Lilliput

hydrotermální průduchy, S. Atlantic, S MAR

Kde: S. Atlantic, S MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 500 m
Objeven: 2005 ROV Quest
Poloha: -9,550°, -13,180°

Lilliput je pole teplých podmořských pramenů na jižní části Středoatlantského hřbetu, asi 1 500 m pod hladinou. Podle studie z roku 2009 je to nejjižnější tehdy známé činné pole na tomto hřbetu. Výjimečné je tím, že v něm nejsou žádné horké „kuřáky“ – jen mírně teplá voda a spousta malých slávek, podle nichž dostalo jméno. ^{[1, 2, 4]}

Co to je

Pole měří asi 1 000 × 250 m a má čtyři menší místa s difuzním výronem – teplá voda tu ze dna prosakuje pomalu a rozptýleně, ne silným proudem z komínu. Katalog InterRidge jmenuje místa Lilliput a Candelabrum Meadow. ^{[1, 4]}

Jméno Lilliput dostalo pole podle drobných slávek rodu Bathymodiolus, které tu tvoří kolonie. Podle výzkumníků jde většinou o malé, zjevně mladé jedince. ^{[4, 1]}

Jak vznikl

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe pomalu vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra; u Lilliputu asi o 33 mm za rok. Úsek hřbetu, na kterém pole leží, má neobvykle tlustou kůru – asi 11 km. ^{[4, 1]}

Pole leží na mladém lávovém proudu, starém podle odhadu méně než 100 let, který pokrývá nejméně 5 × 0,6 km. Uprostřed se táhne hřbítek z polštářové lávy (lávy, která pod vodou ztuhne do tvaru polštářů) vysoký až 30 m. Pod ním je nejspíš žíla – trhlina, kterou k povrchu vystoupilo magma. ^[1]

Objev

Pole našla v roce 2005 německá výprava (plavba lodi Meteor M64/1) s pomocí dálkově řízené ponorky Quest. Mrak teplé vody asi 500 m nade dnem vědci pozorovali v letech 2005 a 2006. ^{[4, 3, 1]}

V roce 2006 se sem vrátila výprava Meteor M68/1. Robotická ponorka ABE v okolí našla další tři místa s difuzním výronem; ani v nich nebyla horká voda a osídlovaly je mladé slávky. ^[3]

Co o něm dnes víme

Proč tu chybí horké průduchy? Autoři studie z roku 2009 to spojují s tlustou kůrou, podobně jako na Reykjaneském hřbetu u Islandu. Myslí si, že když sem často proniká magmatickými žilami a výlevy nové magma, převládá pomalé prosakování teplé vody a horké prameny jsou vzácné. ^[1]

Na tuto myšlenku ukazují i mikrobi. Studie z roku 2007 ve vytékající vodě nenašla žádné mikroby milující vysoké teploty, takže pod dnem nejspíš horká zóna není. Voda je o něco kyselejší než okolní moře a obsahuje trochu vodíku a metanu. ^[2]

Hlavním zdrojem energie pro zdejší mikroby je sirovodík (sulfid). Mikrobi z něj berou energii a s její pomocí vážou oxid uhličitý – tomu se říká chemosyntéza. Vědci tu našli velmi rozmanité a z velké části nové bakterie; čtvrtina zachycených sekvencí DNA patřila takzvaným kandidátním skupinám, tedy bakteriím zatím známým hlavně z DNA. Autoři soudí, že jejich role u průduchů může být větší, než se myslelo. ^[2]

Slávky v poli během čtyř let pozorování nevyrostly. Vědci to vysvětlují tím, že činnost pramenů možná kolísá v pulzech. ^[1]

Fakta

Objev: 2005, plavba lodi Meteor M64/1, ponorka Quest
Rozměr pole: asi 1 000 × 250 m
Tloušťka kůry: asi 11 km
Stáří lávy pod polem: pod 100 let (odhad)
Typický živočich: drobné slávky rodu Bathymodiolus

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
difuzní výron: teplá voda, která ze dna prosakuje pomalu a rozptýleně, ne proudem z komínu
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
polštářová láva: láva vylitá pod vodou, která rychle ztuhne do zaoblených bochníků podobných polštářům
magmatická žíla: trhlina v hornině, kterou proniklo a ztuhlo magma
chemosyntéza: způsob, jak mikrobi vyrábějí živiny z oxidu uhličitého pomocí energie z chemických látek (např. sirovodíku) místo ze světla

Zdroje

Haase, K. et al. (2009): Diking, young volcanism and diffuse hydrothermal activity on the southern Mid-Atlantic Ridge: the Lilliput field at 9°33'S. Marine Geology 266, 52–64, Marine Geology (záznam FAU CRIS), doi:10.1016/j.margeo.2009.07.012 (2009)
Perner, M. et al. (2007): Microbial CO2 fixation and sulfur cycling associated with low-temperature emissions at the Lilliput hydrothermal field, southern Mid-Atlantic Ridge (9°S). Environmental Microbiology 9(5), 1186–1201, Environmental Microbiology (abstrakt přes Europe PMC a OceanRep GEOMAR) (2007)
Koschinsky, A. (2006): Short cruise report of METEOR cruise M68/1 (27. 4. – 2. 6. 2006), Leitstelle Deutsche Forschungsschiffe, Universität Hamburg (2006)
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Lilliput, PANGAEA (2020)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.