Kick'em Jenny submarine volcano

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, Lesser Antilles Arc

Kde: N. Atlantic, Lesser Antilles Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 265 m
Nejvyšší teplota: 250 °C
Objeven: 2003 ROV Eastern Oceanics; 1989 submersible Johnson-Sea-Link II (did not confirm activity); 2001 plume only
Poloha: 12,283°, -61,667°

Kick'em Jenny je podmořská sopka asi 8 km severně od ostrova Grenada v Karibiku – jediná známá činná podmořská sopka v této oblasti. V jejím kráteru asi 260 m pod hladinou probublávají horké plyny a voda a asi 14 km od ní, na konci obřího podmořského sesuvu v hloubce kolem 2 km, vědci objevili chladné průsaky s obřími slávkami. ^{[2, 1]}

Co to je

Sopka se zvedá asi 1 300 m nade dno, ale její vrchol zůstává asi 200 m pod hladinou. Na vrcholu je kráter široký asi 300 m a v něm menší vnitřní kráter, jehož dno leží 250–265 m hluboko. ^{[2, 1]}

Leží v Malých Antilách, oblouku sopečných ostrovů, který vznikl nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou. Podle vědců je to jediná známá činná podmořská sopka v Karibském moři. ^{[1, 3]}

Kolem sopky se na jihu, západě a severu táhne podkovovitý sráz o průměru asi 3 km. Je to jizva po zřícení starší sopky, která kdysi vyčnívala nad hladinu. Zřícený materiál se jako obří podmořský sesuv přesunul 14 km na západ do Grenadské pánve. ^[1]

Erupce

O sopce se svět dozvěděl v roce 1939, kdy výbuch prorazil hladinu a sloupec popela vystoupil asi 300 m nad moře. Lidé cítili četná zemětřesení a vysoké vlny zasáhly Grenadu, Grenadiny i vzdálený Barbados. ^{[2, 1]}

Od té doby sopka soptila mnohokrát, ale počty se podle data zdroje liší: zpráva z roku 2014 uvádí nejméně 11 erupcí do roku 2001, Seismické výzkumné centrum Univerzity Západní Indie nejméně 14 erupcí od roku 1939. Poslední erupce podle centra proběhla v dubnu 2017, v roce 2018 přístroje zaznamenaly další neklid. ^{[1, 2]}

Nebezpečí

Výbuchy, které prorazí hladinu, mohou ohrozit obyvatele okolních ostrovů, a mělké podmořské výbuchy nebo zřícení části sopky by v principu mohly vyvolat vlnu tsunami. Podle Seismického výzkumného centra (stránka čtená v říjnu 2026) je ale sopka v současnosti příliš hluboko na to, aby vyvolala tsunami. ^{[1, 2]}

Sopku hlídá Seismické výzkumné centrum Univerzity Západní Indie (UWI) v Trinidadu. Při čtení jeho stránky na konci října 2026 platil žlutý stupeň výstrahy a kolem kráteru zakázaná zóna o poloměru 1,5 km. ^[2]

Objev

Už v roce 1989 se ke kráteru spustila ponorka Johnson-Sea-Link II, činnost průduchů ale nepotvrdila; v roce 2001 našli vědci ve vodě jen stopy horkého pramene (vlečku). Teprve americká výprava lodi Ronald H. Brown v roce 2003 prozkoumala dálkově řízeným robotem (ROV) dno kráteru a průduchy na něm potvrdila. ^{[3, 1]}

Při výpravě v roce 2003 naměřili vědci v průduších přes 250 °C (původní zprávy uváděly přes 270 °C). Horké tekutiny a plyny unikaly hlavně z malé prohlubně uvnitř hlavního kráteru. Mapování dna navíc odhalilo pět dosud neznámých malých podmořských sopek v okolí; jedné, podobně velké, se začalo říkat Kick'em Jack. ^{[1, 3]}

Co o něm dnes víme

V listopadu 2013 se ke kráteru vrátila výzkumná loď Nautilus s robotem Hercules. Velké části kráteru pokrývaly rezavě oranžové oxidy železa, které vytvářejí bakterie tam, kde ze dna pomalu prosakuje teplá voda. Na okrajích vnitřního kráteru stály křehké komínky z oxidů železa vysoké 1–2 m, uvnitř teplé až 55 °C. ^[1]

Nejteplejší průduch na stěně vnitřního kráteru měl v roce 2013 180 °C. Z průduchu přezdívaného „Champagne“ stoupaly dva druhy bublin – průsvitné bělavé a čiré. Voda tam měla pH až 4,9, což podle vědců naznačuje, že z kráteru uniká oxid uhličitý. Mohl by to být ale i oxid siřičitý nebo metan; jisté to mělo být až po rozboru vzorků. ^[1]

Robot zmapoval vnitřní kráter (asi 100 × 100 m) s rozlišením na centimetry. Ukázalo se, že většina průduchů leží na strmějších stěnách vnitřního kráteru, kde hornina nejspíš snáz propouští tekutiny. ^[1]

Život

Živočichů je kolem průduchů v kráteru poměrně málo. Vědci tu v roce 2013 viděli ježovky, sasanky, murény, kanice, rejnoky a další ryby. V bílých bakteriálních povlacích našli v roce 2003 nový druh mnohoštětinatého červa, který žije jen u průduchů. ^{[1, 3]}

V roce 2003 ležely kolem průduchů mrtvé a omráčené krevety tří druhů, které normálně žijí ve volné vodě. Vědci usoudili, že při každodenním putování nahoru a dolů vodním sloupcem zapadly do kráteru a zahubila je jedovatá voda z průduchů. V roce 2013 už mrtvé krevety nenašli, zato živé krevety v norách v sedimentu – podle předběžného určení možná rod Alvinocaris, typický pro průduchy. ^[1]

Jedním z nejvýznamnějších objevů výpravy 2013 byly chladné průsaky na vzdáleném konci podmořského sesuvu, v hloubce kolem 2 000 m. Ze sedimentu tam vytéká studená tekutina a žijí tam společenstva založená na chemosyntéze: škeble, plži, krevety, chobotnice a hlavně obří slávky, největší ulovená měřila 34 cm. Průsaky uvnitř sopečného sesuvu do té doby nikdo nepopsal a Kick'em Jenny je tak podle autorů zřejmě jediný sopečný systém, kde jsou vedle sebe horké průduchy i chladné průsaky. ^[1]

Fakta

Objev sopky: 1939 (erupce prorazila hladinu)
Poslední erupce: duben 2017
Zakázaná zóna: 1,5 km kolem kráteru (říjen 2026)
Průduch Champagne: pH až 4,9, hloubka 264 m (2013)
Chladné průsaky: 1 960–2 042 m, objeveny 2013 (loď Nautilus)
Observatoř: Seismic Research Centre, University of the West Indies

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou nebo magmatem pod dnem
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou do zemského pláště
ROV: dálkově řízený podvodní robot spojený s lodí kabelem
vlečka (plume): oblak teplé nebo chemicky odlišné vody nad průduchem, podle kterého se dají průduchy najít
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, méně je kyselé; mořská voda má asi 8
chladný průsak: místo, kde ze dna pomalu vytéká studená tekutina bohatá na metan nebo sirovodík
chemosyntéza: výroba potravy bakteriemi z chemických látek (např. sirovodíku či metanu) místo ze slunečního světla

Zdroje

Carey, S. et al. (2014): Fluid/Gas Venting and Biological Communities at Kick'em Jenny Submarine Volcano, Grenada (West Indies). In: Bell, K.L.C. et al. (eds.), New frontiers in ocean exploration: The E/V Nautilus 2013 Gulf of Mexico and Caribbean field season. Oceanography 27(1), supplement, 38–41, The Oceanography Society, doi:10.5670/oceanog.2014.supplement.01 (2014)
Kick-'em-Jenny, Seismic Research Centre, The University of the West Indies
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Kick'em Jenny submarine volcano, PANGAEA (2020)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.