Kraternaya Bight, Ushishir Volcano

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Kuril Arc

Kde: N. Pacific, Kuril Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 60 m
Objeven: 1985 SCUBA
Poloha: 47,517°, 152,800°

Zátoka Kratěrnaja na Kurilských ostrovech je zatopený kráter sopky Ušišir. Na jejím mělkém dně, v hloubce do asi 25 m, vyvěrají teplé prameny a plyny, takže tu vedle sebe funguje potrava ze slunečního světla i z chemické energie sopky – a žije tu neobvykle mnoho živočichů. ^{[2, 1, 3]}

Jak vypadá

Sopka Ušišir vyčnívá nad moře dvěma malými neobydlenými ostrovy ve střední části Kurilských ostrovů. Na jižním z nich, ostrově Jankič, je vrcholová kaldera (propadlý kráter) asi 1,6 km široká, která vznikla asi před 9 400 lety. Na jihu je její stěna úzce proražená, a tak ji zaplnilo moře. ^{[3, 4, 2]}

Vzniklá zátoka Kratěrnaja má plochu asi 0,7 km² a je hluboká nejvýš 63 m. S Tichým oceánem ji spojuje úzký průliv, který je při odlivu hluboký jen asi 20 cm. Povrchová voda v zátoce je o 6–9 °C teplejší než v okolním oceánu. ^[2]

V zátoce stojí lávové dómy (kupy z husté lávy): dva mladší tvoří ostrůvky uprostřed, dva starší jsou písečnou kosou spojené s jihovýchodní stěnou kaldery. Na jihovýchodním břehu je skupina silných fumarol (výronů sopečných plynů) a horkých pramenů. ^[3]

Erupce

Dva mladší dómy vyrostly až někdy po roce 1769, kdy ostrov navštívil kapitán Snow. Jinak tu GVP zaznamenává jen menší freatické erupce (výbuchy páry, když se ohřeje podzemní voda), naposledy v roce 1884 na jihovýchodní stěně kaldery. ^[3]

Prameny v zátoce

Většina výronů plynů a tepla sopky je soustředěná právě v zatopeném kráteru, a proto se voda v zátoce chemicky i teplotou liší od okolního Pacifiku. Z pramenů vychází oxid uhličitý, sirovodík, metan, vodík i helium a voda nese síru, mangan, železo a křemík. ^[2]

Údaje o teplotě se rozcházejí: katalog InterRidge uvádí u činných průduchů nejvýš asi 40 °C a píše, že teploty kolem kráteru zůstávají pod bodem varu; Tarasov a Žirmunskij (1989) udávali vodu o 10–100 °C podle místa a celkem asi 22 000 m³ vody denně. Kolem průduchů se sráží oxid křemičitý a čistá síra. ^{[1, 2]}

Život

Na dně v hloubce do 25 m rostou barevné povlaky bakterií a řas (tzv. řasovo-bakteriální rohože). Připomínají povlaky u hlubokomořských průduchů, kde bakterie vyrábějí potravu chemosyntézou (z chemické energie místo světla). Tady však zároveň probíhá i fotosyntéza, protože na mělké dno dopadá světlo. ^[2]

V rohožích z let 1985 a 1986 napočítala bioložka Larisa Rjabuško 100 druhů a dalších taxonů rozsivek (mikroskopických řas s křemitou schránkou). Nejvíc jich bylo u horkého pramene na východě zátoky, kde měla voda 20–25 °C a dno pokrývaly bílé rohože. ^[2]

Zátoka je známá velkou hustotou živočichů: ostnokožců (sumýšů a ježovek), mlžů, plžů, mořských hub, mnohoštětinatců, svijonožců a sasankám podobných korálnatců Ceriantharia. Podle Rjabuško jsou mezi ostnokožci i hlubokomořské druhy a druhy nové pro vědu. ^{[2, 1]}

Objev a ochrana

Mělké prameny prozkoumali v roce 1985 potápěči s dýchacími přístroji z Ústavu biologie moře (dnes součást Ruské akademie věd). Výzkum zahájil biolog M. V. Propp, výpravy vedl V. G. Tarasov s podporou ředitele ústavu A. V. Žirmunského. ^{[1, 2]}

Zátoka byla brzy prohlášena za mořskou přírodní rezervaci (zakaznik) „Buchta Kratěrnaja“ – podle článku Rjabuško (2020) v roce 1987, podle katalogu InterRidge v roce 1988. V roce 1990 o ní vznikl film „Záhady zátoky“ s podporou programu UNESCO Člověk a biosféra. ^{[2, 1]}

Fakta

Hloubka zátoky: nejvýš 63 m
Plocha zátoky: asi 0,7 km²
Objev pramenů: 1985, potápěči
Rezervace: od roku 1987 (podle InterRidge 1988)
Rozsivky v rohožích: 100 taxonů

Slovníček

kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se po mohutné erupci zřítí strop vyprázdněného magmatického krbu
lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nerozteče, ale hromadí se nad otvorem sopky
fumarola: otvor, kterým ze země unikají horké sopečné plyny a pára
freatická erupce: výbuch páry, který vznikne, když magma prudce ohřeje podzemní nebo mořskou vodu
chemosyntéza: výroba potravy bakteriemi z chemické energie (např. sirovodíku nebo metanu) místo ze slunečního světla
rozsivky: drobné jednobuněčné řasy se schránkou z oxidu křemičitého
hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Kraternaya Bight, Ushishir Volcano, PANGAEA (2020)
Rjabuško, L. I. (2020): Benthic Diatoms of the Algobacterial Mats in Gas-Hydrothermal Vents of Ushishir Volcano (Kraternaya Bight, Yankich Island, Kuril Islands). Biota i sreda (Biota and Environment), 2020, č. 4, Biota i sreda (Biota and Environment) (2020)
Ushishur – Global Volcanism Program, Volcanoes of the World, Smithsonian Global Volcanism Program
Ušišir – Wikipedie, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.