Kilo Moana

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde: S. Pacific, Lau Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 620 m
Nejvyšší teplota: 333 °C
Objeven: 2004 AUV ABE; 2004 plume only on previous cruise
Poloha: -20,053°, -176,134°

Kilo Moana je pole horkých podmořských pramenů v Lauské pánvi u Tonga, asi 2 620 m pod hladinou. Je nejsevernějším z polí Východního lauského riftu, která zkoumala studie z roku 2008, a voda z jeho průduchů dosahuje podle katalogu InterRidge až 333 °C. Na rozdíl od polí jižněji leží na čediči, a připomíná tak průduchy na středooceánských hřbetech. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Lauská pánev je takzvaná zaoblouková pánev: leží za řetězem sopečných ostrovů a mořské dno se v ní roztahuje podobně jako na středooceánském hřbetu. Podél jejího Východního lauského riftu (Eastern Lau Spreading Center) tu z magmatu vzniká nová oceánská kůra. U pole Kilo Moana se dno podle katalogu InterRidge rozevírá asi o 85 mm za rok. ^{[1, 4]}

Pole leží v severní části riftu, katalog InterRidge ho vede i pod zkratkou N-ELSC. Nejvnitřnější část osy riftu tu podle katalogu sleduje úzkou sníženinu ve dně. ^[1]

Baker a kolegové v roce 2006 popsali, že rift se směrem k severu rozevírá rychleji – od 39 do 96 mm za rok. Pod jeho nejsevernějším úsekem přitom dřívější měření nezobrazila žádnou čočku roztaveného magmatu, jaká leží pod dvěma jižními úseky. Autoři proto usuzují, že průduchy na severu riftu nepohání přímo magma, ale teplo, které voda prosakující hluboko do kůry odebírá horké hornině. ^[4]

Objev

Stopu po průduších – oblak ohřáté a chemicky změněné vody nad dnem, v seznamech vedený jako „plume 24“ – zachytila v roce 2004 jedna z výprav. Ještě téhož roku pole na dně našla samostatně plující robotická ponorka ABE (Autonomous Benthic Explorer). ^[1]

Jako zdroj k objevu uvádí InterRidge zprávu z roku 2005 o lauské oblasti výzkumu amerického programu Ridge 2000 a článek o průzkumech ponorkou ABE z roku 2008. ^[1]

Život

Katalog InterRidge uvádí u pole plže, slávky, korálnatce ze skupiny Zoantharia (příbuzné sasankám), svijonožce, krevety a povlaky mikrobů. Fotografii zdejšího společenstva otiskli German a kolegové v roce 2008. ^[1]

V červnu 2005 vědci odebrali vzorek teplé prosakující vody u kolonie slávek; měla jen 12,3 °C a byla neutrální (pH 7,0). ^[2]

Co o něm dnes víme

V červnu 2005 odebral podvodní robot Jason II vzorky vody z několika černých kuřáků pole. Naměřené teploty byly 178–314 °C a voda byla kyselá, s pH 3,6–5,8. Výsledky zveřejnila Hsu-Kimová s kolegy v roce 2008. ^[2]

Voda z kuřáků na Kilo Moana obsahovala v průměru asi desetkrát víc železa než voda na jižnějších polích téhož riftu. Poměr železa k zinku tu vycházel asi 39, zatímco na dalších třech sledovaných polích byl pod 7. Takový poměr je podle autorů podobný průduchům Východopacifického hřbetu a hřbetu Juan de Fuca. ^[2]

Kilo Moana se od jižnějších polí liší i horninou: leží na čediči, kdežto ona na andezitu, hornině bohatší na křemík. Studie z roku 2013, která zkoumala mikroby na kamenech ze čtyř polí riftu odebraných v květnu a červnu 2009, označila Kilo Moana za pole podobné průduchům středooceánských hřbetů. Složení mikrobů na kamenech se podle ní měnilo spolu se složením horniny; bakterie příbuzné mikrobům živícím se metanem (řád Methylococcales) se našly jen na vzorku z Kilo Moana. ^{[2, 3]}

Podle katalogu InterRidge patří Kilo Moana k šesti polím Lauské pánve, jejichž dno zmapovali vědci s mimořádně jemným rozlišením 25 cm a výsledky popsali v roce 2008. Mapy ukázaly, že se tvar sopečného dna podél riftu mění – od nízkých, stovky metrů širokých lávových kup k vyšším a užším kupám – a podle autorů to naznačuje, že voda proudí pod dnem různými cestami. ^{[1, 5]}

Fakta

Objev: 2004, robotická ponorka ABE
Hornina: čedič
Teplota černých kuřáků (2005): 178–314 °C
Kyselost vody kuřáků: pH 3,6–5,8
Jiná označení: plume 24, N-ELSC

Slovníček

zaoblouková pánev: oblast za řetězem sopečných ostrovů, kde se mořské dno roztahuje a vzniká nová kůra
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá; na mořském dně tu z magmatu vzniká nová kůra
černý kuřák: horký průduch, z něhož vytéká voda zčernalá drobnými částečkami sirníků kovů
magmatická čočka: plochá vrstva roztaveného magmatu několik kilometrů pod osou hřbetu
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík, nejběžnější hornina oceánského dna
andezit: sopečná hornina s víc křemíkem než čedič, typická pro sopky nad subdukčními zónami
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, méně je kyselé; mořská voda má asi 8
svijonožci: přisedlí mořští korýši, kteří žijí ve vápenitých schránkách (například vilejši)

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Kilo Moana, PANGAEA (2020)
Hsu-Kim, H., Mullaugh, K.M., Tsang, J.J., Yucel, M., Luther, G.W. III (2008): Formation of Zn- and Fe-sulfides near hydrothermal vents at the Eastern Lau Spreading Center: implications for sulfide bioavailability to chemoautotrophs. Geochemical Transactions 9, 6, Geochemical Transactions (plný text v PubMed Central), doi:10.1186/1467-4866-9-6 (2008)
Sylvan, J.B., Sia, T.Y., Haddad, A.G., Briscoe, L.J., Toner, B.M., Girguis, P.R., Edwards, K.J. (2013): Low temperature geomicrobiology follows host rock composition along a geochemical gradient in Lau Basin. Frontiers in Microbiology 4, 61, Frontiers in Microbiology (plný text v PubMed Central), doi:10.3389/fmicb.2013.00061 (2013)
Baker, E.T., Resing, J.A., Walker, S.L., Martinez, F., Taylor, B., Nakamura, K. (2006): Abundant hydrothermal venting along melt-rich and melt-free ridge segments in the Lau back-arc basin. Geophysical Research Letters 33, L07308, Geophysical Research Letters (abstrakt přes Crossref) (2006)
Ferrini, V. et al. (2008): Variable morphologic expression of volcanic, tectonic, and hydrothermal processes at six hydrothermal vent fields in the Lau back-arc basin. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 9, Q07022, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2008)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.