesouvají svahy, a teplu z tělesa gabra. ^[2]

Nejstarší sulfidové usazeniny (rudy kovů vázaných na síru) tu byly datovány na asi 58 600 let. Studie z roku 2009 ale ukázala, že tvoří jen tenkou vrstvu při povrchu dna a jsou soustředěné na menších plochách, než se dříve myslelo. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Spolu s polem Rainbow patří Logatchev k jediným dvěma známým vysokoteplotním polím (přes 300 °C), která silně ovlivňují plášťové horniny. Vědci v letech 2004 a 2005 pomocí dálkově řízené ponorky odebrali vzorky vody ze všech šesti míst. V kouřících kráterech naměřili až 350 °C, u komínů Irina II méně než 300 °C. ^[3]

Voda z průduchů je velmi bohatá na rozpuštěný vodík a metan. Ty vznikají při serpentinizaci – reakci mořské vody s plášťovými horninami, při které vzniká hornina serpentinit. Složení vody bylo na všech místech velmi podobné, takže zřejmě pochází z jednoho společného zdroje pod dnem, a podle srovnání se staršími daty se za devět let skoro nezměnilo. ^[3]

Projekt LogDrill ústavu GEOMAR navrtal pole pomocí pohyblivé vrtné plošiny Rockdrill 2 Britské geologické služby, řízené podle obrazu z kamery. Jádra z hloubky až 15 m pod dnem měla ukázat, jak hluboko sahají rudy a proč se tu tvoří kouřící krátery místo běžných komínů. ^{[4, 2]}

Život

U průduchů žijí mušle rodu Bathymodiolus, krevety rodu Rimicaris, krabi z čeledi Bythograeidae a plži rodu Phymorhynchus. Místo Anya's Garden bylo jediné na celém Středoatlantském hřbetu, kde se našli mlži z čeledi Vesicomyidae; v letech 2004, 2005 ani 2007 je tam už ale nikdo neviděl. ^[1]

Objev

Pole bylo objeveno v letech 1993–1994 pomocí vlečeného fotoaparátu a drapáku s televizní kamerou spouštěného z lodi; o nálezu rudných usazenin informoval Batujev a kolegové v roce 1994. První ponory s posádkou proběhly v roce 1995 – nejdřív s ponorkou Mir, pak s francouzskou ponorkou Nautile. ^[1]

Databáze InterRidge uvádí pole i pod jmény Logachev, „14 45 site“ nebo v ruském zápisu Логачев 1. ^[1]

Fakta

Nejvyšší teplota: až 350–370 °C
Aktivní místa: 6, na linii asi 520 m
Stáří usazenin: asi 58 600 let
Objev: 1993–1994; první ponory 1995 (Mir, Nautile)
Vzdálenost od osy hřbetu: asi 7–8 km

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v hornině, často bohatá na rozpuštěné minerály
riftové údolí: hluboká brázda uprostřed středooceánského hřbetu, kde se desky rozestupují
ultramafická hornina: hornina velmi chudá na křemík a bohatá na hořčík a železo, typická pro zemský plášť (např. peridotit)
gabro: hrubozrnná tmavá hornina, která ztuhla z magmatu pomalu hluboko pod povrchem
sulfidy: minerály, v nichž jsou kovy (železo, měď, zinek) vázané na síru; u průduchů tvoří komíny a rudní kupy
serpentinizace: reakce mořské vody s plášťovými horninami; vzniká při ní hornina serpentinit, teplo a plyny vodík a metan

Zdroje

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.