Kulo Lasi

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde: S. Pacific, Lau Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 478 m
Nejvyšší teplota: 343 °C
Objeven: 2010 submersible Nautile
Poloha: -14,920°, -177,250°

Kulo Lasi je podmořská sopka s kalderou v jihozápadním Pacifiku, jihovýchodně od ostrova Futuna (francouzské území Wallis a Futuna). Na dně její kaldery asi 1 500 m pod hladinou vytékají z černých kuřáků prameny horké až 343 °C. Objevila ji v roce 2010 francouzská výprava s ponorkou Nautile a bylo to první hluboké vysokoteplotní hydrotermální pole nalezené ve francouzských vodách. ^{[1, 3, 4]}

Jak vznikl

Sopka leží mezi severním koncem Tonžského příkopu a zlomovým pásmem severně od Fidži, v oblasti, kde se desky podle autorů pohybují nejrychleji na světě. Jde o zaobloukovou oblast mezi pánvemi Lau a Severofidžijskou – tedy o místo za sopečným obloukem, kde se kůra roztahuje. ^{[1, 2]}

Láva sopky je čedičová až trachyandezitová. Podle jejího chemického složení nemá zřejmou souvislost s asi 500 km vzdáleným tonžským subdukčním pásmem (místem, kde se jedna deska noří pod druhou). ^[1]

Kulo Lasi je podle studie z roku 2018 nejmladší sopečnou epizodou v okolí Futuny. Katalog InterRidge upozorňuje, že místo nesmí být zaměněno s Futunským příkopem v Nových Hebridách. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Kulo Lasi je štítová sopka – plochá, široká hora – o průměru asi 20 km, která se zvedá asi 400 m nad okolní dno. Uprostřed má kalderu, velkou propadlinu po vyprázdnění magmatického krbu, širokou 5 km a hlubokou 300 m. ^[1]

Ve středu kaldery se zvedá klenba, kterou vytlačilo nahoru nově přitékající magma. Magmatický krb leží podle odhadu asi 1,6 km pod ní. Na dně a stěnách kaldery našli vědci ponory a mapováním robotickou ponorkou mnoho činných i vyhaslých hydrotermálních polí. ^[1]

Prameny

Nejteplejší prameny vytékají z komínů ze sirníků (minerálů kovů se sírou), které rostou na nejmladších lávových proudech na okraji dna kaldery. Voda z nich měla podle Charlou a kol. (2011) teplotu 343 °C a pH 2,36, byla tedy silně kyselá a obsahovala málo sirovodíku. ^{[1, 3]}

Čím dál ode dna kaldery, tím jsou prameny chladnější. U paty stěn kaldery stojí činné komíny z oxidu křemičitého s vodou o 43 °C, výš na stěnách vytéká voda jen o 6 °C. ^[1]

V roce 2012 zachytila výprava SS02/2012 nad kalderou velkou vícevrstvou vlečku – mrak zakalené vody z průduchů. Hlavní vrstva ležela v hloubce asi 1 180 m, což odpovídá nejnižšímu místu okraje kaldery, další asi v 1 280 m. ^[3]

Co o něm dnes víme

Voda z černých kuřáků je bohatá na vodík. Podle studie z roku 2018 vzniká tak, že se mořská voda přehřeje o žhavé žíly ztuhlého magmatu (tzv. dajky) a reaguje s nimi. Na vodík upozornili objevitelé už v roce 2011. ^{[1, 3]}

V komínech jsou minerály sfalerit (sirník zinku), pyrhotin, izokubanit a baryt. Taková směs podle autorů svědčí o neobvykle „redukčních“ podmínkách – s velkým nadbytkem vodíku a nedostatkem kyslíku –, jaké se v zaobloukových pánvích běžně nevyskytují. ^[1]

Autoři popisují vývoj sopky ve čtyřech fázích: vznik štítové sopky, propad kaldery, nový přítok magmatu s výzdvihem středové klenby a čerstvými lávovými proudy a nakonec dnešní fázi s černými kuřáky. Na nejmladších lávách zbyla čistá síra po krátkém výronu sopečných plynů bohatých na oxid siřičitý. ^[1]

Sopka se možná nedávno probudila. Měření v letech 2010 a 2011 ukázala, že zvýšené množství metanu ve vodě nad kalderou v roce 2010 o rok později zmizelo. Autoři to přičítají nejspíš sopečné erupci. ^[2]

Objev

Sopku a její první hydrotermální pole objevila výprava Futuna 2010, kterou od 3. srpna do 23. září 2010 vedl francouzský ústav Ifremer na lodi L'Atalante s ponorkou s lidskou posádkou Nautile. Šlo o průzkum nerostných surovin a života v hlubokém moři ve francouzské výlučné ekonomické zóně, na kterém se podílely i státní úřady a těžařské firmy. ^{[4, 3]}

Při stejné výpravě našli vědci i druhé činné pole, Amanaki. Studie z roku 2016, založená na průzkumu vody při výpravách z let 2010–2012, popisuje v okolí ještě další činné oblasti, Fatu Kapa a Tasi Tulo. ^{[3, 2]}

Fakta

Objev: 2010, výprava Futuna (Ifremer), loď L'Atalante, ponorka Nautile
Velikost sopky: průměr asi 20 km, výška nade dnem asi 400 m
Kaldera: šířka 5 km, hloubka 300 m
Kyselost vody: pH 2,36
Hloubka magmatického krbu: asi 1,6 km pod středem kaldery (odhad)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
kaldera: velká kotlovitá propadlina, která vznikne, když se pod sopkou vyprázdní magmatický krb a vrchol se propadne
štítová sopka: plochá, široká sopka z tekuté lávy se svahy s malým sklonem
zaoblouková pánev: oblast za sopečným obloukem (při pohledu od příkopu), kde se kůra roztahuje a vzniká nové dno
subdukce: zanořování jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště
černý kuřák: horký podmořský pramen, ze kterého proudí voda zčernalá drobnými částečkami sirníků kovů
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů
dajka: deskovité těleso ztuhlého magmatu, které vyplnilo puklinu v hornině
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, méně je kyselé, více zásadité; mořská voda má asi 8
hydrotermální vlečka: mrak teplejší a zakalené vody, který stoupá z průduchů a pak se rozlévá do stran

Zdroje

Fouquet, Y., Pelleter, E., Konn, C. et al. (2018): Volcanic and hydrothermal processes in submarine calderas: the Kulo Lasi example (SW Pacific). Ore Geology Reviews 99, 314–343, Ore Geology Reviews (abstrakt v archivu Ifremer Archimer), doi:10.1016/j.oregeorev.2018.06.006 (2018)
Konn, C., Fourré, E., Jean-Baptiste, P. et al. (2016): Extensive hydrothermal activity revealed by multi-tracer survey in the Wallis and Futuna region (SW Pacific). Deep-Sea Research Part I 116, 127–144, Deep-Sea Research Part I (abstrakt v archivu Ifremer Archimer), doi:10.1016/j.dsr.2016.07.012 (2016)
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Kulo Lasi (poznámky podle Charlou et al. 2011, Konn et al. 2011 a souhrnu výpravy SS02/2012), PANGAEA (2020)
AREVA takes part in "Futuna 2010" campaign (tisková zpráva, 2010), AREVA (2010)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.